Kdybych neuměla anglicky, nemohla bych si stáhnout demo verzi počítačové hry Angry Birds, ani objednat oběd v Turecku. Nemohla bych číst všechny ty zajímavé články, co kdo vyšťoural ve virtuální informační popelnici a komunikovat se studenty umění ze Skandinávie. Neříkám, že další jazyky nám neprospějí, ale pro běžnou komunikaci přes glóbus (z naší země velikosti tečky), do všech směrů, se angličtina zatím hodí nejvíce. Dnes vám představíme lektorku Ninu Hanákovou, která používá netradiční metody (někdo by mohl říct “street smart”). V čem spočívá kouzlo výuky pomocí “zážitkové výuky”? Snad je to oproštění se od svazujících pravidel a teorie a čisté “odžití” lekce zábavnou formou…
Věděla jste vždycky, že chcete učit?
Ještě u státnic na VŠ jsem trošku ohrnovala nos nad těmi, kteří se rozhodli dát na učitelskou dráhu. Oba moji rodiče působili dříve ve státním školství a představa, že půjdu v jejich stopách, mě nenaplňovala. Po dokončení studia anglistiky a nederlandistiky na filozofické fakultě v Olomouci, jsem se těšila do nějaké zajímavé mezinárodní firmy, kde uplatním znalost jazyků. Nepřicházelo v úvahu, že bych je učila, český vzdělávací systém mi tuto oblast naprosto znechutil. Nicméně osud mě necelé 3 měsíce po dokončení studií zavál k soukromému lektorování (a dnes hlavně koučování) dospělých, které se rychle stalo nejen mou prací, ale především koníčkem. A to hlavně proto, že jsem sama svým šéfem…
Učila jste vždycky „na volné noze“ nebo jste prošla jazykovými školami a až poté se rozhodla osamostatnit?
Přes jazykovku pár klientů bylo, ale rychle se začali nabalovat další, moji soukromí. Po dokončení VŠ jsem pracovala v jedné malé firmě, která s jazyky neměla bohužel nic společného. A tak, když se mi ozvala kamarádka, lektorka Aj, s tím, že kvůli odchodu na mateřskou hledá za sebe náhradu v pár kurzech angličtiny pro dospělé, viděla jsem v tom způsob, jak z firmy odejít a nezůstat bez příjmů. Sama jsem pak byla překvapená, jak rychle jsem se zamilovala do práce na volné noze a běžela si zařídit Živnostenský list. Dnes tento přístup k práci nadšeně propaguji na každém kroku. Všem zájemcům o svobodnou práci vždy ráda doporučuju portál Na volné noze, který kromě online katalogu nezávislých profesionálů nabízí i vynikající školení jak na to.
Co je nejtěžšího na tom, když je člověk zodpovědný sám za svůj výdělek, jinými slovy, když nejste zaměstnancem, ale tím, kdo si musí celou práci organizovat na vlastní zodpovědnost?
Já na tuhle otázku neumím odpovědět, protože všechna negativa vidím naopak v zaměstnaneckém poměru. Každé ráno se budím s tím, že se těším, co nového vytvořím, s kým novým se potkám, co nového se naučím jak od kolegů, tak svých studentů. Moje práce mě maximálně naplňuje, což si v zaměstnaneckém poměru nedokážu představit. Nejnáročnější je možná to, že v sobě člověk na volné noze musí umět skloubit několik rolí – je nejen profesionál ve svém oboru, ale zároveň i podnikatel, který by měl svou práci dobře propagovat. Moje současná výuka je určena velmi omezenému okruhu klientů, proto neustále hledám ty správné marketingové kanály, což zabírá dost času, ale mě to strašně baví!
Můžete nám představit některé svoje netradiční výukové metody nebo „kanály“, kterými získáváte studenty?
Několik let jsem učila klasicky, z mezinárodních učebnic, přestože jsem výuku často doplňovala jinými, zajímavějšími aktivitami, které by studenty hlavně rozmluvily. Ale čím dál intenzivněji jsem cítila, že tenhle způsob výuky není pro mě to pravé ořechové, a že to studenty nikam pořádně neposouvá. Poté jsem odešla na mateřskou a mohla si tak vytvořit odstup od své práce a hned bylo jasno: z učebnic už učit nechci. Věřím, že v dnešním světě, kdy má každý přístup k internetu, nejsou nezbytné. I role učitele se pomalu, ale jistě mění. Vnímám sama sebe jako “průvodce”, “motivátora”, “instruktora”, vedoucího studijní skupiny a ne jako vševědoucího lektora, bez kterého nedá student ani ránu. Učím jen takové studenty, kteří jsou si vědomi toho, že za ně jejich práci neodvedu a ta nepravidelná slovesa se za ně prostě nenaučím. Místo toho pro ně vymýšlím zážitkové aktivity ve spolupráci s rodilými mluvčími, natáčím výuková videa, která jsou k nalezení na mém Youtube kanále, vedu Facebook stránku “EnglishBrno” a jako každý správný nadšenec do oboru píšu blog, pro studenty i lektory. Zájemce o moje služby tak předem ví, do čeho jde.
