Myslela jsem si, že už neexistují. Dnešek mi nemile dokázal, že dosud nevymizely. Ušmudlané, zpocené prodavačky s mastnými rozcuchanými vlasy, s nepříjemným hlasem, z jehož tónu i vyjadřování poznáte, jak moc sými požadavky tohoto člověka obtěžujete.

Dnes jedna taková osoba obsluhovala u pultu se sýry a uzeninou. Jak jsem ji tak pozorovala a vnímala její gesta, otrávené výrazy a zpomalené pohyby, jak si odhrnuje ty špinavé vlasy z očí a přitom balí do papíru párky, úplně mě přešla na všechno to jídlo chuť. 

Nemůžu pochopit, jak může vedoucí prodejny takovou prodavačku postavit k jídlu. Mezi potraviny a mezi lidi. Nemůžu pochopit tu frontu nakupujících, že si od takového člověka koupí JÍDLO!

Dnes držím hladovku. Né, že by mi neprospěla, právě naopak. Ovšem dnes držím hladovku znechucenou a jsem naštvaná, že z nedostatku času jsem nestihla nakoupit jinde. Už vím, kam nikdy nepůjdu. A také vím, jak nikdy nechci vypadat a jakého dojmu ze sebe sama chci své okolí ušetřit. Ani v práci, ani na kole, na ulici, v lese ani doma.... 

Potkali jste takovou prodavačku i u vás nebo jsem se setkala s úkazem z jiného světa?