Kdybych měla říct, jaké hlavní emoce jsem pociťovala v červnu, šestém měsíci mého snažení, byl by to vztek. Možná ještě zlost. Nevím ani proč. Cítila jsem se fajn, po dlouhé době jsme si začali užívat v ČR. Dokončila jsem kurz Volná novinářka a nastěhovala konečně náš byt.V čem byl problém?
Když si člověk neudělá čas na sebe, je to chyba. Zbydou pak jen “provozní” záležitosti a dětské zlobení. To je trošku málo na to, aby se dařilo měnit osobní postoje a bojovat se zlozvyky. Chvilkami lituji, že jsem se nenarodila ve Francii, asi by mi ke štěstí stačila pilná chůze do schodů.
Nevím, proč si stěžuji. V ČR se dá taky chodit a hodně. Nějak jsem na chvilku ztratila z očí svůj cíl. Tahle přeměna z larvy na motýla, je docela náročná. Kolik času zbývá? Zbytek života… Tak to není zase tak málo, abych se vypořádala se svými zlořády.
Ráda bych se naučila smát játry. Jako Elizabeth Gilbertová. Nemusel by mne totiž potom zlobit žlučník. Když se nad tím zamyslíte, asi vám dojde, v jakých chvílích dostanete migrénu, začnete kýchat nebo vás přepadne totální neschopnost se soustředit. Jsou to ty okamžiky, kdy si nějakou zarputilou myšlenkou přivodíme svůj problém sami.
Svoje chmury rozptyluji na totální renovaci exteriéru. Kolečko – kadeřník – kosmetika – manikúra, pedikúra, dělá svoje. Mávám svojí depresi a posílám ji, kam patří – z domu. Nemá u mne místo. Kéž bych jen dokázala ty dveře, kterými vstupuje, přibouchnout příště rychleji.
Pracovní snažení mi dává zabrat. Zkouším meditovat. Vracím se k reiki. Není důvod ho opomenout. Všichni, kdo věří nebo nevěří na ty “energie” okolo, musí uznat, že když jsme třeba špatně naladěni, lidé se nám vyhýbají, když “záříme”, tak jsme obletováni…
To, jakými lidmi se člověk obklopuje, není náhoda. Důležité je, abychom poznali, proč se v našem životě vyskytuje určitý typ lidí opakovaně. Říká se tomu zrdcadlení. Není to nic jiného, než stare známé: “jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá”.
Užívám si svoje nerušené chvilky v místě, kde už není ani místní lidová knihovna, a kde pošťák brzy dostane take funkci hasiče a zdravotní sestry. Přeháním, ale skoro tak maličká ta vesnice je. Myslím na Francouzky a pochoduji sem a tam. Poprvé v životě našeho prcka, opékáme buřty.
A pak se roztáčí kolo diety a kapek na trávení. Nějak mi to nevaří. Kdybych byla víla, mávla bych kouzelným proutkem a začarovala si pusu. Jenže když tak rádi jíte, jako celá naše rodina, tak se sice nepřejíte, ale zobete “od každého trochu” a když se pak párkrát rozlobíte… No, mohla jsem to čekat.
Celé tohle vzrušení kvůli hloupému neposlouchání, nestálo za to. Momentálně mne motivuje opravené kolo, které jsem koncem června přivezla ze servisu a vyhlídka na další seminář reiki. O tom ale příště.
Umíte být střídmí? Umíte rozpoznat svoje negativní myšlenky zavčas, tj. předtím, než se vám udělá mizerně?