Jací jsou studenti angličtiny, které potkáváte? Jak poznáte, jaký přístup individuálně každému bude vyhovovat nejlépe?
V současné době se potkávám pouze s vysoce motivovanými studenty, kteří automaticky berou odpovědnost za svůj pokrok v jazyce na sebe a jsou otrávení klasickou výukou v jazykových školách či podnikových kurzech. Zároveň chápou osvojení si jazyka jako prostředek ke komunikaci se zbytkem světa, bývají tedy otevření jiným kulturám a názorům, komunikativní a veselí. Já jim vlastně jen pomáhám ujasnit si krátkodobé a dlouhodobé cíle, hodně si povídáme o motivaci, kterou se snažím podporovat nabídkou záživných aktivit jak offline (pro skupinové kurzy), tak online (individuálky a skupiny). V mém hlavním kurzu Zážitkové angličtiny komunikuju kromě pravidelných setkávání ve skupině s každým také individuálně – pomocí programu Skype. Dle individuálních potřeb, zájmů a časových možností přizpůsobujeme, tvarujeme, doplňujeme… Kdykoliv se totiž člověk učí něco, co ho zároveň baví, výsledky jsou vidět okamžitě.
Co je kurz zážitkové angličtiny? Komu ho doporučíte?
Věřím v přirozený, organický přístup k osvojování si jazyka. Sama jsem se v cizích jazycích posunula nejdál vždy ve chvíli, kdy jsem měla možnost mluvit a v daném jazyce fungovat. Gramatická pravidla jsou důležitá, ale pokud si je budeme opakovat pouze v učebnicích, nikdy se jazyk nenaučíme, případně to bude trvat neuvěřitelně dlouhou dobu. Kurz zážitkové angličtiny je takovou malou náplastí pro všechny, kteří neměli stejnou šanci jako já žít déle v zahraničí. Je určen pro malou skupinku 5-6 studentek, která se vždy po 4 měsíce setkává jednou týdně a v angličtině vaří, nakupuje, zpívá, pracuje s filmem a to vše s rodilými mluvčími. Kromě toho mají několik hodin se mnou, kde se věnujeme hlavně efektivním přístupům ke studiu, internetovým zdrojům, time managementu a získávání konverzačních partnerů mezi rodilými mluvčími, se kterými i mimo skupinové lekce studenti konverzují (převážně přes Skype). Výuka je propojená s různými aktivitami na internetu, např. komunikací ve virtuálním výukovém prostředí vytvořeném speciálně pro tento kurz či procvičováním poslechu a výslovnosti na vynikající stránce EnglishCentral.com. Jedna hodina v měsíci je věnovaná tzv. “study group” – kde procvičujeme těžší gramatické jevy, se kterými se studenti setkávají během samostudia z materiálů English Out There. Studenti pracují mnohem intenzivněji, jsou v neustálém kontaktu s mluvenou angličtinou, do/z hodin chodí nadšení a za ty 4 měsíce dělají neuvěřitelné pokroky (na mém blogu si můžete pustit nahrávky PŘED a PO).
Uvažujete o tom, že svoji malou dcerku začnete seznamovat s angličtinou ještě v předškolním věku?
Občas ve městě zaslechnu nějakou maminku jak mluví na své dítě anglicky. Samozřejmě s českým přízvukem a s gramatickými chybami. Taky je dnes velká móda zapisovat malé děti do kroužku angličtiny, případně rovnou do “anglické” školky. Přitom ve většině případů komunikují s dětmi nerodilí mluvčí. Dítěti se tak vrývají do paměti špatná výslovnost a špatná pravidla. Sama na své dítě anglicky nemluvím, přijde mi to naprosto nepřirozené a nesmyslné. Soustředím se na to, aby se naučila v prvé řadě dobře naši mateřštinu. Pravidelně kolem sebe slyší angličtinu od našich přátel – rodilých mluvčích a stejně jako kdysi můj tatínek mně jí pouštím od malička na gramofonu staré desky Beatles. S dnešními možnostmi setkávat se s jinými kulturami přímo u nás v ČR, dívat se na filmy v originále, pracovat v angličtině na internetu a především cestovat kam se nám zachce, je výuka angličtiny to poslední, co při výchově své dcery řeším.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů Nině i jejím studentům a studentkám!
Více na http://ninaenglish.cz/