O prázdninách jsem opět chystala něco zajímavého na letošní kurs patchworku a nadchla mě Konvergence, tak se chci jen touto fotosérií podělit o tu tvůrčí záležitost.

Výběr látek symbolizuje roční období

a začíná stříhání a sešívání

a krájení na přesně stanovené rozměry dle tzv. Fibonachiho posloupnosti

a kombinování a sešívání a krájení

zdaleka není hotovo, ale nevypadá to špatně

tak znovu rozkrájet a proházet

sešít

ještě pár bordur a je hotovo. Je to závěš na stěnu, viset bude na krásné mosazné tyči, bohužel zatím marně přemlouvám manžela, aby mi přivrtal háky. Tak zatím jen rozložený na koberci.

No a protože o kurz mají zájem i začátečníci, mám připraveno ještě něco jednoduchého a přitom velmi efektního - "Francouzský cop"  na konferenční stolek. Tady jsou dvě verze.

Moc se těším na společné šití.

Co je to Lanškrounská kopa si můžete vyzkoušet na vlastní kůži, tedy spíš nohy. Zvu vás, už tuto sobotu, má být krásně.

http://www.youtube.com/watch?v=A9NnV6DqG7M&feature=youtu.be&t=5m17s

V pátek ráno si pusťte ČT, v Dobrém ránu s jedničkou si bude o pochodu a slavnostech s moderátory povídat starostka města Stanislava Švarcová a farář Zbigniew Czendlik.

Hlavním trhákem bude kapela Čechomor (moc se těším) a vždy úžasný ohňostroj za doprovodu hudby.

Chtěla jsem vás upozornit na jeden pořad o mém rodném městečku a jeho malebném okolí, který vysílala TV Barandov 13.7.2011. Bohužel jsem zapomněla. Tak to ještě napravuji a posílám odkaz, na kterém je onen pořad ke shlédnutí. Je tam opravdu vše, co bych mohla návštěvníkům nabídnout: náměstí s dominantou radnice, muzeum a zámek, Sázavské údolí s českými granáty, Mariánská hora s křížovou cestou, Zámeček, soustava pěti rybníků, no a hostinec Krčma (druhý domov mého muže).

http://www.cyklotoulkytv.cz/lanskroun

nebo  http://www.youtube.com/lanskrounsko#p/u/0/Fr41cqoCc94

Tak cca po roce proběhlo u nás opět knoflíkování a takhle to dopadlo:

Zástupce agentury Dobrý den z Pelhřimova Michal Juřička sdělil, že návlek je skutečně rekordní, a to díky neuvěřitelné délce 4416 metrů. Použito bylo 288 094 knoflíků. Návlek se vytvářel mnoho měsíců a podíleli se na něm jednotlivci i skupiny z celé České republiky. Zda bude rekord uznán i jako světový, na to si budeme muset několik měsíců počkat.

To všechno jsou knoflíky!

        Máme jídelnu. A v ní stůl. A u stolu šest židlí. Jsem tak šťastná, že máme jídelnu, v ní stůl a okolo něj šest židlí! Doposud tomu tak nebylo. Totiž, jídelnu, stůl i židle jsme měli, ale nikdy mě neinspirovaly k úvahám a přemýšlení. To až teď, kdy sedím u nového stolu a na nové židli. Vlastně vůbec nejde o nový nábytek, naopak. Je to nábytek starožitný. A tím to asi bude. Sedím a se zájmem a zalíbením si prohlížím tu krásnou práci.  Přivírám oči a najednou zcela zřetelně ožívají obrazy jak ve starém filmu. Vidím skloněnou postavu jak s tužkou v ruce plní prázdný papír skicami a návrhy. Vidím truhláře, který dokonalé kresby mění v ještě dokonalejší řezby, skládá intarzie na stolové desce a svýma velkýma rukama hladí hotové dílo. Vidím i to, jak stejné ruce, stejně něžně hladí milovanou ženu. A pak už na stůl prostírá  sněhobílý ubrus služebná, cinkají stříbrné příbory, talíře s bohatým dekorem a broušené sklenice s jiskřivým vínem.  Ke stolu zasedají pán a paní domu i jejich děti. Všichni se chovají způsobně a usmívají se na sebe.

