Solné jeskyně jsou oblíbené již několik let. A zdá se, že to nebyla jen módní záležitost, ale že si je návštěvníci oblíbili natolik, že hned tak neupadnou v zapomnění jako mnohé jiné „trendy“. Se synem jsme do jeskyně chodili odmalička, takže vlivy vnímáme již třetím rokem. Co o jeskyni říká její provozovatelka paní Ivana Čubrová, a jak to cítíme my, tentokrát doslova „na vlastní kůži“?

Rozhodli jsme se zkoušet a seznamovat Vás s různými místy, aktivitami a akcemi doslova na vlastní kůži. Jsou to aktivity zábavné, akční, nedrastické, však jsou hlavně pro menší děti. Snad Vás zaujmou a třeba podobné zařízení najdete i poblíž Vašeho domova. Prvním místem, dětským centrem Kulihrášek, Vás provede slovem jeho zakladatelka paní Tereza Főlkelová a obrazem naše děti. A na závěr se samozřejmě vyjádříme i s vlastní zkušeností v centru. Vítejte v kladenském Kulihrášku!

Poznáte ji pod přezdívkou „Mějsehezky“. Kdo je Iveta Mějsehezky Kollertová? Má se i ona hezky?

Brzy tomu bude deset let, co ji lékař vyřkl diagnózu – rakovina. Co se dělo dál? Proč píše básničky a raduje se ze života, kde bere sílu, optimismus…?

Člověk se v životě potká s mnoha lidmi. Někteří kolem nás proběhnou takovou rychlostí, že nejsme schopni vnímat jejich tvář, vůni ani barvu oblečení. Na někom si všimnu jen toho šatstva, jiný mne zaujme úsměvem, očima. A někoho si budu pamatovat navždy. Vůbec nezáleží na tom, jak dlouhý kus cesty nás spojí. Stačí jedno jediné setkání.

Takové výjimečné setkání jsem si nadělila před několika dny. Seznámila jsem se s paní Ludmilou Janákovou.

Před časem mi kamarádka poslala balíček. Když jsem balíček otevřela, spatřila jsem knížku Dary se přece nevracejí. Našla jsem ještě krátký vzkaz. „ Pokud se ti kniha zalíbí, dám ti kontakt na její autorku.“

21. srpen 1968. Moc mě mrzí, že tento den nebyl dodnes vyhlášen alespoň významným dnem, protože zapomenout bychom na něj neměli nikdy. A lidé, kteří ho zažili, opravdu nezapomínají. Děkujeme, že se s námi podělil o své vzpomínky člověk, který tento neomluvitelný vpád zažil.

Inspirováni pozvánkami a toužící po dalším společném setkání i aktivně naplněném odpoledni, navštívili a zúčastnili se Retinkovi a Trzkovi Westernové neděle na Vochtánce pod hradem Potštejn. Počasí bylo divoké, ale nakonec se moklo až před odjezdem. A protože fotky poví víc, máme pro vás fotoreportáž jen s krátkými (a občas nadnesenými) komentáři.

Paní Eva Žylková je příjemná a energická žena. Při rozhovoru s ní máte pocit, že vám dobíjí baterky. I když jsme si nepovídaly jen o pohodových tématech, ale naopak probíraly věc, která je víc než vážná a u které každá z nás touží, aby se nám vyhnula. Ano, náš hovor se točil okolo rakoviny prsu. Paní Eva si touto nemocí prošla na vlastní kůži a já jsem moc ráda, že ochotně souhlasila, když jsem se na ní obrátila s prosbou o rozhovor. Našla jsem jí vlastně díky jejím stránkám http://www.evik63.estranky.cz/ , které založila na pomoc onkologickým pacientům.

V sobotu 12. června 2010 bylo nádherně. Slunečno. Ideální den na seznamování se. Ačkoliv zde o klasické seznamování nešlo. Přečtěte si dojmy našich dvou autorek, Retiny a trz, z prvního společného setkání „face to face“, které se odehrálo v Litomyšli. Trzkovi sem přijeli na rodinně-kulturní víkend a Retinkovi relativně nedaleko bydlí. Slovo dalo slovo a bylo to.