Každoročně  jezdívají zaměstnanci naší organizace  na Tyru v Beskydech. V pátek po práci odjíždíme a v sobotu  k večeru se vracíme zpět. Na Tyře je úžasná chata  uprostřed lesů s výhledem na protější  hory. Po příjezdu máme společné jídlo , letos jsme měli pečeného krocana se salátem a spoustu zeleniny a koláče a buchty  a plno dobrůtek. Pak  mě přemluvili abych šla s nima k ohni kouřit vodní dýmku, tož jsem to šla zkusit.

A také každý rok míváme výšlap na Javorový. Je to od chaty asi 2,5km nahoru, dost stoupák, ale stojí to zato. Na Javorovém je nádherný východ i západ slunka a je z něj krásný výhled do všech stran.


potom jsem se šla houpat nad rokli. Paráda. Večer jsme seděli u ohně a zpívali jsme  Stánky, Rosu na kolejích, Išel Macek, ale také Kaťušu a  po půlnoci různé hymny...

U ohně jsme se předběžně domluvili, že kolem deváté ráno po snídani vyrazíme na výšlap.
Kolem dvou ráno jsem se nenápadně vytratila spát, aby mě nepřemlouvali ještě pobýt. Když šla spát asi ve čtyři skupina odpadlíků, něco se stalo, asi pojistky a celá chata zhasla. Byl to mazec, kolegyně v pokoji tápaly a hledaly své věci. posilněné vínečkem chodily potmě na chodbu na záchod a do sprchy.  Nemohly mě nevzbudit, protože z toho měly strašnou legraci, jak do sebe narážely a nevěděly, kde kdo má svou postel. V pokoji nás spalo devět a chichot byl slyšet ještě aspoň půl hodiny. Jediný, kdo by mohl elektřinu  spravit je pan ředitel, ale ten už spal....

Konečně vše utichlo, jen měsíček koukal  mezi mraky. A do toho ticha  v dřevěné chatě zazvonil našemu řidiči budík ve 4:50.  V tolik běžně vstává a v té chvíli ho nenapdlo nic jiného než vstát a jít budit  ostatní zaměstnance, aby s ním šli na javorový. I u nás se rozlítly dveře a hrubý mužský hlas se zeptal: "Chcete jít někdo na Javorový?" A odpověď zněla : Libore, vypadni !!!" Ale on se nevzdal, ve své náladičce  procházel  tmavým pokojem, svítil nám  mobilem do tváří a každého přemlouval. Až narazil na mě, říká:"Květko, ty jsi chtěla jít !!! A žadonil : "Pojď snámi !!!.. A já jen že nejdu a otočila jsem se i se spacákem ke zdi. Libor odešel, ale jak tak pobudil  celou chatu, všem se chtělo po burčáku na záchod, tož jsme se ospalí potkávali na chodbě a hulákali po sobě:"Jdeš na Javorový?"  "Ne, já jdu na záchod!"

Když už jsem usínala, znovu se rozletěly dveře a znovu ten hlas :"Květko, pojď s náma, pojď nám ukázat cestu, dyť ty dycky chodíš ...." Znovu mě probudil a já na něj, ať neobtěžuje...Pak ještě zahulákal na marcelku, na Báru a když po něm někdo něco hodil odešel. To ale nebyl konec, po půlhodině mi na židli zazvonil telefon. Šáhla jsem po něm, že se něco stalo doma a Libor volá:"Květko, kdybys chtěla, my jdeme docela pomalu a na Javorovém tě počkáme !!!...Tož musela jsem i mobil vypnout....Druhý den  jsme vypadali taky zajímavě.

Pan ředitel nám dával různé hádanky a my  se snažili louskat oříšky.
Třeba tuhle:
zlatníci vyráběli mince o váze 10gramů, ale zjistilo se, že jeden podvádí. Byli proto předvoláni, aby si každý donesl 10 svých mincí.  Pak mělo nastat vážení na váze s jednou miskou . K dispozici byl jen jeden pokus . Tedy 10 zlatníků každý s deseti mincemi a jeden jediný pokus  k vážení. Jak proběhlo to vážení, aby se poznalo, který z deseti zlatníků šidí ?

po hádankách jsme měli různé aktivity a po obědě jeli znaveni domů. Byla to ale legrace  a máme letos zase na co vzpomínat . Jako za totality jsme utužili kolektiv a zítra se nám bude dobře pracovat.......