Minulý měsíc byl malinko  pochmurný, komentáře k „zářijovému hubnutí“ se nijak nehrnuly. Chápu, starostí máme všichni dost a číst si o tom, že je někdo smutný, to není to, co hledáme. Říjen a listopad mají podobný náboj, proto je spojuji v jeden celek, který jsem si pro sebe pojmenovala – s chutí do toho a půl je hotovo. Odkud se mi vlívá ta nová energie do žil?

Říkejme jí odhodlání. Na magických kartách z Brna svítí nápis – udělejte si malou radost. To může být dobrý koktejl – hrstka radosti, špetka odhodlání, protřepat a zamíchat. Jako třešničku na kraj sklenice, si dávám přátelství. Kamarádky se postupně po létě vrátily ze svých zemí a říjen jsme tak zahájily na jednom setkání v patnácti lidech. Počasí je krásné, přímo nahrává toulkám za fotkami. Beru kamarádky do jedné čtvrti, kde se organizovaně ztrácíme. Tento den mi vhání trošku kyslíku do hlavy a deprese a slzičky, jsou vytlačeny.

Pokračuji s jin jógou a aqua aerobikem. Dva až třikrát týdně. Nedělám na sebe zrovna nátlak, vím. Do sportovního centra chodím pešky, je to asi padesát minut pěšky (tam a zpět). A endorfiny mne asi také zachraňují před další injekcí proti alergii, protože na svoje narozeniny jím milované sushi se sójovou omáčkou (kterou bych neměla jíst). Přesto cítím jakési napětí.

S kamarádkou rozebírám možnosti léčby mých potíží s histaminem a ejhle, u nich  v Německu jsou na trhu prý dostupné jakési enzymy, které upraví to, co nefunguje. Na krku mám od září téměř nepřetržitě atopiký ekzém a pobolívá mne břicho. Měním mouku a omezuji cukry. Kamarádka mi připravuje horké maliny s vanilkovým krémem a to je asi jedinný den, kdy mlsám. Divím se, že během dvouhodinové návštěvy synek nic neprovedl  (pokud nepočítám jeho snahu kreslit tetě na zeď, když jde na chvilku do koupelny).

Začátkem listopadu si dávám speciální uzdravující  kúru. Vepřové maso. Celý týden si dopřávám maso na měsíce předem. Po návratu do Turecka bude zase jen kuře-ryby-kráva. I v Turecku se mluví o tom, že kuřátka rostou nějak rychle, a že hovězí může být pro mne těžko stravitelné. Dost často dělám jen kousek masa pro syna a nám s mužem jen zeleninu.  Ale to odbočuji. Světe div se, obyčejný párek v rohlíku mi stál za to, abych si ho napsala do diáře jako poznámku.

Listopad je měsíc experimentů. V kuchyni i ve sportu. Peču domácí chleba a šetřím nervy, které bych vyplýtvala na kritiku žemlo-chlebů,které dostanete všude kolem domu. Peču český perník a nesu ho jako ukázku „jiných chutí“ do pekárny na naší ulici. Doposud znají ti pekaři jen čokoládu a pistácie (a mandle, abych jim nekřivdila). Mají radost. Že někdo něco udělal i pro ně. Hned další týden se po letech sortiment oživí a já mám neskutečnou radost. Dělám domácí lasagne, plněné lilky a spoustu dalších dobrot. Maminka se k nám dostala a jelikož to vzala oklikou přes Itálii, tak máme i parmezán vynikající chuti.

Přesně po dvou letech jdu na aerobní lekci. Hodinu tanečního aerobiku přežívám překvapivě snadně a to mne motivuje navštívit i další lekce. Cvičím na balonech, s body bar tyčkami (v ČR známé jako flexi bar), zkouším i stepy a hodinu, co se jmenuje killer ABS. Samozřejmě cítím tu ochablotu na břiše, ale už vím, že to jde.

V Brně jdu po přesně 3 letech na hodinu power jógy k panu Havlíkovi. Přišla jsem sama. Jsem pod totálním dohledem. Koriguje mne a tak zjišťuji, že moje přechody „ze střechy do kobry“, jsou pěkně odfláknuté. Po návratu do Turecka na jógu nejdu. Trošku se mi stýská po mojí funící meditaci. Snad se lektor brzy uzdraví.

Předposlední týden jsou zprávy od syrské babičky nepříznivé. Obden pláču. Proč obden? Den, kdy nepláču, cvičím. Politika. Pletichy. Kampaně. Hanba. A mezitím sledujeme zprávy z Vanu, kde bylo zemětřesení.

 K vánocům si letos budu přát, aby lidi dostali rozum a přestali se navzájem obviňovat a škodit si. Pak nebudu muset obden plakat a bát se o rodinu. Jenže, jak známo, strach nikam nevede. Pořádný sport, dobrý spánek udělají své. A občas udělat něco pro druhé, také zahřeje.

A už zbývá poslední měsíc. Co přinese?

Přechozí měsíc najdete zde: http://rodina21.cz/na-vlastni-kuzi/pruvodce-rocnim-hubnutim-mesic-devaty