Dožínkové ohlédnutí za létem

Autor

Je říjen a na léto zůstaly už jen vzpomínky. Převážnou část prázdnin jsem měla jinou zábavu, než většina ostatních lidí. Byla to moje velká radost, ale i starost. Nikam jsme nejezdili na výlety, leda tak na kole do lesa na kopřivy. Ale mezi krouháním a krmením jsem si to užívala. Pozorováním, jak se mají k světu. Co? Moje káčata. Teda vlastně káčata mých kachen. A slibovala jsem si, že PAK si to vynahradím. Všechno uteče. Káčata si odvezli noví majitelé, a já si začínám hledat jinou zábavu. Je už skoro polovina srpna, tak hurá na akce! Zrovna tuto sobotu se u nás konají dožínky.

Začnu pěkně popořádku. Domluvili jsme se s našimi přáteli, kteří vlastní několik traktorů, že si některý nazdobíme jako alegorický vůz, a na oslavu úrody pojedeme ve slavnostním průvodu na vlečce. Protože v tu dobu jsem měla dovolenou, přislíbila jsem nachystat květiny na to zdobení. Jenže mezitím jsme byli pozváni na setkání s kolegy z práce, a to je vždy velice příjemné posezení s opékáním, zpíváním v doprovodu kytar, a se soutěžemi pro děti. To jsme si nemohli, a ani nechtěli nechat ujít. Takže nakonec jsem v pátek měla dost napilno – dopoledne připravit živý materiál na zdobení. Nejdřív jsem obešla naši zahradu – použitelné byly jen dikobrazí ostny (to je ozdobná tráva) a břečťan. Pak jsem vyrazila do luk u lesa, tam jsem nastříhala další květiny – vratič a toten krvavec, a ještě něco žlutého, střapatého, co bohužel nevím, jak se jmenuje. Všecko jsem to doma strčila do sudu s vodou, aby to nezvadlo. Klásky, kukuřici a jeřabiny zajistí ostatní.

Ještě dobře, že jsem si už večer předtím uvila věneček na klobouk. Teď se mi to moc šikne, že už se s ním nemusím zdržovat. Jen si pak přežehlím „kroj“, ale to už mě moc nezdrží. Protože je zvykem, že se na opékačku i na dožínky bere s sebou něco doma upečeného, tak byl nejvyšší čas se do toho pustit. Upekla jsem jablečný závin, a šátečky z listového těsta, plněné nugetou a banánem. Tak tak jsem to stihla. Část jsem zabalila, ještě mírně teplé, a fičeli jsme na místo posezení. Bylo to ve vedlejší osadě, tak jeli jsme na kolech. Na akci bylo veselo, vydařila se jako vždy. Počasí nám přálo, využili jsme nádherného letního večera, a zdrželi jsme se skoro do půlnoci. Ani teď se nám nechtělo odejít. Ale zítra nás čekají ty dožínky.

Brzo ráno se pro mě stavila další aktérka a vydali jsme se znovu na kolech do stejné osady, abychom v klidu stihly nazdobit naše dva alegorické vozy. Práce nám šla dobře od ruky, po chvíli přijela další pomocnice, moje dcera Iveta. S majitelkou jsme na to byly čtyři. Vše se povedlo podle našich představ. Teď fofrem domů připravit rychlý oběd, a je třeba se chystat. Nejdřív se půjde do kostela na slavnostní mši, a pak velkým průvodem kolem celé vesnice na hřiště, kde se odehrává další kulturní program.

Jak už to obvykle na takových slavnostech bývá, bylo tam plno stánků s různými dobrotami i s pitím. Nejdřív jsme hodovali ze zásob „z domu“, byly to různé buchty a kafe z termosky, a pak jsme využili kupóny, co jsme dostali od obecního úřadu za účast v průvodu. Pivo a opečené cigáro. Později jsme si koupili, na co měl kdo chuť.

Byl tam i skákací hrad pro děti. Takový ten vysoký se skluzavkou. Šli jsme kolem a manžel se hned dal s majitelem do řeči, jelikož to byl jeho známý. Dostala jsem nápad. Vzhledem k mému věku docela šílený. Že bych se mohla svézt. Zeptala jsem se ho, a že prý klidně. Dcera a manžel sice z toho radost neměli, ale už jsem nechtěla couvnout. Postavila jsem se do fronty za čekající děti. Majitel mě však pobídl, že mám jít rovnou. Vyšla jsem nahoru, a tam jsem zůstala udiveně stát, překvapila mě ta výška. Jenže jiná cesta dolů nevede, chtě nechtě jsem musela nakonec sjet. V klobouku a v tom, co jsem měla na sobě to asi vypadalo dost groteskně. Ale splnila jsem si svůj malý sen. Když já jsem byla dítě, takové atrakce ještě nebyly. Tak jsem to chtěla zkusit. Mojí největší starostí při té jízdě bylo, jestli skončím na té žíněnce, která je tam k tomu účelu připravená, nebo ji přeletím a přistanu až za ní. Naštěstí jsem dojela přesně tam, kam jsem měla.

Moc se mi líbila hudba, co nám tam hrála – Revival Boney M a Revival ABBA. Nejkrásnější písničky těchto skupin nás vrátily do mládí. Celý večer jsem protančila. Kolem půlnoci jsem uléhala s pocitem, jak krásně jsem si celý den užila.

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na