Oslava v retro stylu

Autor

Mamka má přítele. Není na tom nic špatného, je to chvályhodná věc. Člověk je to kutilský, pracovitý a (snad) i spolehlivý. Alespoň nám se tak jeví. Máma si také nestěžuje, ba naopak chválí a to je hlavní. Párkrát jsme se s ním setkali u mámy, u nás, u brášky nebo dokonce i u něj na baráku. Pokaždé když zabrousíme řeč na nějakou věc z našeho dětství, pokaždé řekne: „Mám a ještě i v originální krabici“. Když už to opakoval po sté, každý se zasmál a už jsme si udělali obrázek. Že mylný, jsme poznali záhy.

Při každé návštěvě u něj se snesla ze skříně, půdy a jiných skrýší staronová hračka. Opravdu většinou i v původní krabici. Různé deskové hry, autíčka plechová, z umělé hmoty i z dalších materiálů, autobus, letadlo, fotbal plastový i ten úplně starý dřevěný. Když něco mělo logické chápání, byl k tomu i návod!! Tentokrát jsme byli pozvaní na jeho narozeniny. A abych o něm nepsala jako „on“ , přidám i jméno – Jiří.

Venku bylo celkem příjemné počasí, a tak po vypití kafíčka , zahrání s autíčkovými poklady, chytáním vajíček v takové té digitální hře a po pár gólech jak s umělohmotným fotbálkem, tak i s tím dřevěným, kterému sice chyběl jeden hráč, ale komu to vadí, že, jsme se přesunuli na zahradu. Zatímco máma snášela občerstvení, Jiří snášel venkovní hračky. Kolo, koloběžka dřevěná, koloběžky (hned dvě) kovové a dokonce i se sedátkem, trojklolka (nazývaná někde jako tříkolka) – vše z 80-tých let. Některé si pamatuji, že i po naší vesnici drandily za mých dětských let. Vítek byl nadšen! My dospěláci jsme nechápavě zírali na ty poklady. Když se k tomu přidal i terč s klasickými ostrými šipkami, volejbalový koš a tři mičudy, klasická vzduchovka a plná krabička diabolek, bylo co dělat. Ať malý Vítek, puboš Martin, švagrová Hanka i bratr Přemek, ale i ostatní dospěláci, včetně mne, jsme se zapojili do her.

Střílelo se do terče, trefovalo do volejbalového koše, házelo šipkami, jezdilo na kolobrndě, driblovalo s mičudou a Vítek jezdil na kole a využil i u Jirkových vnuků skluzavku. Málo jsme se sešli u prohnutých stolů s jídlem a pitivem. Když někoho přepadl hlad, uzmul kus něčeho do ruky a opět se zapojil do hry. Vítka okouzlilo snad všechno. Šťastný, že si zahrál s každým, že se mu věnoval i strejda Přemek, který většinou probírá počítač a jeho hry i úskalí s Martinem, nebo nějaké filmy v kině a s Vítkem si prakticky nehraje.

Ten den se odjíždělo velice špatně. S pláčem, se slzami, dokonce i vzlykáním, že ten nádherný den končí a my musíme opět domů. Celou noc pak prožíval sportovní utkání ve všech disciplínách, blouznil ve snu, volal na Martina a na „Pšemka“ (neřekne „ř“) a tím si prodloužil ten jeho krásně prožitý den.

Když se zamyslím, už kdysi jsme se podivovali, že každá skříň má u Jiřího klíče. A to měl 3 děti !!! Není to tak dávno, kdy nabízel postýlky pro Vítka. Prý má 2 na půdě (bohužel do malometrážního bytu zcela nemožné, bo jsou větší než nynější postýlky). Každá postýlka, každá věc má své místo a Jiří ví kde sáhnout, kde zalovit. Také má představu, v jakém stavu má vše ukryté. Přiznám se, že já skladovat pořádně nic nemohu. Městský byt to neumožňuje. Naše deskové hry jsou zpoloviny bez návodu, neuchovávám krabice z hraček, leda jen z LEGA, kde jsou složitě poskládané autíčka a jiné a bez obrázku bych to dohromady, ty kostečky, neseskládala.

Jak jste na tom vy? Sbíráte? Uchováváte?? Máte všechny klíče v zámcích? Od dveří i od skříně??

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *