Často stačí jen se zastavit a dát lásku sama sobě

Jaký je ženský potenciál? Jak se vnímáme jako ženy a proč se neustále musíme honit, abychom dokázaly svoji efektivitu? Snad je to jednodušší, než říci okolí: „Končím, jdu vlastní cestou, ode dneška nepřežívám, ale žiju a raduju se. S láskou v srdci se lépe hledají odpovědi i na praktické otázky a čelí se životním výzvám. Proč si svoji cestu máme hledat my samy? A na co se spolehnout při našem hledání – dnes v rozhovoru s Kateřinou Tomisovou z centra Indigenous v Brně.

Dobrý den, co je příčinou netrpělivost a nespokojenosti, žijeme přeci v době, kdy se máme materiálně lépe, než se lidé kdykoliv dříve měli?

Domnívám se, že příčinou je naše honba za štěstím v budoucnosti, které se snažíme dosáhnout tím, že si dáváme cíle typu: „Až budu mít vyhovujícího partnera, budu šťastná.“ nebo „Až si koupím auto, budu se mít dobře.“ nebo „Až zhubnu 8kg, budu se cítit atraktivní.“ Tyto věci, nám stejně pocit naplnění nepřinesou. „Naplnění“ může být pouze vnitřní stav, na který čekat nemusíme. Řešením je prožitek života v přítomnosti. Kdo po ničem netouží, může být opravdu šťastný. Náš mozek si vždycky vymyslí něco dalšího, co by chtěl a proto lidem, kteří se stále za něčím honí, život proteče mezi prsty a pak litují, že se neradovali s věcí prostých, krásných, které tu jsou a máme na ně všichni právo. Krása ročních období, příroda se svým bohatstvím, děti, naše tělo, život samotný – toho bychom si měli vážit

Jaká je hodnota „ženské role“ dnes? S jakým problémem se dnes ženy nejčastěji potýkají, pokud jde o vnímání sebe sama? A paralelně s tím, není mužská role dnes také tak nějak podobně „neukotvená“?

Z mého pohledu se kvalita a přijetí „ženské role“ odvíjí od vztahu, který má žena sama k sobě a jak sama přijímá sebe jako ženu. Pokud je žena propojená se svým tělem a svými pocity a je pro ni v pořádku, když je následuje a je k sobě respektující, může prožívat partnerský vztah s mužem, který přináší do vztahu atributy mužské role. V dnešní době ženy často pociťují pocit méněcennosti, ne-lásku k sobě a svému tělu, a aby mohly růst a proměňovat svůj vztah k sobě, přitahují partnery, kteří jim jejich přesvědčení o sobě ukazují svým chováním a také tím, jak mají sami nastavené své „mužské role“. Ženy se také často chtějí vyrovnat mužům a berou mužské role na sebe- vydělávají peníze, jsou samostatné, dělají výkony jako stroje a zapomínají odpočívat, věnovat se péči o své tělo, zvelebování domácnosti a berou tak mužům možnost být muži, ve snaze ukázat „já jsem dobrá“. Často stačí se jen zastavit a dát lásku sama sobě… Pak nás respektují a uznávají muži, chtějí nás chránit, trávit s námi čas a snést modré z nebe…

Jak se máme jako ženy vyrovnat s těžkostí všeho, co je po nás požadováno? Domácí servis, profesionální manželka, matka a pracovnice, k tomu hormonální změny, nemoci, disharmonie těla způsobená spánkovým deficitem. Nemůžu se zbavit dojmu, že naplnit všechny tyhle role perfektně navzdory nulové pomoci rodiny nebo okolí, je nemožné…

To už jsem částečně nakousla v předchozí odpovědi. V dnešní době se mnoho žen snaží dosáhnout stavu dokonalosti. Ovšem být dokonalou maminkou, milenkou, podnikatelkou a zároveň optimistickou, fit ženou prostě nejde! Aby žena mohla být ženou, musí se řídit svou energií a respektovat, co říká její tělo a kam ji vede ženská energie. Vím, že osud nás někdy zavane do situací, kdy nemáme podporu z vnějšku, doba je rychlá a má spád a naším úkolem jako žen je důvěřovat, že je o nás vždy postaráno, že vždy máme tolik, kolik nám stačí a že je v pořádku, jít se svými pocity. Mozek nám často říká: „Ale já musím vydělávat, abych uživila rodinu…Já musím vypadat dobře a dělat výkony v posteli, jinak by si naše jinou… Já musím….“ Nemusíte nic, mějte se rády a dbejte v první řadě na sebe. Ocení to Vaše děti, Vás partner a celé okolí… Přestaňme splňovat požadavky ostatních. Dělejme jen to, co opravdu chceme…

Proč se všeobecně podceňuje práce v domácnosti?

Řekla bych, že práce v domácnosti se podceňuje, protože ženy se snaží vyrovnat mužům a mají pocit, že domácí práce je něco podřadného… Z předchozích generací a historie si každá přinášíme zranění, které nám muži způsobovali, pocity podřadnosti a méněcennosti. Nyní žijeme v době, kdy se principy harmonizují, dostávají se do rovnováhy a my ženy máme možnost hojit svá zranění a vracet se k ženské přirozenosti. Úkolem a radostí ženy by mělo být zvelebování domácnosti. Žena by měla vytvářet teplo domova, hýčkat domácnost, pečovat o sebe a domácí pohodu, aby se muž vracel rád a stále… Aby mohl muž ženu milovat, žena si musí dovolit být ženou. Ženy, které jsou schopné, vydělávají, jsou akční, ale nemají čas na domácnost, jsou pak často obětí nevěry, protože muž podvědomě vyhledává skutečnou ženu a ne partnerku s mužskými atributy.

Jak zapojit do péče o domácnost líné muže, mamánky, egocentriky nebo workoholiky? Jak udělat krok ke svobodě (relativní, pokud jsou děti…)?

Chování muže je vždy zrcadlením nás samých. Pokud máme tedy doma místo muže dítě, nebo naopak partnera „otce“, ke kterému se jako malá holčička chodíme přitulit, pokud máme muže, pro kterého je práce vzácnější, než rodina nebo pokud muž prostě myslí jen na sebe a na nás kašle, je dobré zeptat se sama sebe: „Jak se mě to týká? Proč jsem si do života přitáhla právě tuto zkušenost? Jak to měli moji rodiče?“ Nikdy nemůžeme měnit ostatní, manipulovat s někým nebo chtít po někom, aby dělal věci tak, jak chceme my. Můžeme změnit sebe a tím měníme i kulisy a osoby v našem životě – buď se také změní, nebo z našeho života navždy odejdou.

Proč mají ženy rády tanec? Jak souvisí tanec, zpěv a sdílení trápení s ženským vnímáním problémů?

Ženy se odjakživa scházely v kruhu, s důvěrou sdílely své příběhy, pečovaly o svá těla, tančily a zpívaly… Je to výživa, kterou každá žena potřebuje, aby mohla naplněná pečovat o svou rodinu. Pokud se ženy v kruhu zastaví, otevřou svá srdce a bez posuzování vyslechnou trápení jiných žen, které mluví, dochází k hojení všech. Ale ono se moc nedá slovy vyjádřit jakou sílu má ženský kruh s tančením, zpíváním, pečováním… Musí se to vyzkoušet a pak žena pochopí, jak důležité to je pro každou z nás.

Kam dál? Posunuje se role ženy v 21tém století někam? Je to lichotivé místo? A proč se snažit o návrat k přirozené podstatě, nikoliv chladnému pragmatismu mužů?

Dnešní doba je velmi proměňující a já věřím, že dochází k vyvážení ženského a mužského principu. Věřím, že ženy touží víc a víc být opravdu ženami a také vnímám, že lidé obecně touží po návratu do své přirozenosti. A proč se snažit o návrat k přirozené podstatě? Jedině ve své přirozenosti můžeme být zdraví, šťastní a vnitřně klidní. Ale to každý z nás přece ví…

Děkuji a přeji Kateřině a všem v centru Indigenous hodně úspěchů v jejich činnosti.

Foto: Ing. Arch. Věra Tomisová, úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na