|
Před několika lety jsem byla ve Skotsku a byla jsem nadšená. Je to nádherná země s krásnou přírodou, úžasnými historickými budovami a nechybí má oblíbená zvířátka - ovečky. Tentokrát Vám chci ale představit Skotsko prostřednictvím Hany Hindrákové, jejíž kniha V nitru skotské divočiny vyšla minulý měsíc. Máte navíc jedinečnou šanci vyhrát tuto literární novinku v naší komentové soutěži.
Hanu Hindrákovou jsem viděla vyprávět o vlastním cestopisu o putování po Jižní Americe. Když mi poté řekla, že jí brzy vyjde knížka také o mém oblíbeném Skotsku, přenechala jsem jí vizitku pro udržení dalšího kontaktu. Moc mě potěšilo, když si mě brzy našla přes Facebook, kde jsme si narozdíl od přednášky hned potykaly (FB přátelství lidi prostě sbližuje) a domluvily si povídání o jejích cestách.
Hana pochází z Trutnova z východních Čech a v současné době žije v Černošicích. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze se zaměřením na cestovní ruch a rozvojové země. Mezi její největší lásky patří Afrika, cestování a psaní. Od roku 2000 navštívila čtyřikrát Keňu, dále Tunisko, Egypt, USA, Nepál, Nový Zéland a většinu evropských zemí. V roce 2011 strávila měsíc na jihoamerickém kontinentu a na základě této cesty vznikla kniha Na konci světa. Hana píše poezii, prózu i publicistiku. Publikovala básně v almanachu Stoupající hvězdy (2011) a v almanachu Smyslná česká poezie (2011).
Vydala jsi cestopis o Skotsku, co v něm najdeme?
Cestopis vyšel v listopadu tohoto roku. Kniha úsměvnou formou vypráví o putování přes divoký poloostrov Knoydart a Skotskou vysočinu. Nechybí samozřejmě ani geografické a historické zajímavosti. V knize srovnánám svoji cestu do Skotska v roce 2003 a 2011.
Navštívila jsi již spoustu zemí, proč sis ke knížce vybrala po jižní Americe zrovna Skotsko?
Protože Skotsko je taková moje srdeční záležitost a přišlo mi, že by mohlo být zajímavé srovnání mých dvou cest v roce 2003 a 2011. Krom toho je to překrásná země, se kterou bych ráda čtenáře seznámila.
Na kterých místech jste ve Skotsku byli a kde se ti nejvíce líbilo?
Ve Skotsku jsme navštívili Edinburgh, poloostrov Knoydart, přes který jsme šli trek. Potom jsme se ve Fort Williamu napojili na West Highland Way, což je trek napříč Skotskou vysočinou a vede až do Glasgow. Podívali jsme se i na jezero Loch Ness. Nejvíc se mi líbila příroda, zdejší zelené hory a jezera.
Co tě na této zemi nejvíc překvapilo?
Muchničky, což jsou malé dotěrné mušky, které dokážou pobyt v zemi pořádně znepříjemnit. Nefunguje na ně repelent a musíte nosit moskytiéru přes obličej.
Jací jsou Skotové vůči cizincům?
Skotové jsou vůči cizincům velmi vstřícní a rádi pomohou. Jen jsme si s nimi moc nepopovídali, protože skotský přízvuk byl pro nás opravdu těžkým oříškem.
Proč bys návštěvu této země ne/doporučila?
Návštěvu Skotska bych rozhodně nedoporučila někomu, kdo očekává slunnou dovolenou bez deště. Pokud však člověka láká krásná panenská příroda bez ohledu na počasí, určitě jeďte do Skotska. Pláštěnka a voděodolné boty jsou opravdu nezbytným vybavením. Skotsko má i krásné historické hrady, které stojí za shlédnutí. Nepříjemností jsou samozřejmě výše zmiňované muchničky, ale když se člověk na ně řádně vyzbrojí moskytiérou, tak se to dá zvládnout.
Jaké další cesty nyní chystáš?
Na příští rok nemám žádné konkrétní plány krom cesty do Keni, kam jezdím pracovně od své neziskové organizace Fair, o. s. Pohrávala jsem si s myšlenkou na Kilimanjaro nebo pochod pouští. Minulý týden se objevil ještě nápad jet prozkoumávat Karibik – Kubu, Jamarku nebo Portoriko. Uvidíme, co se z toho vyvrbí. V budoucnu bych se ráda vrátila do Nepálu, kde jsme před třemi lety absolvovali Everest trek.
