Když se Ježíš Kristus po třicátém roce svého věku vydal na dlouhou pouť Palestinou, byl prý rozhodnutý založit novou víru. Potřeboval nalézt smysl života, chtěl v ní najít sílu pro mnoho desítek následujících generací. Aby na toto náročné poslání nebyl sám, vyvolil si dvanáct pomocníků a poslů tohoto nového náboženství – dvanáct apoštolů. Vybíral mezi lidmi silnými, dnes bychom je nazvali osobnostmi, s touhou zajistit šíření dobra a lásky.
Se slovem apoštol se setkáváme docela běžně. Čteme o nich v Bibli, v historických knihách, našim dětem rádi dopřejeme zážitek z kohoutího zakokrhání na pražském Staroměstském orloji. Dvanáct apoštolů, dvanáct stoupenců … Víme o nich hodně nebo málo? Jejich životní osudy podle historických pramenů byly kolikrát kruté, jejich umírání dlouhé a trýznivé.
Pojďte se projít životy některých z nich, pojďte se mnou poodhalit roušku dávného času, kdy začala vznikat úplně nová víra.
TOMÁŠ
Byl rybářem. Od té chvíle, co ho Kristus povolal mezi své stoupence, patřil k těm nejoddanějším. Toho dne, kdy Ježíš vstal z mrtvých, byli apoštolové ze strachu z pronásledování shromážděni za zavřenými dveřmi. Chyběl tehdy snad jen Tomáš. Když mu ostatní o zjevení vyprávěli, nechtěl po celou dobu uvěřit. Kvůli téhle příhodě bývají nedůvěřiví lidé přirovnáváni k nevěřícím Tomášům.
Tomáš působil v Persii a později v Indii. Chodíval se prý zde modlit ke skále, kde byl jednoho dne překvapen pohanskými kněžími. Ti ho klečícího probodli a dobili kyji. Na obrazech proto bývá zobrazován s kopím v ruce.
TADEÁŠ
Jeho původní jméno bylo Juda. Kristus ale dával většině svých stoupenců nové jméno. Jeho matka byla příbuznou, někdy se mluví o tom, že sestřenicí Panny Marie. Než se Juda k Ježíšovi přidal, byl ženatý a měl několik dětí. Měl i bratra Jakuba a i ten se jednoho dne připojil k ostatním učedníkům.
O Tadeášovi víme, že byl zákeřně napaden, ubit kyjem a sekán sekerou. V uměleckých napodobeních ho proto můžeme vidět s kyjem nebo sekerou v ruce jedné a s knihou v ruce druhé.
JAKUB MLADŠÍ
Po odchodu apoštolů do světa zůstal v Jeruzalémě jen Tadeášův bratr, Jakub. Brzy se stal prvním biskupem, ale zdejší kněží ho velice nenáviděli. Po vykonstuovaném obvinění z toho, že prohlásil, že Kristus je jen falešný mesiáš byl obžalován z podněcování lidu. Pokusil se obhájit ze střechy jeruzalémského chrámu a jeho řeč byla prý tak poutavá, že uvěřilo ještě mnoho dalších lidí.
Nepřátelé ale vnikli na střechu a Jakuba svrhli dolů na zem, kde ho dav dál kamenoval. Umírající apoštol se ještě stačil pomodlit, ale jistý valchář uchopil sochor určený k máčení sukna a udeřil jím Jakuba do hlavy tak silně, že ho zabil. Na obrazech proto bývá viděn s dřevěným sochorem v ruce.
