Pokaždé, když se o víkendu zavřu ve své malinké kuchyni a vrhnu se do přípravy oběda, zaměstnám ruce soustředěným krájením, mícháním, šleháním, loupáním a strouháním, dovolím myšlenkám uhánět všemi směry, vpřed, zpátky nebo někam jinam. Často si tak vyčistím hlavu, mnohdy na něco důležitého vzpomenu nebo si cokoliv naplánuji.

Dnes jsem učinila zajímavý objev. Nejen, že jsem labužník a milovník jídla, ale v celé té přípravě, kuchtění, pečení a následně servírování a vychutnávání mohu najít podobnost s životní filozofií -  událostmi, jež nás někdy náramně pobaví, jindy nudí nebo naštvou. Jsem labužník a milovník jídla a jsem také milovník a žrout života.

Pojďte se mnou do kuchyně. Těší mě, že jste stejně jako já, hladoví. Čím je pro člověka důležitý hlad? Uvědoměním si touhy, potřeby nasytit se. A kdo má hlad, má motivaci. Právě zmíněný hlad nás donutí vstát a hledat, co by pocit prázdna uvnitř nás dovedlo zahnat. Ovšem nejíme jen z hladu a nekonzumujeme cokoliv.

Nahlédněte se mnou do lednice. Máte ji stejně jako já naplněnou základními potravinami a v horní příčce se občas objeví něco méně známého? Specifické chutě bývají tou nejlepší motivací k shánění vzácného a často luxusního pokrmu. Neobvyklé touhy nás popohání vyhledávat velkolepé a nezapomenutelné zážitky. Na co máte chuť právě v tuto chvíli?

Někdo to zkrátka umí, kombinovat a mísit jednotlivé suroviny. Někdo dokáže krájet, porcovat, naklepávat a smažit s lehkostí a svižně a pokaždé se výsledný pokrm povede. Jinému se začne dařit teprve po týdnech, měsících, či letech. A ještě záleží, jestli ho úsilí nepřestane bavit. Kolik jídel byste chtěli zvládnout připravit a dosud jste se je nenaučili? Odradil Vás, stejně jako mě, počáteční neúspěch? Chlupaté knedlíky, kynuté buchty, vánočka? Často se poprvé nepodaří. I úsilí vynaložené pro nic má obrovský význam, asi jako každý rozvařený knedlík. Kolik rozvařených knedlíků, nevykynutých buchet a zamotaných vánoček předcházelo všem těm vynikajícím jídlům naší maminky? Nestíháte, nemáte čas? Vaříte jen to, co jde rychle a co se pokaždé povede? Jak Vám všechna tahle jídla chutnají? Sbíhají se Vám ještě vůbec sliny, když kuchtíte podle stále stejných receptů?

Přiznám se Vám, že jsem těmi známými pokrmy přejedená. Zase se chci vrátit k rozvařování knedlíků, sraženým smetanovým omáčkám, centimetrovým „vykynutým“ buchtám. Toužím obohatit jídelníček chutí i zážitků. I přesto, že házím zmetky do popelnice nebo sousedovic slepicím. Rozhodla jsem se, že z hladu už nesním cokoliv a že mě ani v životě cokoliv neuspokojí. Neodradí mě ani slzy (slzy bezradnosti a pálivé slzy, když je potřeba najemno nakrájet cibuli), neodradí mě zápach a nenechám se obelstít ani vůní. I rozvařený knedlík může vonět, ale nechutná.

Hned, jak se mi ukázkový knedlík podaří, pustím se do dalších nových věcí. Kdo má recept na domácí vánočku? Kdo zavařuje, steriluje okurky nebo míchá ovocné marmelády? Sháním recept na vtipnou kaši a prosím tu, co nelepí. Nemusí být instantní ani levná.

Je víkend, čas oběda. Chystám stůl, hezké nádobí, barevné prostírání. Opravdu krásné. Takhle možná ani strávníci nepoznají, že se mi to kuřátko při pečení trochu připálilo…

Jaký je Váš nedělní oběd? Experimentujete nebo Vám chutnají stále stejná jídla (zážitky)? Dobrou chuť!