Opět šijeme deku 2

Autor

Je to už nějaká doba, co jsem tady psala, že šijeme deku. Jestli si ještě na to vzpomínáte, tak víte, že zůstala nedokončená. Uteklo více času, než jsem si tehdy představovala. Jenže, vždy, když jsem se zeptala, kdy už se bude šít, tak jsem dostala odpověď, že Viktorek pořád ještě spí pod malou peřinkou a stačí mu. Dost mě to mrzelo, a říkala jsem si, že se ten kluk své deky snad ani nedočká. A ejhle! Když se blížily jeho čtvrté narozeniny, dcera se rozhodla, že to veledílo KONEČNĚ dodělá. A bude mít pro něj hezký dárek. S radostí, i s napětím jsem čekala, jak se jí povede.

Taky je zajímavé, jakým způsobem mi to sdělila. Poslala mi takový náčrtek, co si namalovala narychlo v práci. A prý: Poznáš, co to bude? Poznala jsem to hned! Jen nakonec malá změna: nebude to deka, ale povlečení na peřinu. Je to praktičtější, bude jednodušší praní. Dcera si chystala šicí stroj, a vnouček, aniž by viděl ty látky, se zeptal: Maminko, budeš mi šít peřinku? Nechápeme, jak ho to napadlo. A dcera mu odpověděla. Myslíš, že jich máš málo, že potřebuješ další? Asi je jasnovidec, nebo nevím.

Takže postup je z fotek jasně vidět. Nejdřív zarovnala ty vyšité čtverce, aby byly opravdu stejně velké. Pak vystřihla další čtverečky a obdélníky, které bude vkládat mezi ně. Ještě seřadila čtverce s obrázky, aby to barevně ladilo, a sešila je do pruhů. Pak je sešila napříč, a nakonec přišila lemování. Celé to podšila flanelovou látkou, která bude z rubu. Dole vytvořila zapínání na knoflíčky, a bylo hotovo. Za mě vypadá pěkně, myslím, že se povedla.

A jak se líbila Viktorkovi? Moc! Nadšeně mi vykládal, jaká jsou na ní zvířátka. Kromě deky dostal taky jiné dárky. Dort se svíčkami, aby je mohl sfouknout. Na to se děti nejvíc těší. A taky auto, vojenský džíp se samopalem, který dělá zvukové a světelné efekty.

Náš Viktorek je moc šikovný, ale přece jen měl jeden špatný zvyk, nebo nešvar, nevím, jak to mám nazvat. Prostě od té doby, co spí v pokojíčku, v noci přijde do ložnice k rodičům. Nejdřív ho brali k sobě do postele, ale spí neklidně, vrtí se, kope, prý hrůza. Nevyspal se pořádně nikdo. Tak to nebylo dobré. Zkoušeli ho odvést zpátky k němu do pokojíku, přikryli, počkali, až usne, ale za půl hodiny byl v ložnici zas. A to několikrát za noc! Tak to nakonec řešili tak, že taťka si s ním vyměnil místo. Ještě, že Viky už má velkou postel, a tatínek se do ní vejde. To ještě fungovalo nejlíp, výměna proběhla jen jednou za noc, a už se spalo až do rána.

Od té doby, co dostal novou peřinku (povlečení), už nepřišel. Prý se předtím bál bubáka. Ale teď se bubák neodváží přijít, protože ten lev by vyskočil z té peřinky, a zahnal by ho. A džíp by udělal PUF! A bubáka by zastřelil! A taky Viky nemůže odejít, protože nechce, aby pod jeho krásnou, novou peřinkou spal taťka, aby mu nezasmrádla! Nevím, kde na to chodí, ale prostě od té doby je klid. Myslím, že se všem ulevilo. Jo, je to už velký a rozumný kluk!

8 comments

  1. To jsou ty šikovné české ručičky….moc zajímavé a hlavně to splnilo jeden velký účel – Viktorek se už nebojí spát sám.

  2. to je úžasný! jak deka, tak její síla, že ochrání šmudlíka! dokonalý, až jsem slzu pustila… (taky jsem se jako dítě bála, takže mám velké pochopení!)

  3. Evi, jak já se lekla, že budeme šít my všichni čtenáři! Já , která to neumím. 2 šicí stroje mám a ani jeden mne neposlouchá. No marné to je se mnou.
    Šikovní jste! Povlečení je vyloženě na tělo.

    1. Silvi, Ty tu moc nechodíš, co? Musíš to napravit. Tento článek už je tu déle! Ale díky za uznání. Vyšívání mě fakt bavilo! Nemusíš dělat všechno! Výborně vaříš a pečeš, a kdoví co ještě!

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *