Nevím jak vy, milí rodičové, ale já neměřím ubíhající čas na roky kalendářní, nýbrž na ty školní. Také známých a kamarádů se neptám, kolik je jejich dětem let, ale do které že to chodí třídy. Jaké je pak moje překvapení, když odpovídají do páté a já mám v živé paměti, když se ty copaté cácorky a stydliví klučinové chlubili svým prvním vysvědčením.

 

 

O sexuální výchově na školách se v poslední době mluví a píše čím dál víc. Počet jejích odpůrců i příznivců se zdá být vcelku vyrovnaný. Proč vzbuzuje takový rozruch, když se jedná jen o další z řady vyučovacích předmětů? Původ bude zřejmě ve vztahu společnosti k sexu jako takovému. Raději dětem předvedeme středověké mučící nástroje i s popisem, jak fungovaly než bychom s nimi mluvily o vztazích a sexu.

 

 

Udělat krátkou exkurzi školním řádem by bylo poučné, leč možná nudné. Zajímavá je ovšem polemika nad některými částmi vnitřního řádu škol. Například o vhodném oblékání žáků.

 

 

Některé děti zvládají přípravu na školu samostatně, vzorně si chystají učení na následující den. Ořezávají tužky, bez připomínek vypracovávají domácí úkoly a v pozdějších ročnících se i hladce a bez problémů učí. Jiné děti tohle nesvedou. Stojíte nad nimi a jako správný rodič dohlížíte, zda si do brašny rovnají skutečně to, co tam patří. Ověřujete domácí úlohy u spolužáků, telefonujete si často s učitelkami, abyste nepřišli o tu nitku, která propojuje svět domova se světem školním.