Moc ráda chodím na houby. Je to pro mě takový relax, příjemná procházka. Už i mé děti částečně pochopily, že v lese se nekřičí, takže tam je i větší ticho, než když jsme doma. Houbaření se mi dostalo do krve už v dětství a když se rozhlédnu kolem na lidi s plnými košíky, je mi jasné, že nejsem sama. Nevím, čím to, pravdou však je, že to není zcela běžné. Třeba v západní Evropě se lidi do lesa za lesními plody nevypravují tak jako Češi. Raději si to koupí. Mě ale osobně nejde o houby jako takové, vlastně je ani moc nemusím, jím pouze sušené. Je to právě ta činnost, to hledání a nacházení, co mě do lesa táhne.

 

 

Tak jako mají Angličané svůj čaj, Francouzi své víno, tak Češi mají pivo. Chmelu se daří především v Českém středohoří, ale menší či větší pivovary jsou rozesety po celé naší republice. Samozřejmě nejsme jediní, kdo vaří pivo, dokonce jsme nebyli ani první, ale prý máme nejlepší pivo na světě. Na dlouhou tradici pivovarnictví a dobré jméno českých pivovarů bychom měli být náležitě hrdí.

 

 

Neumím si představit lepší osvěžení v letních horkých dnech než je dobře namíchaný koktejl. Siesta na lehátku, jasná obloha nad hlavou a v ruce orosená sklenka s božským drinkem je snad nejkrásnější letní představa. Připravila jsem pro vás proto procházku po několika nejznámějších a nejoblíbenějších míchaných nápojích. Dozvíte se nejen jejich přípravu, ale i něco málo z jejich vzniku a historie.

 

 

Petru Savașkan jsem oslovila s žádostí o rozhovor zcela nečekaně. Když jsem brouzdala po jejích stránkách, říkala jsem si, že by mohlo být zajímavé přiblížit jednu z unikátních světových kuchyní našim čtenářům. Stránky Petry Savașkan se zaměřují na kuchyni tureckou. Třeba zjistíte, že nejen z kebabu živ je turecký občan (a cizinci v Turecku také).