Růženčin módní bloček: Co je psáno…

Autor

Chodíte snad někdy v tričku I LOVE LONDON, aniž jste tam někdy byli nebo aniž Londýn opravdu milujete? Připnete si brož se značkovým Jelenem na místní myslivecký hon? Oblečete si spodní prádlo s výzvou WANNA PLAY? aniž byste napozadíkoukající zvali k hrátkám? Asi těžko. Stejně tak je nutno hledět na to, aby i Váš potomek byl módně nejen v obraze, ale i v písmu.

Wild child neboli Divoké dítě Vás zve na cestu po popsaných kouscích!

 

Stejně tak těžko, jako by si tričko s nápisem WILD CHILD mělo obléct dítě, které stráví většinu dne poklidným posedáváním, tak stejně tak těžko na chvilku takové divoké dítě pozastavit a zachytit čitelně na fotoaparát. O to zábavnější ale příprava bývá. Stejně jako se můžete pobavit, když jdete obchodem a zarazí vás obrázek či nápis, který jako by byl přímo o vašem drahouškovi. Anebo je naopak natolik jiný, že je to vtipně ironické. Záleží na povaze a každodenních zvycích dítěte, nicméně dobře si rozmyslete vhodnost některých drsnějších nápisů (ano, i ty se objevují i na dětských oblečkách) typu I AM A MONSTER (Jsem monstrum) či LOUD (Hlučný) a rozmyslete, jestli jsou vhodné například do školky, školy, apod. Jelikož učitelé umějí nejen číst, ale mají i šestý smysl (a často vlastní děti) a pochopí, že tričko nemá ono dítě jen tak. A pak poděděné Monstrum může být pod bedlivějším dozorem, než je nutno, což může zbytečně znervóznit jak dítě, tak dohlížitele, vychovatele, učitele… Stejně tak ne každé děvče je princeznou. Ale na druhou stranu, může se jí občas stát. Alespoň na chvilku. Většina z nás, rodičů holčiček, které jsou neustále opatlány od písku, zmrzliny, jogurtu a kdovíčehovšehoještě, to ví.

It´s not easy being a princess. Není snadné být princeznou. V souvislosti s tričkem a obrázkem nápisem nemůžu zapomenout na dobrosrdečnou matku mé kamarádky, která jí pořídila tričko s pro ni naprosto mimózní kapelou, s tím, že „Ten materiál je ale moc příjemný!“ Ne, v pubertě už se dnes děti nenechají a těm mladším, dokud se nemohou bránit, to prostě neudělejte. Materiál kvalitní ano. Barva vhodná a doladěná ano. Ale nezapomínejte si i číst. Na druhou stranu se toho ale nezalekněte, jinak tady budeme mít jen samé klučičí spidermany a holčičí kitynky. A to by byla dost nuda. A ještě na něco si dejte pozor: jako jste si nechtěli pořídil Adiadsky místo Adidasek, nepořizujte svému milému drobátku nápisy s gramatickými (českými či jinojazyčnými) chybami. Raději vyzvědět a zkontrolovat před zaplacením! Stejně tak si dejte pozor na případnou řevnivost, která funguje mezi fotbalovými kluby či většími městy. S brňáckým tričkem (či plackou) se do hlavního města (a naopak) odváží jen opravdový kabrňák. Takže bacha na to, kde s dětmi jste a co tam děláte!

Na předchozím obrázku lehce pro všímavé naťuknuto. Co to naše prvoplánové a možná očekávané nomen omen Růže-nka? Času dost! To si zaslouží samostatnou kapitolu… Kdo má doma Bořka, Violku, Květušku nebo Tomáše, tak to jistě chápe moc dobře. Kdo má dítě s méně obvyklým jménem a nemá šanci mu koupit ani propisku či hopík se jménem (my to máme půl na půl: Filip je všude, Růženka nikde), natož právě oblečení, může jim je nechat udělat na míru. My jsme začali s dvojoblečkem „jsem malá ségra Růženka“ a „jsem velkej brácha Filip“, a později se posunuli od ujasnění rodinných rolí k charakteristice jich samotných…

Šílená Růženka a (u)mazaný Filip

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na