Šárka Třísková je ředitelkou základní a mateřské školy v Zákolanech a lidickou historii svým žákům připomíná i v rámci výuky. O co silnější musí tyto momenty být, když se děti dozví, že paní učitelka je s lidickou tragédií rodinně spojena. Jako každý rok, i letos k 81. výročí vyhlazení Lidic, Vám přinášíme další rozhovor o jednom z osudů s Lidicemi spojených.
Kdy jste se poprvé dozvěděla, že máte „lidickou minulost“ v genech? Mluvilo se o tom ve Vaší rodině?
V Lidicích jsem žila 30 let. Bydlela jsem s rodiči a sestrou Ladislavou v domě, který dostala v rámci rekonstrukce Lidic maminka mé maminky. S babičkou jsem trávila mnoho času, protože maminka se v mých devíti měsících vrátila zpět do pracovního procesu. „Lidickou minulost“ jsem samozřejmě postupně vnímala. Babička stejně jako další lidické ženy pracovala na pietním území v Lidicích. V roce 1980 však náhle zemřela, a to mi bylo pouhých 8 let.
Jak konkrétně se lidický osud dotkl členů Vaší rodiny?
Ve věku 37 let byl v Lidicích zastřelen babičky manžel František Moravec. Byl údajně velmi dobrým hudebníkem a v průběhu vojenské služby působil ve vojenské hudbě. Když mu tragicky zemřel tatínek, vrátil se domů a živil celou rodinu. V Lidicích si sám postavil rodinný domek a po zaopatření sourozenců si vzal babičku.
Má babička Růžena Moravcová (nar. 16. 2. 1911) byla vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück pod číslem 11818. Spolu s tchýní paní Františkou Moravcovou se jí podařilo uniknout útrapám pochodu smrti a vrátit zpět do vlasti. Babička pocházela z pěti dětí, tatínek jí zemřel na následky zranění při práci na poli, maminka se po jeho skonu rovněž roznemohla. Bratři a sestry posílali babičce do tábora např. sušený chléb a vánočku obalenou v cukru. Mj. díky jejich pomoci hrůzné roky v táboře přežila.
15. června 1940 se jim narodila dcerka Jitka. Ve dvou letech její stopy končí v Chelmnu v Polsku. Smutnému osudu neušel ani bratr Františka Moravce Josef, který byl ve 25 letech v Lidicích rovněž zastřelen. Pracoval jako úředník v Praze a na studiích ho podporoval právě starší bratr František.
(Pomník dětským obětem války – sousoší lidických dětí, foto Tereza Cimburková)
„Vracím ve jménu míru 82 dětí národa na jejich rodnou pláň
jako varující symbol miliónů zavražděných dětí
v nesmyslných válkách lidstva.
Po sochách posílám poselství srozumění národům
Nad společným hrobem dětí se usmiřuje s domem dům…“
akademická sochařka Marie Uchytilová
Kde nyní žijete a jaký máte vztah k Lidicím?
Posledních 20 let bydlím s rodinou ve Středoklukách a z okna vidím část Památníku Lidice. V Lidicích stále žijí moji rodiče, manželova maminka a švagr. Mám zde mnoho přátel a bývalých spolužáků. Velmi ráda navštěvuji kulturní akce v Lidické galerii. Jsem rovněž členkou Lidice Memory, které připomíná odkaz lidické tragédie. Neúspěšně jsem se ucházela o místo ředitelky Památníku Lidice. Pokud mohu být nápomocná se znalostí německého jazyka, pomáhám s tlumočením pro potomky přeživších lidické tragédie např. při návštěvách koncentračního tábora Ravensbrück.
O této historii vyprávíte svým žákům, co Vaše vlastní děti?
Jsem vděčná, že mé děti rodinná historie zajímá. Dcera i syn mě doprovodili na pietní vzpomínku do koncentračního tábora Ravensbrück. V září se společně se skupinou potomků přeživších chystáme se synem na cestu „Po stopách lidických dětí“ do Polska. Navštívíme Pusczykowo, Lodž, Chelmno a Osvětim.
Děkuji za Vaši osvětu i za rozhovor!
Fotografie 1, 2, 4: rodinný archiv Š. Třískové (s maminkou Miluší Šupovou v roce 1972 na pietním území, s babičkou Růženou Moravcovou).
Mé poděkování patří také Kateřině Hládkové za zprostředkování kontaktu.
Aktuality i celoroční informace o památníku Lidice.
Předchozí rozhovory a články, které Vám přinášíme již deset let, najdete ZDE.