Podzimní potěšení

Ochladilo se. Po ránu již na některých místech mrzne, tvoří se jinovatka, která umí jako dokonalý umělec zkrášlit okolní přírodu nádhernými a pozoruhodnými úkazy. Líbí se mi pozorovat takto se měnící přírodu, kdy se třeba obyčejná pavučina promění díky bílé nádheře v umělecký skvost, obdivuji nádherné červené šípky ve spojení s námrazou, která jim dodává úplně jiný rozměr a nesmím zapomenout ani na listnaté lesy, které se doslova a do písmene mění před očima a dříve než shodí všechny své lístky a lupeny předvádějí nám  pozoruhodné a zajímavé proměny či snad kouzla přírody.

Co mi však na rozmanité podzimní přírodě vadí, je fakt, že dny se nám velkou rychlostí krátí a zkracují a někdy, když se celý den neobjeví na obloze životadárné slunce, mám pocit, jako by se celý den skládal jen ze šedavých večerů. V těchto pochmurných dnech je důležité radovat se z každé drobnosti a užívat si všech dostupných barevných tónů, které nám příroda dokáže i v pozdním podzimu nabídnout.

Proto jsem ráda, když mi doma kvetou barevné kytičky, které dokáží rozjasnit i šedé dny.  Asi před čtyřmi lety jsem dostala k narozeninám bromélii, kvetoucí v teplé barvě ohně či chcete-li raději v barvě zapadajícího slunce. Kytka vypadala velmi dekorativně a při téměř nulové péči, která se skládala z pravidelné zálivky, kterou jsem prováděla asi dvakrát týdně do středu listové růžice a vhodného umístění na světlém místě, ale přesto ne na přímém slunci, kvetla nádherně. Kvetla bez přestání téměř celý rok a v průběhu času se jí začali tvořit odnože. A protože původní rostlina začala pomalu scházet, odstranila jsem ji a rozsadila již dostatečně vyvinuté výhony do malých květináčů.

Výhonky se uchytily, leč nekvetly. I když zelené rostlinky též lahodí oku, přece jen kytičku s barevným květenstvím preferuji více, a proto jsem se jala pídit po informacích, za jakých podmínek a zda vůbec nové rostliny vykvetou. Dozvěděla jsem se, že když do zálivky přidám síran hořečnatý, nové rostliny si postupně zformují přitažlivé okvětí. Hmm, myslím si, ten tedy doopravdy nevím, kde ho seženu, to asi budu muset zůstat u kytiček bez květu. Nevzdávám se a dohledávám další informace. A nacházím. Nacházím informaci o tom, že se o květ může postarat i plyn ethylen, který se nachází v dozrávajících jablíčkách a je možné kytičku na omezenou dobu asi 14 dnů uzavřít do sáčku společně s jablky.

Jablka doma jsou, sáček též a tak provádím experiment. Po vyjmutí se nic neděje a tak vyčkávám. Uběhl měsíc, po něm druhý a zatím se neděje vůbec nic. Ani nejmenší náznak květu.  Asi až po čtyřech měsících.  Zničehonic, zčistajasna najednou vykvetla. Kvete krásně a dlouho a svojí optimistickou barvou mi dělá i v současných, pochmurných dnech radost.