V dnešním díle zaměřeném na pojmy od D se podíváme na velikána světové módy Christiana Diora, zjistíme, co je damašek nebo pánský styl oblékání dandy, a samozřejmě nevynecháme ani takovou oděvní klasiku, jakou jsou džíny.
Damašek
Damašek je textilie ze lnu, hedvábí, bavlny, vlny nebo syntetických vláken se vzorem, který je vytvořený tkaním. Matný a lesklý povrch, který vidíme a který daný vzor vytváří je dán tím, zda je nahoře osnovní nebo útková nit. Damašek je známý už z raného středověku z byzantských a islámských zemí. Jeho jméno je odvozené od hlavního města Sýrie, které v té době bylo významným místem na hedvábné stezce, a látka se zde také tkala. První písemná zmínka používající označení damašek v Evropě se objevila v polovině 14. století ve Francii. Od tohoto století se také začal tkát v Itálii. Původní damašky byly pouze jednobarevné s lesklým vzorem stejné barvy, až později se přidalo více barev, kovová vlákna i zlato. Nejčastěji se damašky ve středověku tkaly z hedvábí, levnější varianty pak ze lnu a vlny. Nejčastěji má uplatnění v dekoračních látkách jako je povlečení, ubrusy apod.
Dandy
Dandy je styl pánského oblékání, který vznikl již v 18. století, kdy byl velmi oblíbený ve Francii a Anglii. Postupně pak upadal, ale dnes zažívá opětovný boom. Je to vlastně pánský způsob vyjádření sebe sama skrze oblečení, které jde mimo zavedené konvence. V 18. století to bylo především kombinováním barev, využíváním materiálů jako je samet, hedvábí, krajky, ale též šperky a dokonce i paruky. Dnešní muži používají často kombinaci klasických obleků se sportovními prvky, tetováním nebo šperky. Nesmí samozřejmě chybět ani kvalitní boty. Základem dandy stylu jsou vždy perfektní střihy, které se kombinují v netradičních vzorech a barvách. Pokud máte cit pro toto kombinování, můžete si klidně vzít košili s jemnou kostkou, vestu s proužkem a kravatu s puntíky, a přesto to bude vypadat dobře, když zvolíte ty správné barvy. Klasické prvky dandy stylu zahrnují trenčkot, manžetové knoflíky, blejzry, šátky a dobře šité kalhoty. V závislosti na příležitosti, můžete také najít elegantní klobouky, rukavice, vesty nebo dokonce koženou bundu. Tkaniny, jako je hedvábí, len a tvíd jsou v kurzu.
Oscar Wilde
Dior
Christian Dior (21. ledna 1905 – 23. října 1957) se narodil ve francouzském Granville jako druhé z pěti dětí. Jeho otec byl movitým výrobcem hnojiv. Když bylo Christianovi pět let, přestěhovala se rodina do Paříže. Zde už coby dítě prodával na chodníku před domem skici svých módních návrhů. V roce 1928 dostal od otce peníze, aby si mohl otevřít uměleckou galerii, ovšem Velká hospodářská krize pohřbila otcovu firmu s hnojivy a Christian se musel vzdát i své galerie. V roce 1937 nastoupil u módního návrháře Roberta Pigueta, kde se nejen učil o módě, látkách a střizích, ale také sám navrhoval. Jednou prohlásil: „Robert Piguet mě naučil ctnosti jednoduchosti, jejímž prostřednictvím skutečného lze dosáhnout skutečné elegance.“ Od Pigueta odešel, když byl povolán k výkonu vojenské služby. V roce 1942 odešel z armády a stal se spolu s Pierrem Belmainem hlavním návrhářem módního domu Lucien Lelong.
8. prosince 1946 otevírá Dior svůj vlastní módní dům a hned 12. února 1947 prezentoval svou první kolekci s názvem Corolle, což znamená okvětní plátky. Dior později také řekl: “Navrhl jsem květinové ženy.“ Diorovy linie byly opět smyslné, což bylo po nudných, neforemných oděvech způsobených příděly látek za války, velmi osvěžující. Dior byl mistrem ve vytváření tvarů a linií. Vždyť to byl on, kdo opět vrátil ženám ve svých oděvech pas. V této době byl ale často kritizován kvůli velkému množství použitých látek na jeden oděv, během jednoho focení se dokonce jeho modelky staly terčem útoku, ale i toto ustalo, protože odpůrci pochopili, že nedostatek látek z válečné doby již skončil. Svou revolucí v dámském odívání udělal po druhé světové válce opět z Paříže centrum módního světa a od Carmela Snowa z časopisu Harper’s Bazaar si jeho styl vysloužil termín New Look, tedy nový vzhled.
Dress code
Dress code nebo chcete-li jakýsi kodex oblékání, nesouvisí jen se společenskými akcemi, jak by se mohlo na první pohled zdát. Oblékání je odedávna založeno na pravidlech, která nám hned na první pohled ukazují, k jaké společenské třídě člověk patří. Souvisí s příslušností k danému pohlaví, etniku, zaměstnání, národnosti… Jiné oblečení se vyžaduje například u instalatéra a jiné u afrického náčelníka. Některý kodex oblékání vyplynul sám od sebe z požadavků na funkčnost, například sportovní nebo pracovní oblečení, jiný se utvářel spíše z estetického nebo kulturního hlediska, třeba smoking nebo plesové šaty. Ať už máme oblíbený jakýkoliv styl oblékání, jsou situace, kdy ho musíme opustit a přesně dbát na předepsaný dress code, to jsou právě již zmiňované společenské akce nebo zaměstnání.
Denim
Denim je textilie, k jejímuž tkaní se nejčastěji používají nitě z mykané bavlny. Útková nit je bílá a prochází přes dvě osnovní nitě, které bývají nejčastěji obarvené modrým indigem. Tímto stylem, kterému se říká keprová vazba, postupně vystřídáme všechny osnovní nitě, čímž nám vzniká jemné žebrování. Při barvení indigem si vlákno ponechá bílé jádro, díky tomu se denim postupem času v důsledku praní a nošení tzv. vyšisuje, a vznikají světlejší místa na oděvech. Kromě bavlny se používají i syntetická elastická vlákna. Denim se používá nejen na oděvy od kalhot přes bundy až po čepice, ale také na tašky nebo jako dekorační látka v interiéru.
Džíny
Džíny jsou nýtované kalhoty vyrobené z denimu, a právě díky vysoké odolnosti této látky byly původně určeny pro horníky a kovboje. Džíny byly vynalezeny Jacobem W. Davisem ve spolupráci s Levi Straussem v roce 1871, zapatentovat si je pak nechali dne 20. května 1873. První džíny se tak vyráběly v továrně Leviho Straussse, Levi Strauss & Co., v níž byl Jacob W. Davis zaměstnancem. Ačkoliv to původně byly pracovní kalhoty, svou oblibou si získaly mezi mládeží v 50. letech 20. století. Stejného nadšení se jim pak dostalo i mezi členy hnutí hippie, tak jako v dalších dekádách u vyznavačů punkové a metalové scény. Dnes jsou džíny nedílnou součástí šatníků všech věkových kategorií od dětí až po seniory a jejich sláva zřejmě nevybledne tak snadno jako indigo.
