Slimáci? Do boje!

Autor

Zásadně nepracuji na zahradě v rukavicích, pokud tedy nesoupeřím s kopřivou nebo bodlákem. Užívám si ty dotyky s hlínou a přímý kontakt s nechtěným plevelem, který holýma rukama přemáhám a odhazuji. Tak i dnes. Rochním si v téhle činnosti, vytrhávám trávu mezi kameny a najednou rozmázlý slimák mezi prsty! Fuuuuj! No to je hnusné, sliz cítím na ruce i po umytí. No to je tedy lahůdka.

Rozhlížím se a koukám, co jich tu je všude zalezlých. Tohle mokré jaro jim báječně vyhovuje. Tak to tedy ne! Tady se mi roztahovat nebudou! Vzpomněla jsem si, že nedávno žádala o pomoc i jedlička, tak jsem se ponořila do pátrání a hledám, jak nejefektivněji s těmihle potvorami zatočit.

Není slimák jako slimák

Tak první, co zjišťuji je, že vlastně vůbec nejde o slimáky. Ti rezaví ošklivci, kterých je teď všude habaděj a které jsem si pro sebe pojmenovala „Zikmundi“ jsou plzáci, konkrétně se tento druh nazývá plzák španělský a je k nám dovezený. Tenhle tvoreček má svou původní domovinu na Pyrenejském poloostrově, v Anglii a Francii a k nám se pravděpodobně dostal spolu se sazenicemi nebo bednami s ovocem.

Přirozená likvidace 

Jeho oblíbené místo k rozmnožování je všude tam, kde je stín a vlhko. To znamená, že když posekáte a zlikvidujete všechnu vysokou trávu a nepěkné houští, jeho počet na své zahradě zredukujete. Jenže to má i druhou stránku. Právě na všech těchto zarostlých místech se daří i jeho nepřátelům.To, že zde není původním obyvatelem, je důvod, že se mu zde tak dobře žije. Jeho přirození likvidátoři totiž zůstali v jeho původním bydlišti. Ale i přesto u nás žije spousta zvířat, kterým chutná. Do svého jídelníčku si ho zařadili třeba takový ježek, slepýš křehký, ropuchy i skokani nebo kos. A právě tahle zvířata potřebují úkryty také. Tak si vyberte. A navíc plzák dokáže přečkat sucha i v úzké prasklině v půdě či mezi kameny.

Další možností potírání žravé činnosti téhle obludy je sbírat ho. Takže kyblík, rukavice a máte na nějakou dobu o práci postaráno. Co pak s nimi? Posolit a vyhodit. Nebo je můžete nabídnout jako dezert kachnám či prasatům, kteří touto delikateskou nepohrdnou.

Plzákům jsou prý nepříjemné i drsné povrchy, přes které neradi lezou. Doporučuje se proto kolem rostlin, které rádi požírají, nasypat popel ze spáleného dřeva nebo rozmačkané vaječné skořápky, které předtím upečete v troubě. Tohle jsem ovšem vyzkoušela a bez většího efektu. Řekla bych, že v cestě za jídlem buď nějakou tu nepříjemnost snesou anebo se hrozně rychle přizpůsobují.

Osvědčilo se také na dřevěnou nebo kamennou obrubu připevnit měděnou trubičku. Slimáčí sliz způsobí, že při kontaktu s mědí dostane lehký elektrický výboj.

Pasti a chemie

Velmi oblíbeným prostředkem se staly různé pivní pasti. Jde vlastně o nádoby, které mají ve víku otvory, aby jimi mohl plž prolézt. Do těchto nádob nalijeme pivo nebo směs vody a pivních kvasnic a zahrabeme do země, aby byly pro slimáky otvory přístupné, ale neměly na své túře za vůní piva žádné překážky. Plzáci neodolají, vlezou dovnitř a utopí se. Tyhle lapače však nezapomeňte pravidelně vybírat. Obsah se nehodí už k ničemu, takže zbývá jen vyprázdnit do kontejneru.

Jako chemické návnady se používají různé granule, které jsou neškodné pro ostatní zvířata, ale pro slimáky a ostatní plže znamená jejich spořádání jistou smrt. Tyhle granule obsahují železo a fosfor a jsou odolné proti dešti. Nezapomeňte všechny pochcípané slizouše vysbírat. Jsou totiž kanibalové a mohli by se svými mrtvými kamarády přikrmovat.

Tak nevím, pro kterou možnost se rozhodnu. Vzhledem k jejich množství budu muset asi pořídit stádo hladových ježků, solný důl nebo pivovar.

Máte také nějaký tip, jak na ně? Odkryjte ho v komentářích ostatním.

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na