            Otvírám oči a také se usmívám. Místo v obýváku u konferenčnímu stolku z IKEI teď raději piji kávu právě tady. A nejsem sama, vždy se ke mě někdo z rodiny připojí. Povídáme si a čas od času jen tak mimoděk pohladíme vyřezávaná čela židlí. Pořídila jsem si pár háčkovaných a vyšívaných ubrusů a vytáhla servis po babičce. Najednou se po stole neválejí letáky a staré noviny, na židlích nevisí kusy oblečení a pod stolem nenacházím zmuchlané ponožky (našly si jinou skrýš).

            Co já to vlastně chtěla říct? Asi nic důležitého. Na věcech movitých přece svět nestojí. Na nás ale  zkrátka zapůsobil duch minulých generací. Jejich odkaz v podobě krásné rukodělné práce. A učinil nás (alespoň na chvíli) lepšími. A mě navíc velmi spokojenou.

... a tak, když babička koblížek nenašla, poslala dědečka do nedaleké sázavské pekárny, sama si lehla na pec a spala a spala.

Tak jsme si to všicni užili! Na fotce jsme už trošku zdevastované, neb je to foto po akci.

Už jsem tu asi párkrát zmiňovala našeho lanškrounského pana faráře. Je to velmi renesanční osobnost, tak jen pro ty, co by ho chtěli také poznat.

V restauraci U Pastýře v Lanškrouně se předtáčely první dva díly nového televizního pořadu Uchem jehly, který bude vysílat od února ČT2. Hosty v talk show, kterou bude moderovat děkan Zbigniew Czendlik (a střídat se bude ještě s evangelickým farářem Pavlem Klineckým) , byli jazzový a swingový zpěvák Ladislav Kerndl a režisér Jiří Strach , frontman skupiny Olympic Petr Janda a Honza Pokorný z Radiožurnálu.

Novou talk show uvede ČT2 poprvé v neděli 6. února od 17 hodin, prvním hostem bude Jiří Strach. Zbigniewu Czendlikovi bude mj. odpovídat na otázky, proč se z herce stal režisérem nebo jaký historický mýtus se ve své filmové a televizní tvorbě chystá zbořit. Natáčení prý bylo velmi příjemné. „Jiří Strach je vtipný člověk, nad věcí. Uvidíme, jak talk show vyzní, střihač asi bude mít dost práce. S Laďou Kerndlem to byla taková swingová party, na které se i tancovalo. Natáčení s dlouholetým frontmanem skupiny Olympic bude určitě zajímavé, v doprovodu štábu by totiž měl navštívit i místo v Lanškrouně, na které má hodně nepříjemné vzpomínky. Jako dítě se tu kdysi topil.

Snad to ale hlavně  neprošvihnu já.

Ještě před pár lety bych tomu snad ani nevěřila. Ale je to tak!

před šerpováním...

... a mám ji

a už vysmátá se sestrou

Špatně se o tom mluví, ale co já doopravdy, doopravdy, doopravdy chci k vánocům, je jenom tohle:

Chci, aby mi zase bylo pět let na celou jednu hodinu.

Chci se hodně smát a hodně plakat.

Chci, aby mě ještě aspoň jednouněkdo zvedl, uspal  mě v náručí a odnesl nahoru do postýlky.

Já vím, co doopravdy chci k vánocům. Chci zpátky svoje dětství.

To mi nikdo nedá. Když  se budu snažit, můžu si na to aspoň já sám v sobědát vzpomínku. Já vím, že to nedává smysl, ale odkdy jde vlastně o vánocích o nějaký smysl?

Jde o dítě kdysi dávno a kdesi daleko, a jde o dítě teď. Ve vás a ve mně. Které čeká za dveřmi našich srdcí, že se stane něco úžasného. Dítě, které je nepraktické, nerealistické, bezelstné a hrozně náchylné k radosti. Dítě, které nepotřebuje, nechce a ani nechápe dárky jako ponožky a chňapky na hrnce.

"Víte, ono není pravda, že záleží na pohnutce a ne na vlastním dárku. Prostě to tak není... A já vám říkám, že hlavně záleží na dárku samém."

Jako by mi mluvil z duše.  Robert Fulghum.

Možná jste to už viděli. Je to silné.

 http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/bez-rukou-bez-nohou-bez-starosti