Vzpomenete si na svého úplně prvního kamaráda nebo kamarádku?  Vybavíte si ještě dnes některé skopičiny, jenž jste spolu vyváděli?

Vlastně nevím, jestli to byl můj první kamarád, ale ruku do ohně dám za to, že byl první „velký“ kamarád. Jmenoval se Jakub a chodili jsme do stejné školky. Lezli jsme přes průlezky, hráli pikanou, seděli jsme spolu u oběda i u svačinky a měli jsme vedle sebe postýlky. Už  ani nevím, o čem jsme si povídali. Stále se mi vybavují jeho vlásky sestřižené „na ježka“ a pak také , že jsme se hodně smáli a často jsme šaškovali…

Přátelé v plínkách

Své kluky jsem seznamovala s ostatními dětmi poměrně brzy. Vlastně ještě v plínkách. Protože na vsi žádná mateřská centra nemáme, nahrazují se sousedskými sedánky. A tak si děti v plínkách hrály s hračkami vrstevníků ze sousedství a my maminky jsme je od kafíčka pozorovaly, jak se o ně  přetahují. Soustavně jsme ty vřeštící ďáblíky usmiřovaly, plačícím utíraly nosy a slibovaly jinou  zábavu, než tu, na kterou dostal kromě našeho bobánka zálusk i o hlavu větší Pavlík. Tehdy bylo na nějaké první dětské přátelství ještě velmi brzy. Pokud se naši potomkové neprali, nekousali či nepřetahovali, pak se chvíli akceptovali a občas při sledování maminčina vztyčeného ukazováčku  druhému dítěti podali hračku. O to nám, maminkám, šlo. Aby se děti seznámily s ostatními a aby se za nimi (na jejich hračky) těšily. Na tyhle návštěvy vzpomínám moc ráda. I já jsem se v novém bydlišti potřebovala seznamovat a oťukat s novými lidmi a vlastně jsem se musela, stejně jako moji chlapci, hodně přizpůsobovat.

Školka a první opravdová přátelství

Podobně jako kdysi já, i moji kluci našli první opravdové kamarády ve školce. U staršího se nejlepší přátelé tak nějak přirozeně obměňovali. Z aktivních starších dívek, které mu pomáhaly s oblékáním, se vyloupla Verunka. Opatrovnice, která nezkazila žádnou zábavu. Vím, že měla našeho kloučka skutečně moc ráda. Dlouho. Dokud neodešla do školy. Pak ji nahradil Tomáš a později temperamentní Kuba. Přesto si náš starší často hrál i sám nebo se všemi dětmi naráz.

To mladší synek se ve školce okamžitě přimknul k Vlastíkovi, chlapci stejného věku. Malovali stejné obrázky, odebírali totožné časopisy, přáli si shodné dárky pod stromeček. Vlastík našeho křehkého  blonďáčka docela hodně otrkával a vím, že spolu prožili i pár skutečných lumpáren.

Školní i mimoškolní kamarádi

Školní přátelství uchopili moji synové také velmi odlišně. Starší se rozdělil na „kamaráda pro florbal“, „kamaráda do přestávek“, „kamaráda pro závodění na kole“ a další širokou škálu kamarádů. Pokud neměl náladu na žádného z přátel, obsadil místo vedle sebe školní brašnou. Když jsem to viděla, přišly na mě obavy, že náš svéráz od sebe všechny kamarády odežene. Myslím, že dnes už ho většina jemu blízkých pochopila. Je velmi nezávislý a přátele k sobě nelepí, ale zároveň je ani neodhání.

Mladšímu zůstal Vlastík a to i navzdory tomu, že se chlapci rozdělili, nenastoupili do stejné školy. Skončili s napodobováním, kreslením totožných obrázků. Přesto mají společné zájmy a nadále si přejí najít podobné dárky pod stromečkem. Přátelství Vlastíka a našeho chlapce získalo hlubší rozměr. Určitě  znají všechna svá důvěrná tajemství a všimla jsem si, že se čas od času potřebují o něčem i v klidu poradit. Mnohokrát si pomohli – třeba rozdělením svačiny a byla jsem u toho, když i hezkým slovem útěchy, obdivu a dodáním si odvahy.

U nás na vsi se postupem času vytvořila partička. Děti nám pomaloučku dospívají. Přestaly hrát „Čáp ztratil čepičku“ a „Rybičky, lovte se!“ Scházejí se, aby si povídaly, mezi chlapci vídáme už i dívky a zase se po několikaleté odmlce, kdy „se nemusely“ baví všechny děti dohromady. Jezdí sledovat taneční kurzy, společně sportují a píší si esemesky.

Nepřátelé

Mezi dětmi se přátelství čas od času mění v nepřátelství. Kamarádství občas připomíná aprílové počasí. Znáte to asi všichni. I ti nejbližší (a nejen děti) si mnohdy nesednou a rozhádají se. Myslím, že bychom se dětem neměli do přátelství příliš plést. Každá roztržka a neobvyklá situace děti učí jednat a řešit. Dává jim možnost na vlastní kůži poznat, co je to optimální řešení. Učí je vítězit, ustupovat, argumentovat, trvat na svém, či jistým kompromisům. Děti sbírají zkušenosti. Buďme jim při ruce nápomocni vyžádanou (i nevyžádanou, citlivě podanou) radou a snažme se být jim příkladem.

Pokud to jen trochu jde, sledujme a dohlížejme, ale zpovzdálí. Zasahujme teprve ve chvíli, kdy to bude nevyhnutelně nutné.

Přátelství mezi sourozenci

Vím, že existuje! Denně dostávám spoustu důkazů. Půjčují si školní pomůcky, hrají společné hry, smějí se stejným vtipům, vídají se brečet, navštěvují se v nemocnici, svěřují si svá přání a kupují si dárky. Hádají se a čas od času na sebe žárlí. Střídají se ve vynášení koše, a přestože jim to rodiče zakazují, pouštějí si brzy ráno televizi. Když je pošlete různými směry, tak si chybí. Ptají se jeden na druhého a vzdychají „… kdyby tady byl brácha.“

Přátelství, jak se vám líbí?

Pokud se nám nelíbí, s kým se náš potomek kamarádí, ptejme se, proč.? Co nám na tomhle přátelství vadí? Ptejme se, co našemu dítěti tohle přátelství dává. Zkusme si s dítětem o dotyčném víc povídat. Většinou zjistíme zajímavé věci.

Školní srazy

Nevím, jak na Vaše školní srazy, ale na ty moje základkové chodí stále děti. Připadá nám to komické, že místo kulatých brýlí s nemožnými obroučkami nosíme kontaktní čočky, místo školní brašny kabelku a kluci se namísto do pleteného svetru od maminky oblékají do bílé košile, kravaty a saka. I když dnes, po dvaceti letech, vypadáme úplně jinak, pojí nás společné vzpomínky a baví nás je vytahovat.

Přátelství

„Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád.“ (Elbert Hubbard)

„Nikdy nevysvětlujte! Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám i tak neuvěří.“ (Elbert Hubbard)

„Odsuzuju-li chyby svých přátel, to ještě neznamená, že bych je přestal mít rád.“ (Jack London)

„Nemůžete jeden druhému důvěřovat? Pak si také nemůžete navzájem pomoci!“ (Josef Čapek)

„Zapomínat starých přátelství pro nová je jako vyměňovat plody za květy.“ (Cicero)

Vzpomenete si na své dětské kamarády? Vydrželo někomu dětské přátelství i do dospělosti? Jak se Vám líbí přátelé Vašich dětí?