Práce z domova aneb Svoboda nade vše

Možná právě přemýšlíte nad tím, že byste chtěli změnit zaměstnání nebo práci hledáte už nějaký čas. Protože my obě (Satine i trz) pracujeme z domova, tak jsme se pro vás vyzpovídaly a třeba někoho z vás inspirujeme k razantnější změně. Jaké to tedy je, když to máte do práce deset kroků z postele?

Co tě vedlo k rozhodnutí pracovat z domova?

Satine: Pracovala jsem ve firmě, kde to čím dál víc připomínalo žraločí zátoku. Byla to hodně špatná atmosféra a vše se točilo jen kolem peněz, a protože já takhle pracovat neumím, raději jsem odešla. Nic jsem ale neměla vyhlídnutého a tak jsem rozhazovala sítě. Akorát v té době se na mě obrátil známý, zda bych mu pomohla s webovými stránkami. Díky tomu jsem zjistila, že to je přesně to, čím bych se chtěla živit, takže jsem přestala hledat a začala pracovat z domu.
trz: Chtěla jsem mít kontrolu nad svým vlastním (nejen pracovním) časem, nad rozvrhem dne, dělat všechno to, co mě baví a být dostatečně svobodná na čas pro děti a pro kulturu. A protože jsem během rodičovské začala doma překládat pro dabing a doučovat angličtinu a viděla jsem, že tudy by to asi šlo, tak jsem se tudy vydala. Na vlastní pěst a na volnou nohu.

Co bylo v začátcích nejtěžší?

Satine: Vytvořit si systém a pevný časový plán. Na začátku jsem v tom měla hrozný chaos a zdálo se mi, že sice pořád něco dělám, ale na samotnou práci mám hrozně málo času. Teď už to běží jako hodinový strojek.
trz: Nejtěžší je umět si sama poručit. Doma je mnohem jednodušší prokrastinovat. Postupně jsem se naučila sama sobě poroučet, takže mám diáře, rozkazovníky, osobní deadliny atd.

Co se ti na tomhle způsobu práce líbí?

Satine: Svoboda. Nemusím nikomu vysvětlovat, co a kdy budu dělat a proč.
trz: Svoboda! Můžu jít na přednášku, na výstavu, na výlet se škol(k)ou… Prostě si pak vstanu v pět ráno a do-pracuji, co mám.

Co považuješ za negativa?

Satine: Asi největší mínus vidím v tom, že člověk tak trochu zpoustevničí. Vrcholem mých módních kreací jsou staré džíny a vytahaný svetr. A když pak vylezu ven, úplně mě překvapí, kolik je venku lidí.
trz: Bála jsem se papírování a ouředničiny, ale naštěstí mám kamarádku z oboru, která je mi dokonalou pomocnicí a tahle starost mi díky ní odpadla.

Prý jsou lidi pracující z domova náchylnější k prokrastinaci. Bojuješ s ní?

Satine: Tak asi jako každý. Na začátku bylo hodně těžké nevšímat si třeba toho, že by bylo potřeba vysát, už ale umím tyhle věci odsunout, až budu mít po práci.
trz: Ano, je to boj! Už se to oproti začátku zlepšilo, ale…

Jak to bere rodina?

Satine: Ze začátku to bylo složitější, než pochopili, že i když sedím doma u počítače, tak vlastně pracuji.
trz: Dcerka nechtěla chodit do školky, měla pocit, že když jsem doma, tak přece může být i ona doma. Pak přešla k tomu, že mě litovala mě, že jsem chudák, že nemám „pracovní budovu“. Někdy musím pracovat v neklasickém čase jako jsou svátky nebo víkendy, takže už ví, že nemám tradiční pracovní dobu.

Chybí ti pracovní kolektiv?

Satine: Vůbec ne. Na práci potřebuji klid, takže mi samota vyhovuje. A když si chci pokecat, mluvím s těmi, se kterými chci a ne s těmi, se kterými bych jen musela.
trz: Ani ne. V kontaktu s lidmi jsem až-až a partu mám kamarádek, takže pokecat si můžu s nimi. Společné jídlo trochu postrádám, naštěstí i to si občas můžu dopřát s rodinou či přáteli ve všední dny. Sice bylo fajn posedět v kolektivu, ale když jsem později zjistila, jak se pak za zády drbalo a jak mě to mrzelo, tak kolektiv pracovní nepostrádám. Mám ráda ten ryze přátelský.

Jaký je tvůj nejbližší pracovní sen?

Satine: Nový pracovní koutek v ložnici.
trz: Aby se z mého největšího snu stala práce:) Ačkoliv skoro všechno vykecám, tak největší přání pracovní si zatím nechám pro sebe. Ale jak bude venku, hned se s ním budu chlubit. Ale abych nebyla tak skoupá: doufám, že můj student udělá teď na jaře maturitu!