Před pár dny jsem shlédla zajímavý dokument. Byl o potravinách a zemědělské produkci ve světě. Funguje to tak, že potraviny putují mezi místy, kde se pěstují. Tedy zemědělec v místě A vypěstuje brambory a doveze je do místa B. V místě B také zemědělec vypěstuje brambory, ale nemůže je v tom místě prodat, takže je musí také vyvézt a to do místa A. Ne do místa C, kde se žádné nepěstují. Plýtvá se pohonnými hmotami, ale to je tak nějak jedno, bo máme dotace. Tedy všem se seberou peníze na daních a ty jsou pak přerozdělené jen pár vyvoleným. Nefunguje vůbec klasický trh, tedy poptávka - nabídka. Vše se lifruje na jednu hromadu, kde není možné, aby se to množství spotřebovalo, takže se to zkažené vyhazuje, zatímco na druhé straně umře denně 25.000 lidí na podvýživu a na nemoci z podvýživy. Dnešní svět vyprodukuje tolik potravin, že se z nich bez problémů uživí 12 miliard lidí, je nás 7 miliard, tak jakto, že pořád umírají lidé hlady??? Tento systém dobře vystihují rčení "Nošení dříví do lesa" nebo taky "Čert vždy kálí na větší hromadu."

Další o čem, tam mluvili bylo to, že se pěstují naprosto špatné plodiny na nevyhovujících místech a to jen proto, aby se co nejvíc vyrejžovalo. Jako příklad tam byly amazonské deštné pralesy. Ty se vykácejí, aby se tam mohli pěstovat sojové boby. Tamní půda ale není pro jejich pěstování vhodná, takže se dovezé buď samotná půda nebo tuny hnojiv a živin. Co na tom, že ničíme něco, co už nikdy nevrátíme zpět, když je ten plac tak levný. Za jeden hektar deštného pralesa zaplatíte dolarové částky.

Bylo tam toho víc, ale jedno měli všechny ty jednotlivé příběhy společné. Tak jsme celý svět překombinovali, že jsme v tom úplně ztracení. Nejlepší by bylo udělat velkou tlustou čáru a začít znova. Nechat trh, ať se řídí sám bez pravidel, sešněrování a dotací, pěstovat to, co se v té oblasti má a teprve v případě, že je tam daného zboží nedostatek, ho tam dovézt, pokud je po něm poptávka.