Dostala jsem od života další pořádný kopanec, tentokrát "ležím na zemi" a ztrácím sílu vstát. Mám v sobě černo a každým dnem, jak přicházejí horší a horší zprávy mě to černo pohlcuje víc. V hlavě mi zní jen jedno slovo a já plačky prosím ať to tak není, snažím se ubránit, snažím se doufat, ale moc mi to nejde. Hledám smysl, musím tady být pro své dvě děti, i když právě prožívám peklo na zemi, potřebují můj smích, ne jen můj pláč. Jsou moc malé, abych jim to všechno vysvětlovala a přece se ptají. Musím být oporou i když mi to nejde, nemám sílu ani pro sebe, ne tak ještě pro druhé. Kéž bych se probudila z této noční můry, otevřela okno a za ním by byl krásný slunečný den....
Začínám se bát každého dalšího dne, který přijde, může sebou zase přinést horší zprávy....v hlavě mám zmatek a strach....
















Komentáře
Co máma? V celku jakž takž ale pravá ruka jí neposlouchá. Taky, když je změna počasí a je dusno anebo před bouřkou, mluví "z cesty". Je to ale na dobré cestě. Už rehabilituje a zřejmě malý mozek už oteklý není. Mozkomíšní mok už taky odtéká a netlačí na nervy. Za to táta nevydržel a už je tam taky. Bylo mu smutno a tak šel za mámou. Anebo je to z toho blahobytu u mně. To je taky možné.
Ali, drž se. Jsem s tebou.
Holky moc děkuju za podporu.
Bei, co maminka?
Jsem tu s vámi každý den, čtu, sleduji, jsem ráda, že jste
Taky mám teď mámu ve špitlu. Má po mozkové mrtvici. Naštěstí jsem tam byla včas, sanita taky hned dojela, zřejmě vážnější následky mít nebude. Koordinace pohybů rukou jde spát a na nohy se nepostaví vůbec.
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.