Ahoj všichni, zdraví vás Vašík a Vendulka.

Je to už nejméně měsíc, co jste se dozvěděli poslední novinky o našem putování od adopmamky k adopmamce. Takže je zase nejvyšší čas popovídat. Přesun od Retinky k Joli znáte. To vám byla taková radost poslouchat, jak si ty dvě káply do noty, padly do oka, no zkrátka, jak si hned skvěle rozuměly. Přestali jsme se bát, a i když se nám od Retinky nechtělo, k Joli jsme se začali těšit. „Jedem domů busíkem, jedem přes kopce, za okny padá, padá sníh, budou Vánoce…“ , tak to jsme si broukali cestou do Lanškrouna a byli náramně zvědaví,co nás tam čeká. Přivítala nás s úsměvem celá rodina a také cosi černého, chlupatého, na co Joli volala Mášo. Každý si nás pochoval, pochválil, jaký jsme krásný pár a také Máša si nás očuchala. Hned jsme poznali, že je to pes, vlastně fena. Máša se ihned stala naší velkou kamarádkou a ochránkyní. Joli sice lamentovala, že budeme samý chlup, ale my se radovali z našeho nového přátelství.

Bylo mi ctí stát se Vendulce a Václavovi druhou adop-mamkou. Pojďte spolu se mnou zavzpomínat na měsíc strávený s našimi oblíbenci.

Takže úplně od začátku – V+V jsem obdržela v jižních Čechách v hotelu. Většinu času zde byli zavření v cestovním kufru, to aby se hned nevyděsili mé vizáže a pomalounku si přivykali na můj hlas. Ten se ještě poměrně často mísil s hlasem jejich první adop-mamky Trz. Trzka se mnou hovořila (nejen v jejich přítomnosti, ale skutečně neustále) vlídně, tedy V+V určitě poznali, že se i u nás budou mít hezky. O podzimním víkendu s Trzkou jsme se nedávno rozepsaly v jiném článku (Literární kapky). Pokud si ještě vzpomenete na jeho obsah, vybavíte si, jakých bohatých událostí byli V+V svědky.

K spisovatelce, paní Taťaně Březinové mne dovedly dvě knihy – Křižovatky žen a Děravý štěstí. Obě tyto knihy ve mně zanechaly hlubokou pocitovou stopu. Novely se sociální tématikou jsou psané velmi realisticky a čtenář si má možnost uvědomit, že spousta situací se může přihodit vlastně každému z nás.

Neváhala jsem a zajímavou osobnost jsem oslovila a požádala o rozhovor. A tak se mi díky zajímavým knihám podařilo poznat obdivuhodnou ženu české literární scény. Kdo přivedl paní spisovatelku k psaní, kdo ji inspiroval, kde a jak nachází podněty pro své psaní a jaké bylo donedávna její největší břímě? Nejen na tyto otázky dnes odpovídá paní Taťana Březinová.

Písničky Stále zasněná, Krásnější než růže nebo Zahrada ticha patří už skoro třicet let mezi hity českých rádiových stanic. Vzpomenete si na zpěváka osmdesátých let, muže s podmanivým hlasem? Jaké byly jeho muzikantské začátky, kam se ztratil a o čem zpívá dnes? O vzpomínkách i návratech si v dnešním rozhovoru povídám se zpěvákem, skladatelem a kytaristou panem Pavlem Rothem.

Je tu druhý rok našich adopčních počinů. Rozhodli jsme se, že po našem zvířecím kamarádovi, pomůžeme zase lidem. Konkrétně, že se zapojíme do projektu UNICEFu a adoptujeme panenky, díky kterým budou naočkovány děti v rozvojových zemích proti šesti smrtelným chorobám. 1 panenka = 1 dítě.

Dnešní rozhovor dopisuji za zvuků kladiv a nepříjemného zápachu, opět se něco v domě instaluje – operativně, hlučně... Rychle. Jak příznačné pro popis práce někoho tak odolného přežít všude a umět si poradit, jako je Katka Maruškinová, cestovatelka a profesionální cestovní průvodkyně. Z její lásky k zemím Blízkého východu vzešly její stránky (odkaz najdete pod článkem) a také Orientopedie - studnice vědomostí o zajímavých místech Blízkého východu. Je Katka Maruškinová ztělesněním světobčana? Jak se „na volné noze“ žije ženě?

   Katčino oblíbené místo - Petra, Jordánsko