|
Je patnáctého a my slavíme. A na oslavu Vám napíšeme, jak se máme. To je ale dárek, že?! Tři měsíce jsou na jednu stranu jako nic, taky utekly jako voda. Ale na druhou stranu je to u nás malých velká část života, ve které se toho dá zažít hodně. I to je náš případ. Třeba jen to, že se v tomhle mezičase kolem nás narodily tři známý miminka. Dva kluci a jedna holčička. Jojo, parta se nám úspěšně rozrůstá.
Co vlastně slavíme? Přece narozeninoměsíčniny: čtyři a třičtvrtě a rok a třičtvrtě. Ne že by byl mejdan, ale hned se to líp říká, než počítat nějaké měsíce a používat něco jako "před měsícem mi byly čtyři a půl". V září brácha nastoupil do školky a my s mamkou začaly chodit na různé aktivity a cvičení. To se nám přetrhlo, když bráška změnil školku, která je o dost dál, takže jsme trochu upravily i náš denní režim. Mimoškolkově jsme se věnovaly společné péči o dům a zahradu a kocoura. Pár fotek a informací jste dostali v říjnu v BLOGU. Stíhaly jsme ale občas i zajít na hřiště, než začaly časy deště, mlhy a zimy.
Našeho nového kamaráda Pepého (původně Pletýnku) znáte, mamka o ní/něm psala už TADY. Vězte, že za tu dobu, co je u nás pěkně vyrostl a už moc nevypadá jako kotě (ačkoliv jím ještě je). Dostal už dvě pigára, u kterých nikdy nepřestal vrnět. Dokonce jsme zjistili, že má Pepé vznešený původ. Prý má na klasickou "českou venkovskou domácí" kočku mohutnou hlavu a delší a hustá srst, kterou jsme považovali za zimní kožíšek, tak ta prý je další známkou. No vida! Jinak se sice rád mazlí, ale ještě o něco radši se pere a divočí. Není neobvyklé, že na někoho vyskočí za rohem nebo za keřem. Je to divoch. A už dokonce loví myši. Šikula. Někdy se procpe i k nám domů. Chvíli ho mazlíme, a mamka pak dlouze kýchá.
Naše domácí hry často hraničí s nebezpečím, ale nás to baví. Oblíbená je honěná, skákaná, válecí... Jakmile mamka zaslechne něco jako "Pojďme si zahrát na padanou", padá málem z naší fantazie do mdlob. Růženka má teď i speciálně holčičí zábavy, kterým často chlapi nerozumí: převlékání, přezouvání a péče o panenku. To bude tím, že je doma často jen holčičí sestava. Ale zase je pravda, že má výborný přehled o tom, co kde je. Paní učitelka se pak ve školce diví, že sedím a čekám, až mi někdo dodá převlečení. Teda jako teď v téhle současné školce. Brácha je tam měsíc a půl a téměř vždy tam obědvá i svačí místní jídlo, takže my si s mamkou musíme samy vymýšlet jídelníček. Ten se zaplnil zajímavostmi po mikulášském obdarování, které následovalo po prosincovém lampionovém průvodu naší vesnicí.
Mikuláše máme za sebou a podle toho, že nám fakt donesl milé balíčky, tak lze nyní čekat a věřit, že i Ježíšek nás najde. Blížící se čas Vánoc vidíme díky domácí výzdobě (nejlepší je blikající hvězdička na okně), pak máme i pár dalších věcí ze slámy a tak. Tvoříme různé dekorace, přáníčka, cukroví, ale hlavně každou neděli slavnostně s velkou částí rodiny u oběda, a pak ještě doma u adventních koncertů zapalujeme postupně svíčky na adventním věnci. Naposledy byly tři. Takže teď v neděli poslední, čtvrtá, a pak už to přijde. A taky budeme už rok v domě!
Ještě pár frků z naší zahrádky:
Přestože Růženka umí říct Filí a Fililí, tak bráška je prostě Jája. Jednou jí povolil "Klidně mi říkej Jájo", tak mu to zůstalo. Sama se pojmenovává Juju - coby Ruru.
Maminka říká směrem k nám: "Zuby vyčistit i vzadu!"
A Růženka si kartáčkem začala drbat záda :))
Maminka povídá: "Odneste toho lego panáčka od kamen!"
Fífa: "Ale mami, vždyť je to hasič!"
Holčička objevila neznámé pítko.
Růženka: "Emí pipí" (překlad: sestřenky Emilky pití)
Maminka: "Ne, to není po Emilce, to je po Jájovi."
Růženka s pochopením: "AHÁ!"
Maminka se převléká a Růženka reaguje z neznámých důvodů obdivně: "TÝJO!"
Tatínek: "Kdo bude večeřet?"
Růženka zvedne ruku: "Já!"
Tatínek: "Kdo si dá chleba?"
Růženka zvedne ruku: "Já!"
Tatínek: "Kdo umí lítat?"
Růženka zvedne ruku: "Já!"
Tatínek: "Kdo je tady bláznivej?"
Růženka ukáže. "Jája!"
A na závěr večerní rozhovor, kdy Filípek přichází do postýlky, když už Růženka pospává, ale procitne, jakmile se objeví bráška v pokoji a zašeptají si. Drobné, bezvýznamné, ale dojemné a rozkošné.
Růženka:"Ahoj Jájo."
Filípek: "Ahoj Juju."
Za tři měsíce budeme mít narozky aneb jak říká mamija a všichni ostatní staří lidé: "to to letí!". Určitě dáme vědět, co oslava.
Krásné Vánoce a mějte bezVadný rok 2012!
Vaši "Jája a Juju" aneb RaFani |
Komentáře
Ano, jsou někdy velice dojemní.
Ne moc dneska, když jsme šli do krámu a Fífu jsem poslala na druhý konec uličky pro cukr krystal a on mi ho přinesl na hlavě. A jak víte, cukry se někdy sypou. No, ve frontě mu pak (i po otřepání!) říkali, že je jako cukřenka. Ehm. A holčička dělala na všechny okolo cukrbliky a bububukuk, načež u pokladny servala z háčků asi dvacet obr igelitových tašek. Pak si na ní ještě bráška při placení lehl (byla v golfkách, ze kterých se snažila dostat ven), takže jekot od obou, no krása. Jo, je sranda s nima jít do krámu.
A už rok v domě??!!
I vám krásné Vánoce
Super hlášky
U nás bylo ve Fífově věku toto: Marťo, obuj si ty boty! "si je oblíkám"
Boty se neoblíkají ,ale obouvají!
"vím, vidíš že si je oblíkám"
Vidím,ale pěkně blbě! Vyndej si ten jazyk!
A Martin ten svůj jazyk vyplázl :-)) Místo aby jej vyndal z boty ven
A vázání tkaniček? "omotej mi kaničky"
Dnes tu byla kamarádka Martinka.Je to pěkný šídlo! Skáče jak kobyla, hlavně po posteli.. Vítek nemá takovou odvahu skákat až se třískne o vrchní palandu, jen se mírně pohupuje, má spíš postoj správného lyžaře při skoku. Ale taky byly pády.Vítek rozseklý ret, malá žuchnutí na hlavu-jak s sebou třískly o sebe, naše děťata!
Jinak? Hra na schovku je bezva. Někdy se zavřou oči a už jej jako nevidíme.. jindy vleze do skříně , ale taky zastrčí hlavu pod postýlku či pod polštář, a taky jej "není vidět" :-))
Váš hasič u kamen je bezva nápad! Hoří u vás často? Co tato si koupit minimax?? :-)) A nebo hlásič požárů??
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.