Psí hvězdy

Autor

Když lidské hvězdy představí psí hvězdy na červeném koberci. Tak to nedávno vypadalo při hledání nových domovů pro pejsky z „dočasek“ a útulků, kde se to dobrovolníky jen hemžilo. O akci nám povyprávěla Martina Vaculíková.

Co Vás vedlo k založení této akce? 

Stalo se tak v moment, kdy jsem už mela doma tři psy, z toho dva po týrání z dočasek. Byli v těžkém fyzickém a psychickém stavu a věděla jsem, že má domácí kapacita je tím vyčerpána. Ale že tisíce dalších čekají a já si je všechny domů prostě vzít nemohu. Tedy že má pomoc nemůže být v tom, že jim budu vozit krmení do útulků – většinou městských a lépe zásobovaných, případně obcí dotovaných, než jsou neziskovky dočasky – pejskové v domácí péči, těžší případy, nákladnější veteriny – a zároveň mimo svět facebooku neviditelní. To že je jejich jediný prostor, kde mohou nabízet psy do nových domovů i prosit o pomoc a dary, je to zároveň svět virtuální a tedy pro mnohé nedůvěryhodný – k tomu, aby někdo pomohl.

Tím se zrodil nápad udělat pro ověřené dočasky a případně i útulky (nebo pro dobrovolníky z „hrůzoútulků“ – extra kapitola) veřejný prostor a den v roce, kdy by se “zhmotnili”. Kde by mohli fyzicky ukázat své psy, kteří již hledají nový domov, popovídat o nich – jakého pána potřebují, jakou mají povahu, aby se vyloučilo, aby se pak kvůli špatným informacím vraceli zpět. A aby mohli i osobně zaujmout a vybrat pro ně pár korun. Nemám ráda patos – tedy nechtěla jsem takovýto den dělat smutný a tklivě vyprávět příběhy o psím týrání. Chceme vidět tu naději a radost, co je čeká, prezentovat úspěch, co se již podařilo a ukázat, kam až se to dá dotáhnout. Viděla jsem v těch psech hrdiny, co už leccos zvládli, a hvězdy, kterým patří červený koberec. Pak se hned zrodila i myšlenka přizvat k této události lidské celebrity – ale ten den “jen na druhé straně vodítka”. Aby daly větší šanci těm psům odejít domů. A když už to bude takový velký psí den, tak aby se lidé nebáli přijít (s takovým tím, že tam nemohu, nebo si odvedu psa a to já nechci), tak jsme to chtěla postavit tak, aby nikdo neměl špatné svědomí, že zrovna nemůže poskytnout nový domov, ale aby se přišel bavit a vzdělávat a pomohl svou útratou – za vstupné, za občerstvení, za dárečky ze stánků – a tím že pomáhá každý také.

Takže jsme udělali v programu bloky, kdy se prezentují “psi s minulostí, kteří hledají domovy”, a střídá se to s workshopy od psího psychologa, psí dentální hygienou apod., nebo zábavným programem v podobě agility, dogdancingu, canisterapie… Chtěla jsem prostě příjemný, veselý a vlídný den pro celé rodiny – pejskaře i nepejskaře. Pak už jsem jen hledala parťáka, s kterým to zrealizujeme – spolehlivou a organizačně zdatnou neziskovku. Toto jsem nemohla jako fyzická osoba sama vystavět a oslovovat sponzory bez neziskovky za zády. Uskutečnila jsem to až s třetí oslovenou – dvě předtím byly super, ale organizačně je to větší sousto. Parťáka jsem našla v Pes nejvěrnější přítel. z.s., od kterých mám Špejlu. Byl to jejich první zachráněný pes a zároveń jeden z nejhorších případů. Měla zlomenou čelist, tahala zadní nohy, měla svrab, příbuzenské křížení jí dalo do vínku autistickou psí povahu. Je milá, ale je svá. Rok poté, co jsem si vzala Špejlu z dočasky jsme již měli první ročník a letos jsme tuto akci odvedli již po sedmé. Každý rok se umsítí hezký počet psů do nových domovů i vybere hezká částka do kasičky Je za tím velké množství práce a vložené energie, ale výsledek nás vždy nakopne to udělat za rok znovu.

