Už cestou domů z práce jsem se nemohla vynadívat. Jenže z okýnka auta to není ono. Chybělo mi to křupání sněhu pod nohama, Terinčin radostně se vrtící ocásek a foťák.

Nevím, jak vás, ale mě takové procházky vyfešákovanou tichou přírodou pokaždé hrozně potěší. A protože jsem si čas pro sebe tak moc toužila dopřát, tak jsem si ho prostě naservírovala. To je jedna z výhod spokojeného manželství a odrostlých dětí, že když se ztratíte, nikdo po vás hystericky nevolá ani po vás neběží pátrat. Zkrátka se pak zase najdete.

Než jsem se našla, tak jsem si ten bílý 25.leden náležitě užívala...

Zima má své kouzlo.

Ať se vám dnes vydaří den podle vašich představ!

Pomalu se stává tradicí, že v čase adventu navštěvujeme nějaký slavnostně vyzdobený zámek. Tentokrát jsme se vydali do blízkého Potštejna.

Nejdřív vedla naše cesta do zámecké cukrárny. Já jsem si dala vynikající svařáček, moji kluci čajík. Potom jsme se přesunuli na výstavu patchworku.

V areálu zámku jsme se pokochali betlémem.

A pak se šlo na prohlídku vánočně nazdobeného zámku. Vánoční příběh ožíval v zámeckých komnatách.

Tři králové...

Anděl Ariel.

A tady už jsme došli do Betléma. Nechyběla společná vánoční koleda.

Užili jsme si překrásné odpoledne. Jsme odpočatí a svátečně naladění.

Všem přejeme krásný advent a hodně pohody, zdraví a lásky!

Myslela jsem si, že už neexistují. Dnešek mi nemile dokázal, že dosud nevymizely. Ušmudlané, zpocené prodavačky s mastnými rozcuchanými vlasy, s nepříjemným hlasem, z jehož tónu i vyjadřování poznáte, jak moc sými požadavky tohoto člověka obtěžujete.

Dnes jedna taková osoba obsluhovala u pultu se sýry a uzeninou. Jak jsem ji tak pozorovala a vnímala její gesta, otrávené výrazy a zpomalené pohyby, jak si odhrnuje ty špinavé vlasy z očí a přitom balí do papíru párky, úplně mě přešla na všechno to jídlo chuť. 

Nemůžu pochopit, jak může vedoucí prodejny takovou prodavačku postavit k jídlu. Mezi potraviny a mezi lidi. Nemůžu pochopit tu frontu nakupujících, že si od takového člověka koupí JÍDLO!

Dnes držím hladovku. Né, že by mi neprospěla, právě naopak. Ovšem dnes držím hladovku znechucenou a jsem naštvaná, že z nedostatku času jsem nestihla nakoupit jinde. Už vím, kam nikdy nepůjdu. A také vím, jak nikdy nechci vypadat a jakého dojmu ze sebe sama chci své okolí ušetřit. Ani v práci, ani na kole, na ulici, v lese ani doma.... 

Potkali jste takovou prodavačku i u vás nebo jsem se setkala s úkazem z jiného světa?

Co doma, když je sychravo? Toť otázka, hlavně pro naše neposedné kluky. Zatímco se starší odběhl bavit do pingpongové herny, mladší synek nelenil a začal se domlouvat a chystat. Kam? "Na čumendu" do tanečních. Co na tom, že ho taneční premiéra čeká až za tři roky?!

A protože je Domča poslední dobou veliký bavič, jal se svým chystáním a převlékáním rozesmívat celou naši rodinku!... A jak zjistíte později, bylo u nás nejen veselo, ale i akčně. :)

úvodní taneček s pauzami pro fotoreportáž

Kravatu, která k triku absolutně neladí si půjčil u kamaráda

A učíme se vázat, při soustředění se zapomíná usmívat, ufffff

Co s padajícími kaťaty? Pásek! Co s páskem, kde chybí dírka? "Tatí, vyvrtat!":)))

A závěrečné foto - jak se vám líbí?

Také máte ty víkendy tak veselé? :)))))

Přízemní mrazík dokáže překrásně čarovat. Všude je spousta hub a barevného listí. Kdo máte alespoň chviličku čas, vyražte ven, dnešní podzimní sobota je opravdu sluníčková a vydařená...

Muchomůrka jako půvabná dáma...

Ve společnosti své houbové rodinky.

A tráva v mrazivém kabátku

Prostě přehlídka nad přehlídky.