MATOUŠ
Byl výběrčím daní a cla. Původně se jmenoval Lévi. Když ho Ježíš jednoho dne viděl sedět u brány a vybírat clo, vyzval ho, aby tohoto nečestného povolání zanechal a následoval ho. Matouš prý bez otálení svého výnosného zaměstnání zanechal a zvolil si dobrovolně život v chudobě. Za to byl pozván do sboru dvanácti apoštolů. Ještě, než se vydal do cizích zemí šířit víru, doma věřícím zanechal zprávu. Je jí evangelium. Tento název se brzy poté ujímá i pro ostatní životopisy Ježíše. Z pramenů se dovídáme, že při svém působení v Etiopii prý Matouš pokřtil i princeznu Ifigenii. Ta složila panenský slib, odmítla krále Hirtaka a jeho nabídku k sňatku. Vládce zuřil, za příčinu svého neúspěchu považoval Matouše. Jako pomstu za svou urážku dal apoštola někdy v roce 70 probodnout kopím.
BARTOLOMĚJ
Zbožný Žid jménem Nathanael byl povoláním vinař. Jednoho dne, když se zase modlil pod fíkovým stromem za příchod Spasitele, přišel k němu jeho přítel Filip. Řekl mu, že Mesiáš se už našel a je jím Ježíš z Nazaretu. Nathanael nesouhlasil, nechtěl uvěřit tomu, že by tak významná osobnost mohla pocházet z tak nevýznamného městečka. A že se tedy rád přesvědčí a přidá se k ostatním dvanácti učedníkům.
Vydal se na cestu do Arménie, kde působil, později do Arábie. V evangeliích je někdy zmiňován jako bar Tolomai – syn Tolomajův. Vypráví se o tom, že vyléčil dceru arménského krále Polimeu za slib, že král přijme křesťanskou víru. Léčení bylo úspěšné a vladař i princezna slib splnili. K apoštolově radosti se přidalo i mnoho dalších poddaných. Bartolomějovo počínání natolik popudilo pohanské kněze, že ho dali spoutat a mučit, přičemž mu odřezávali z těla pruhy kůže a masa. Zobrazován proto většinou bývá s nožem v ruce. Aby jeho utrpení bylo ještě větší, byl nakonec ukřižován hlavou dolů.
ONDŘEJ
Ondřej a Šimon byli bratři. Povoláním byli rybáři a původně se připojili k Janu Křtitelovi. Po zmrtvýchvstání Ježíše působil v Rusku, Malé Asii a Řecku. Vladař Egeus byl přesvědčený, že se apoštola a jeho myšlenek musí zbavit. Ve městě Patrai ho přikázal zajmout a ukřižovat. Tato smrt byla výsadou sprostých zločinců. Už kolem roku 71 př.n. l. lemovalo římskou hlavní silnici asi 6000 křížů.
Aby se apoštolovo utrpení prodloužilo, nebyl na kříž ve tvaru písmene X přibit, ale přivázán provazy. V té době byl Ondřej již starý muž. Na kříži se šikmými rameny zemřel prý až třetí den. Neustále se modlil a neustále nepřestával svým trýznitelům děkovat za to, že mu umožnili sejít ze světa stejným způsobem, jako zemřel Kristus. Do posledního dechu měl pro shromážděný dav kázat a šířit evangelium.
PETR
Původním jménem Šimon. Své apoštolské jméno Petr mu udělil Ježíš jako vyjádření jeho pevné víry. V řečtině znamená petra – skála. Byl opravdovou skálou. První a nejsilnější mezi apoštoly. Patří mu jakési pomyslné klíče od království nebeského, jsou symbolem důvěry v Petrův úsudek. Proto bývá tento apoštol zpodobňován většinou s klíči v ruce.
Při zatýkání Ježíše byl Petr jediný, kdo pozvedl zbraň na jeho ochranu, dokonce jednomu z biřiců uťal i ucho. Když se ostatní apoštolové ve strachu rozutekli, byl zase jediným, kdo sledoval zatčeného Ježíše až do města. Tady ale svému strachu podlehl a třikrát po sobě prohlásil, že Ježíše nezná. Jako pokání musel potom svému mistrovi vyznat třikrát lásku.
Petr byl za vlády císaře Nerona odsouzen k smrti na kříži. Na vlastní žádost byl tehdy ukřižován hlavou dolů.