Prosinec letěl jako splašený kůň a já dřela jako ten pivovarský... Ale s radostí. Některé dny jsem absolvovala i dvě lekce po sobě. Snažila jsem se dodržet frekvenci 3-4x týdně. Někdy tanec, jindy step, často flexi bar nebo cvičení na balonech. Po tom roce jsem už zdatný křečík, přesto lekce bosu, byly docela náročné. Jaký to mělo efekt?

Nechci v tomto příspěvku bilancovat, protože souhrn toho dobrého i zlého, ještě chystám, ale stálo za to, vydržet, plakat, podléhat skepsi, dělat chyby. Uznejte,kdo může říct, že přes vánoce shodil nějaká ta kila. Konkrétně v prosinci, jsem se zbavila tří. Od srpna to je tedy devět kilo. Teď už věřím, že mohu pokračovat další rok, dva, abych se zvládla dostat do formy svého dvacetiletého těla (nebo tak nějak). Mysl se mnou konečně spolupracuje. Co napsat o prosinci?!

Nebyl čas na nesmyslné deprese nebo starosti. Všechno jsem si tak nějak plynule naplánovala v letu, od dárků, přes pečení, po speciální předvánoční akce, návštěvy a zábavy, jenom jeden prosincový den, bych mohla označit jako den D (debilní). To, když jsme se vydali na návštěvu, vzali si taxík, pán nás vyložil na místě, které se jmenovalo stejně, jako to, co jsme hledali, ale my skončili v podvečerním Istanbulu v uličkách, kde nebylo nic kromě domů, každá ulička nějaký květinový název a já volala svojí GPSce (manželovi) a asi nikdy nezapomenu, jak jsem mu říkala: „to je nějaký podělaný Cyklamen“, zatímco se mi  synek zdatně pokoušel utéct, protože se už nudil. Ale to není novinka, to se občas v Istanbulu stane každému. Uličky a značení mají systém alá bludný kořen.

Asi vám bude divné, že jsem pekla cukroví a zhubla. Samozřejmě jsem ochutnávala, doma jsem nechala jen část, většinu jsem rozdala jako milé poděkování různým lidem, za to že JSOU. Bylo to fajn. Asi se dalo něco do pohybu. Tedy kromě mne. Ten proklatý metabolismus. Počkejte, jak ho ošálím, až začnu skutečně jíst zdravě.

Je to krásný pocit psát toto a mít na sobě po roce hezké oblečení.  Snad se mi ulevilo, když jsem poslala kufr s menšími věcmi do zemětřesením postiženého Vanu. Snad když jsem si dopřála šikovného kadeřníka, který mi udělal konečně funky účes (obvykle se mne tu snaží stylizovat do kudrnatého diblíka). Nebo to bylo tehdy, když jsem si dopřála masáž (poprvé tady během několika let)?!

Prosinec skončil. Můj dokument také. Téma není vyčerpáno, stejně jako já. Chce to jen umět hospodařit se svým životem. A to je vlastně to nejtěžší. Krásné zimní pozdravy!