Léto budiž pochváleno

Autor

Tak si tu tak chrochtám, jak nám to letošní léto spokojeně plyne, a mám na duši klid, že jsem ho nepromarnil a neprolenošil. Bohužel nepatřím k té polovině národa, co za nejvyšší blaho považuje nerušené čtrnáctidenní grilování na prosluněné pláži, kde jediným pohybem je přesun z lehátka do moře a zpět, či z hotelového pokoje do bazénu, do jídelny a zase zpátky. Po nátlaku rodiny vydržím u vody den, dva a pak se mnou začnou šít všichni čerti, nic si neužívám, ba naopak začínám se užírat a prudím a ničím rodinnou dovolenou, dokud se nezačne něco dít. A každoročně si od manželky vyslechnu, že mě měli nechat raději doma, že by si to všichni užili po svém.

Ano, já nepotřebuji opouštět domácí půdu, abych si byl schopen odpočinout. Jsem typický Čecháček, co se daleko raději hrabe v hlíně na zahradě, než staví hrady z písku. Raději chodí do lesa s košíkem, než obíhá vyhlášená letoviska s těžkotonážními kufry. Jak rád si zpívám „jsem zkrátka kutil, víc mě nezajímá“ a taky se k tomu snažím vést i své děti. Pojďte se miláčkové podívat, jak nám na zahrádce krásně seschly brambory, už ani mandelinkám se u nás nelíbí. Holá pustina doslova volá a vybízí k odkrytí pokladu. Starší dcerka akorát povytáhne obočí, ale v očích čtyřletého synka se rozsvítí hvězdičky.“Ukaž mi ten poklad tati, ukaž, kdeeeee!!!“ Tak se v tom klukovi trochu vidím, protože celé odpoledne se mnou vydrží sklízet brambory. S radostí obléká svoje malé montérky, malé pracovní rukavičky a jde se na věc.

„Nyní ti ukážu, jak je naše zem bohatá, uvidíš, určitě poklad objevíme. Nejprve si vezmeme rýč, zajedeme s ním do země a díky zahradnímu deštíku, který nás osvěžil tři dny zpátky, to jde jako po másle a pomalinku se na rýč můžeš pověsit. Vidííííš, zem se zatřese a vydá své poklady. Tak co? Najdeš zlaťáky?“ Pomocník můj maličký řve na celé kolo: „Tady jsou tati!!! Obrovské kusy zlata!!!“ Strháváme pozornost už i sousedů, kteří naše zápolení sledují s úsměvem. „Výborně, jen si je musíme pěkně očistit a uložit do bedýnky, velké zlaťáky do jedné a ty menší do druhé přepravky, ano?“ Člověk by ani nevěřil, jak se u toho ten malý človíček zabaví. Odměnou jsou nám plné bedýnky i maminčin voňavý švestkový koláč s pochvalou jací jsme šikovní chlapáci. A že jsme tedy letos měli úrodu.

Příroda je zkrátka letos štědrá. A vidno to bylo i v lese, kam jsme si jeden prázdninový víkend vyrazili omrknout, zda náhodou už nějaký ten hříbek nevystrčil hlavičku. Tady se mi už daří zlomit k aktivitě i dcerku. Hlavně, když jim dám prostor, svůj vlastní nožík i košík, a soutěžíme, kdo první najde, kdo první najde jedlý, kdo první najde praváčka, kdo první pokryje dno košíku a kdo ho zvládne naplnit až po okraj, jsme směle mohli soutěžit i letos. Měli jsme asi štěstí, protože letos jsme nehledali, letos jsme prostě jen sbírali.

A protože léto ještě nekončí, přeji všem, ať si ho užívají podle svého a plnými doušky. Krásné léto celé rodině 21.

Úvodní foto: pixabay.com

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *