Je září. Prázdniny uplynuly, doslova utekly jako voda. Je to stejně zvláštní, že měsíce červenec a srpen, které mají shodně největší počet dní, co jich je v kalendáři a jako dva měsíce po sobě jdoucí v jednom roce mají nepřekonatelný součet šedesát dva dní, jsou pocitově, a to nejen pro školní děti, měsíci nejkratšími. Je to tak, prázdniny jsou definitivně a úplně za námi a děti opětovně usedly do školních lavic.
Letos máme zase prvňáka, i když pravda, náš „prvňáček“ již nebude navštěvovat školu základní, ale bude dojíždět do školy střední. Je to tak. Syn se loňský školní rok, díky úspěšně složeným přijímacím zkouškám, a dosažením dostatečného počtu bodů, které ho přiřadilo do skupiny přijatí uchazeči, dostal na víceleté gymnázium.
Jsme rádi, že díky svým znalostem získal možnost studovat na gymnázium a věříme, že díky své přirozené inteligenci a zvídavosti, dobře zvládne zdejší náročnější studium. Jenže jak už to bývá, každý člověk má své silnější a slabší stránky. K slabším stránkám mého syna bezesporu patří zapomínání. Nedílnou součástí zápisů v jeho žákovské knížce bývaly poznámky typu: nemá sešit na matematiku, češtinu, chybí pravítko na rýsování atd. I když se v tomto případě nabízela možnost denní kontroly aktovky, nechtěla jsem na ni přistoupit a to hlavně z důvodu, aby se syn naučil spoléhat hlavně sám na sebe. Chvíli jsem přemýšlela, jak to udělat, aby se syn staral sám o své věci s větším úspěchem než doposud a našla jsem řešení. Každý předmět – učebnici, sešity, případně pravítka či notýsky bude mít v samostatných deskách. Zakoupila jsem několik průsvitných desek v různých pastelových barvách, samozřejmě kromě růžové, z tvrdého plastu na knoflík a Pavel si do nich zodpovědně uložil vše potřebné. Zapomínání bylo skoro zapomenuto a já se radovala, jaké jsme našli skvělé řešení.
Jenže desky se asi po měsíci začaly lámat. Některé nepatrně, ale většina hodně znatelně a byly k nepoužití. „Tak takhle to nejde“, myslím si, „nemůžeme každý měsíc kupovat tolik desek“. Protože se desky na každý předmět extra osvědčily, přemýšlela jsem, jaké desky nakoupit, či jak je udělat, aby se mu vešly do aktovky a zůstávaly dlouho nepoškozené. A má prosba byla vyslyšena, nápad se dostavil.
Potřeby na školní desky:
Povoskovaný ubrus
Jehla a pevné nitě
Suchý zip
Postup:
Podle velikosti sešitů a učebnic jsem si nastřihala desky, u kterých jsem přední zapínací část nastřihla do tvaru trojúhelníku, jak je patrno z fotografie. Desky jsem sešila a do přední, trojúhelníkové části nalepila suchý zip.
Jelikož jsem měla voskovaný ubrus s květinovým vzorem, který syn kategoricky odmítl, našila jsem mu pouzdra z jeho rubové, bílé strany. Na barevné desky jsem využila malé zbytky z povoskovaného ubrusu, který dětem stříhám jako podložky na lavici na výtvarnou výchovu.
Desky, či chcete-li pouzdra na školní pomůcky, se skvěle osvědčily a celý čtvrtý ročník ve škole, kdy je používal, proběhl prakticky bez zapomínání, když opomenu připomínku – nemá pomůcky na matematiku – chybí celá matematika.
Všem přeji krásný a úspěšný školní rok, plno kamarádů a kamarádek ve školních lavicích i mimo ně a v žákovských knížkách známky co nejkrásnější.