Vánoční kvíz

Lucky chodily 13. 12., tedy na svátek Lucie, po obydlích, vymetaly světnice a trestaly nečistotu a nepořádek. Hodné děti odměňovaly nadílkou.Byly to ženy oděné v bílém s bílými maskami nebo nabílenými obličeji. Podobně obcházely stavení 3. 12. také Barborky.

Klempera byla symbolická mužská postava, která obcházela stavení 19. 12. s neckami pobitými hřeby. Do nich tloukla a vyhrožovala dětem, že jim oková nohy, když nebudou pořádně jíst.

Až do 20. století byla štědrovečerní večeře bezmasá. Nejčastěji se při ní podával kuba, jehož základem jsou kroupy a houby.

Zejména v Polabí bylo toto vánoční pečivo velmi oblíbené. Šlo o makové buchtičky z kynutého těsta, které se nechaly v mléce nasáknout a poté se podávaly sypané cukrem se skořicí a polévané máslem.

Název roráty pochází z prvních slov modlitby "Rorate  coeli...", tedy "Rosu dejte nebesa..."

Zvyk se k nám dostal z Německa na počátku 19. století, nejprve do šlechtických sídel a ke konci století už byl rozšířen i do sídel venkovských. Tradičním stromkem bývala jedlička ozdobená ořechy a hlavně jablky, protože stromek symbolizoval rajský strom poznání a řetězy, které se kolem něho ovíjely, představovaly hada.

Na tvrdší karton si namalovaly město s okýnky, ty vystříhaly nůžkami, aby se daly otevírat. Karton smotaly do válce a doprostřed se dala svíčka. Když pak okýnka postupně otevíraly, město se víc a víc rozsvěcelo.

Po reformách v roce 1780, které omezovaly výzdobu církevních staveb, si lidé začali betlémy stavět doma. Jako materiál použili vše, co je napadlo, a tak můžeme i dnes obdivovat betlémy od dřevěných, přes papírové, až po ty ze slaného těsta nebo skla.