Reti, když někdo o mě něco povídá,  říkám:
Tak mám jet na oslu, nebo jít vedle něj....A směju se tomu.  Četla jsem totiž zajímavý příběh  z  knihy židovských povídek a jak je vidno, někdy  není  řešení. Vlastně je, zasmát se a být nad věcí. .....

Starší muž se oženil s mladou ženou a hned příští  sobotu se vydali na jarmark do nedalekého města. Mladá paní si usedla na oslíka a jeli záhumením kolem zahrad. Tu žena
slyšela, jak se na zahradě o nich baví: "Ta se ale dobře vdala, sedí si na   oslíkovi a  stařík musí vedle ní pěšky."   Ženy se to dotklo a řekla svému muži, že nechce jet na oslíku, ať se veze on. Situace se opakovala. V jiné zahradě slyšeli jak se o nich baví takto:  " Ten starý má tu ženu snad za otrokyni, sedí si na oslu a ona musí běžet vedle něj."   Tentokráte se to dotklo muže a řekl své ženě, aby si přisedla. Jeli tedy na oslíku oba, ale o kus dál slyšeli, jak se na zahradě o nich zase baví:    "Koukejte na ně, chtějí  snad toho osla zedřít, že se oba vezou?"  Tedy muž a žena sesedli a pokračovali dál pěšky vedle oslíka , ale v další zahradě zase uslyšeli, jak se o nich baví:  " No ti jsou ale hloupí, nač mají osla, když jdou pěšky?"