Sobotní výlet byl plánován skutečně dlouho. Shodli jsme se s manželem na tom, že potřebujeme romantický únik od všední reality. A nebyl by to únik dokonalý, kdyby v něm chyběla fyzická aktivita. Naši kluci měli tento den napěchovaný aktivitami s ostatními dětmi, takže jim stačilo, že mají doma navařeno a víc od nás nepotřebovali. A proto hurá za dobrodružstvím mezi čtyřma očima!

Vyrazili jsme do překrásných Jeseníků a cílem se staly Dlouhé stráně. Abychom si dokázali, že naše mladé nohy ještě leccos zdolají, pohrdli jsme lanovkou a vystupovali po svých. To jsme ještě netušili, že původně romantický výšlap do hor nakonec zhodnotíme jako naši fyzicky nejnáročnější túru vůbec.

Po opravdu strastiplné cestě-necestě jsme v cíli - Dlouhé stráně, největší a nejvýkonnější přečerpávací vodní elektrárna v ČR. V roce 2005 zhodnocena čtenáři iDnes jako největší div Česka.

Elektrárna se začala stavět v osmdesátých letech minulého století, dostavěna byla až v roce 1996. Strojovna elektrárny patří k největším podzemním prostorám v Evropě.

Cíl naší cesty skutečně stál za to.

I když nás neskutečně bolely nohy, chtělo se nám žertovat, pózovat, fotit a hrát si se samospouští.

Dřina byla sejít dolů a i dřina a úsilí se fotilo.

(Ne) konal se však velký happy end. Po celodenním putování, smáčení noh v horské bystřině, kdy jsme si sáhli na dno svých sil, jsme se vynořili úplně jinde, než jsme chtěli.

Jak nás navigovala náhodná kolemjdoucí, do Koutů nad Desnou, kde parkovalo naše auto máme ještě čtyři kilometry...  Stmívalo se a vzduch se rychle ochlazoval. I rezervní síly ubývaly. Auto se našlo, zastavilo v nejbližší restauraci na vydatné večeři. A tím končí vyprávění o první podzimní romantické sobotě. Přežili jsme! Bylo to báječné! Vydejte se sem také ;)

Tahle pozvánka mi přišla včera na mail Rodiny21. Myslím, že patří nám všem, redakci, čtenářům. Tedy kdo máte chuť nebo kdo to máte do Berouna blízko, zavítejte. :-)

Přeji ti radost z toho,

že budeš vždy mít někoho, s kým budeš moci vše sdílet...

Abys mnohokrát v životě uviděl něco nekonečně vzácného, podivného a krásného.

... zurčení lesního potůčku,

rosu na bosých chodidlech,

vlny pevné, jako zelené sklo, zanechávající nadýchanou pěnu,

žabí tlamičky v tůni

... déšt, který ťuká na okenní rám tvého vlastního bezpečného domova.

Přeji ti štěstí myšlenek, vzrušení rozumu, vítězství porozumění,

vyjasnění zraku, zostření sluchu, dosažení nového objevu, potěšení z minulosti i přítomnosti.

Přeji ti radost z tvořivosti.

Přeji ti štěstí, ale ne takové, v němž nepustíš dovnitř svět

ani takové, při němž kvůli pohodlí odmítáš své sny...

Přeji ti štěstí z toho,

co děláš, jak nejlíp umíš.

Z toho, že riskuješ zkoušet.

Z toho, že riskuješ dávat.

Z toho, že riskuješ milovat.

Dominiku, ať je pro Tebe Tvá neděle 21. srpna krásným narozeninovým dnem!!!!

Dnes nám zcela nečekaně vstoupila do cesty tahle partička.

A protože se mnou šli kluci kočičí, co mají pro kočkovité šelmy velikou slabost, zastavili jsme se...

a mňoukavé potvůrky jsme si hladili a chovali

roztáli i ti starší "drsní hoši" a na chvíli zjihli...

Ovšem, jak známo, číča je tvor svobodný a jakmile se jí v náručí nelíbí

sekne drápkem a seskočí.

Zato tenhle čertík si muchlání užíval.

Jako miminko

Tak zase někdy ahóóój, kočičky! A neutíkejte za námi, my už doma jednoho kocourka máme! :-)

Dnes se s vámi chci podělit o pár dojmů ze své dnešní (ne)všední vycházky krajem lesa. Byla jsem ráda, že jsem si našla hodinku jen a jen pro sebe.

Měla jsem štěstí na milou barevnou motýlí společnost. A fakt se všichni chtěli fotit :-)

Na bodláku to slušelo i běláskovi.

Je fajn mít ve všední den nějaké ty nevšední úlovky!