Mám za sebou pěkně akční měsíc. A mamka a ostatní, co mě hlídají, prý taky. Ta nemléčná strava mě zřejmě nějak posílila a já se dala do pořádného zkoumání světa. Na čtyřech to jde daleko, ve stoje zase vysoko. Dostanu se už skoro všude, kam chci. A nikdo a nic už přede mnou neuteče! Jojo, pohyb je fajn.

Vhoupala jsem se do druhé části prvního roku mého života. Dělám takový pokus o lehosed, rozšiřuju svůj „slovník“, ale co je z tohoto měsíce rozhodně na prvním místě je jídlo. Miluju jídlo! Prý toho budu za pár (desítek) let litovat, ale nyní z toho máme radost všichni. Já mám vlastně radost po většinu dne. Když mě zrovna netrápí, že moje tělo chce spát, ale já bych divočila dál.

Čím se řídit při plánování věkového rozdílu mezi dětmi? Jaký je optimální věkový odstup? Toť otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď.

Spousta rodičů bere v potaz vzpomínky na vlastní dětství, jak se mezi svými sourozenci cítili. Pokud byli jedináčci, zda je takové dětství bavilo nebo marně toužili po sourozenci.

Při plánovaném rodičovství hraje důležitou roli skutečnost, zda žena na krátkou dobu „odbíhá“ z perspektivního zaměstnání a míní se tam rychle po porodu vrátit nebo je rodina připravená na dlouholetý pracovní útlum jednoho z rodičů a chce si cenný čas s malými dětmi intenzivně užít doma.

Je mi půl roku, to je síla! Mám spoustu nových dovedností a zážitků, tak vás s nimi lehce seznámím. Na všechno si asi nevzpomenu, ale to nejdůležitější určitě dám dohromady. Pojďte se se mnou za tím šestým měsícem ohlédnout.

Mám za sebou velice aktivní měsíc. Dokázala jsem spoustu nového a spoustu nového se děje i v mém blízkém okolí. Čím dál víc se dokážu prosadit, zintenzívněla jsem a rozšířila svůj hlasový projev. Mé zájmy se kvapem rozrůstají. Rozrůstám se nejen sociálně a duševně, ale i tělesně, dá-li se to tak říct. No, posuďte sami.