Co všechno organizace tak velké akce obnáší?

Máme to hezky rozdělené. Já řídím celou myšlenku a vkládám do toho práci na propagaci (zde tedy dva dobrovolníci – já a grafik), další mou prací je oslovování sponzorů finančních i věcných cen do slosování (velké zajímavé ceny, jako např. pobytový poukaz, jsou motivací si koupit vstupné víckrát než jednou), koordinace doprovodného programu a osvěty, organizace na místě, organizace moderátorů, sepsání programu, shánění celebrit, fotografů a i moderování na místě. Prostě nahánět, shánět, nepovolit a mít vše pod kontrolou. Dalšími dobrovolníky jsou oba moderátoři – nikdo ten den není placený (mimo pana zvukaře) a všichni do toho vkládají celé srdce. I obě mé dcery se zapojují – pečou sušenky, prodávají vstupné a drobné předměty – vše jde do charitativní kasičky. Největší parťák je Simča Štěpánková, předsedkyně spolku PNP, tedy druhý organizátor. Ta má na starosti organizaci dočasek a útulků. Vzájemně si nekřížíme kompetence – já mluvím s externími partnery, ona s dočaskami. A s obcí Vestec – tedy věci ohledně zázemí k místu akce. Je to od pronájmu plochy, lavic, záchodků (co není sponzorsky externí), sepisuje SPZ k povolení k vjezdu, organizuje stánek občerstvení, který vydělává pro útulky, atd atd.

Tam tečou hodiny práce a nervů, protože Simča řeší i všechny ty zubožené pejsky a jejich veteriny. K tomu si ona organizuje desítky dobrovolníků – kdo co zajišťuje, vaří, peče, shání gril, obsluhuje na místě, prodává na stánku …. Letos jsme jí pomohla sehnat pár dobrovolníků, když mnozí z nasmlouvaných onemocněla, řešil se krizový plán, aby vše fungovalo. Krásné je, že jsme již sehraný tým a bez velkých řečí a ujasňování každý rok přijedeme na místo. Vše funguje, každý ví, kde je jeho místo a co má dělat. Od položení až po sbalení červeného koberce to pro diváka zdánlivě vše zařezává na minutky. Jen moderátoři vědí, jak moc improvizujeme (to je můj úkol) – oproti sepsaným notičkám, co vše je na místě jinak – který host nedojel, který útulek stojí v koloně, který pes onemocněl, který sponzor chce vstup navíc na mikrofon…

Na konci dne jsme unavení několikaměsíčními pracemi, ale ohlašujeme další ročník (!) a sledujeme na FB fotky z nových domovů, zájemce o vyfocené psy, kteří domov přímo na místě nenašli, a říkáme si, že to mělo smysl.

Jak se Vám letos na červeném koberci dařilo?

V září se uskutečnila akce Psí hvězdy na červeném koberci, kterou organizuji a jsem dobrovolníkem – jedním z mnoha, je nám mezi třiceti a padesáti. Na této akci vždy deset až dvanáct útulků prezentuje zábavnou formou psy z dočasek a útulků a hledá jim nové domovy. Je to vždy jednou za rok ve Vestci a letošní akce byla úspěšná. Vybralo se přes 30 tisíc korun a umístilo a domluvilo se několik nových domovů pro pejsky. Hosty na červeném koberci letos byli: Nela Boudová, Karel Zima, Petra Jungmanová (na úvodní fotografii) a Jaroslav Vaculík. Děkujeme.

Také děkujeme, za rozhovor i krásnou akci, ať se Vám daří i nadále! 

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na