S kým cesty absolvuješ?
Do roku 2008 jsem cestovala se svým nejlepším kamarádem Honzou Benschem. V roce 2008 jsem se při plánování cesty do Nepálu seznámila se svým současným přítelem, takže nyní jezdíme spolu. Je zcestovalý, umí si poradit a je s ním legrace. Cestuji s ním moc ráda.
Jaká je tvoje profese?
V současné době pracuji v menším hotelu u Karlova mostu v obchodně-rezervačním oddělení a také jako výkonná ředitelka neziskové organizace Fair, o. s.. V druhém případě se jedná o neplacenou dobrovolnou práci. V rámci této neziskové organizace jsem několikrát navštívila Keňu, kde jsem získala inspiraci pro svoje dva romány Karibu Keňa a Děti nikoho.
Děkuji za rozhovor a už nyní můžu čtenářům slíbit další pokračování z Hančina cestování po zajímavých místech světa!
Ukázka z knihy V nitru skotské divočiny:
Skotsko. Při vyslovení názvu této země mám velmi příjemné vzpomínky. Už je to více než deset let, kdy jsem poprvé vkročila na kostkovanou půdu. Úplně poprvé jsem se tam podívala na pár dní, když jsem v létě pracovala jako au-pair v Anglii. Podruhé jsem ve Skotsku strávila tři týdny se svými dvěma přáteli Zuzkou a Honzou. To špatné a nepříjemné vzal čas a v srdci mi zůstaly jen ty hezké chvíle. Sama jsem byla překvapená, jak si člověk dokáže v průběhu let většinu nepěkných zážitků vyfiltrovat.
Vracím se tam tedy již potřetí. Do země, která mě fascinuje, má můj respekt a kterou miluji z celého srdce. Do věčně zelené země plné kopců s vysokými kapradinami, stovkami zurčících potoků a padajících vodopádů, stráněmi vonícími vřesem, mateřídouškou a tymiánem. Do země prosycené deštěm a věčně zahalené v závoji z mraků. Do země Williama Wallace a Roberta Roye MacGregora. Tak jsem o Skotsku celých dlouhých osm let snila. Možná na tom měly i svůj podíl romantické filmy natočené podle knih britské spisovatelky Rosamunde Pilcherové, které změnily obraz Skotska v mé mysli.
SOUTĚŽ
Jakou zemi byste rádi (bez ohledu na jakákoliv omezení) navštívili? Pište do konce roku komentáře pod článek a můžete vyhrát knížku V nitru skotské divočiny s podpisem autorky. |
Komentáře
Spousta lidí jezdí do Egypta, Kanáry, apod., ale neznají nic jiného než hotel, pláž, eventuelně obchody (samozdřejmě ty pro turisty.)
My jsme s manželem dříve jezdili na dovču v autě, kde jsme spali, a dojeli jsme si kam jsme chtěli. Byli jsme tak ve Francii(tam to bylo složité díky našim jazykovým neznalostem, ale taky jsme to zvládli) a v Rakousku. Rakousko je vůbec nádherná země, i s lidmi máme mnoho společného. V Rakousku bych si klidně uměla představit žít, samozdřejmě že s mojí celou rodinou. Prostě Rakousko je zase moje srdeční záležitost.
S Jedličkou jako s průvodkyní
Sousedi od babičky z Brna měli mapu světa, ale takovou starou. Měli ji na zdi v chodbě. A snad v každé zemičce měli zapíchnutý špendlík s papírkem (praporkem) , kde bylo napsáno kdy tam byli. Žili ve velkým baráku, měli jej jako skladiště šrotu. Chodili po popelnicích, odevzdávali pak papíry, železo, paní sušila i bylinky.. celý rok se uskrovňovali a pak za spořené peníze vyjeli do světa. Škoda, že se nechtěli pobavit o svých zážitcích.Byli podivínští.
ráda bych nejdříve do Sýrie, za babičkou a antikou. Byla jsem naposledy na jaře a už mi chybí...
A s tím Skotskem ses trefila, ve stejný den jsme si s kamarádkami (dvě z nich tam žily), povídaly. A taky o tancovačce s lahví whisky na dva
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.