Kdybych nepracovala ve zdravotnictví, chtěla bych být servírkou. Už jsem si to říkala dávno a pořád si to tak nějak umím představit. Obíhala bych hladové a žíznivé zákazníky a pomocí jídla a pití bych jim spravila náladu. Nebo také urychlila vygradovat tu špatnou. I tak by mi to stálo za to.
Ráda pozoruji lidi, komunikuji a baví mě o lidech přemýšlet. Musela bych pracovat někde, kde by to krásně vonělo. A kde by se dobře vařilo. Nejlépe v nějaké nekuřácké restauraci, protože cigaretový kouř nemám ráda. V restauraci, kde mají velký výběr všeho. Aby si lidé vybírali a ochutnávali pokaždé něco nového. Raději v nějakém menším podniku. Abych nestrávila pracovní dobu jen na nohou. Mohli bychom mít pilného, rychlého a po všech stránkách skvělého kuchaře…
Pro svůj dnešní rozhovor jsem oslovila kamarádku své kamarádky paní Jarušku. Jaruška je hezká čtyřicátnice. Myslím, že téměř všem lidem z našeho města je přinejmenším povědomá. Pracuje jako servírka v restauraci na náměstí.
Lidé chodí do restaurace kvůli dobrému jídlu a pití, příjemnému posezení, ale vsadím se, že také za Jaruškou. Tak příjemnou obsluhu byste všude nenašli. Bohužel se v Jaruščině restauraci i kouří, tedy to není ta má vysněná a voňavá, kde by se líbilo o mně. Také to není žádný maličký plácek, ale pořádný plac, zde se musí servírka náležitě otáčet. Moc času na povídání se zákazníky jí nezbývá. Přesto na ní nezpozorujete únavu. Ani nevyspalost. Žádné kruhy pod očima. Postavu by jí mohla závidět leckterá třicítka…
Jaruška si pro náš webík udělala chvilku času a zodpověděla mi ve stručnosti několik otázek, které směřovaly na její povolání.
O jakém povolání jsi snila jako malá?
„Vždy jsem chtěla dělat zlatnici. Jsem umělecky zaměřený člověk. Jako malá jsem chodila do výtvarky. Ráda jsem šila, malovala, paličkovala… O povolání servírky jsem v dětství nesnila.“
Jak ses dostala ke své současné práci?
„Můj bývalý manžel vyhrál před několika lety konkurz na přestavbu jedné kavárny. Hledal servírku. A tak jsem začala se svou prací.“
Co tě na tvé práci baví?
„Hlavně práce s lidmi. Jsem velmi společenský člověk a k životu potřebuji lidi okolo sebe. Dalo by se říci, že jsem se v povolání servírky našla. Neustálý kontakt s lidmi mi naprosto vyhovuje.“
Co tě na ní štve?
„Určitě pracovní doba. Práce po večerech a nocích mi nevyhovuje. Nic jiného mě nenapadá.“
Chceš u svého povolání setrvat nebo se chceš časem posunout jinam?
„Nějakou dobu už přemýšlím o změně povolání. Příčinou je zmíněná pracovní doba, která mi nevyhovuje. Chtěla bych se vrátit ke svému oboru, jež jsem vystudovala, stavební průmyslovku. Práci servírky bych se ráda věnovala alespoň brigádnicky, protože by mi asi chyběla.“
A teď přímo k tobě, nalij si nealkoholický nápoj podle své chuti. A protože už máš po pracovní době, dáme si i alkoholický. Jaký to bude?
„U nealkoholických nápojů bez váhání volím většinou coca colu. Z alkoholických nápojů mám ráda metaxu.“
Jak relaxuješ?
„Relaxovat moc neumím. Pro svou psychiku potřebuji neustále pohyb. Dalo by se říci, že relaxuji vždy nějakou činností.“
Jarušce mnohokrát děkuji za chviličku, kterou vymezila pro naše povídání.
Práce servírky je nejen o komunikaci a setkávání s lidmi, ale jak nám v rozhovoru potvrdila paní Jaruška, takové zaměstnání je zejména náročné na čas. Bezesné noci a sluníčkové dny, kdy nás tělo prosí o zasloužený spánek.
A co vy, chtěli byste si tohle zaměstnání vyzkoušet? Nebo má někdo osobní zkušenost?
Foto: pixabay.com