Nemá cenu se předem děsit. Má cenu se předem připravit – teoreticky, aby žena věděla, co ji zhruba čeká (dřívější celková nevědomost navíc u mladších rodiček musela být hrozná už jen tím vším překvapením) a prakticky – především nácviky správného dýchání a pokud možno dobrá kondička (ale i bez té se to dá zvládnout, někdy fyzickou přípravu zdravotní stav prostě nedovolí). Hlavní je se těšit. Věřte, že ta motivace – to malé klubíčko, co se zrodí – opravdu stojí za těch pár náročných hodin. Není to jako u zubaře: bolest, pak je zub venku a co s ním…
Na tentokrát porodní dotazy mi opět odpovídaly tyto maminky:
Barbora, Bára, Iva, Ivana, Jiřina, Kateřina, Martina, Radka, Tereza a Zuzana.
Rodily v různých nemocnicích, v rozdílném věku, v různých situacích a s různým zázemím. Zajímavé je, že je celkem jedno, před kolika lety žena rodila. Na tento zážitek si pamatuje opravdu zřejmě navždy. Většinou čas otupí pocit konkrétní bolesti a zanechá jen obecně bolavou vzpomínku, někdy i tu z mozku vytlačí a nedovolí jim na tuto součást myslet. A některé maminky na porod vzpomínají jako na fajn akci, kdy by šly klidně znovu rodit „za housku“. Každý porod je prostě opravdu jiný, neliší se jen ženu od ženy, ale i jedna žena může mít od sebe hodně odlišné své vlastní porody.
Začneme opakovaným přehledem věku maminek v čase narození dětí, abychom se dostali do „porodní“ situace.
V kolika letech jsi rodila?
- Barbora: 27 a 29
- Bára: 29
- Iva: 30
- Ivana: 20 a 22
- Jiřina: 21 a 29
- Kateřina: 28
- Martina: 29 a 34
- Radka: 20 a 22
- Tereza: 27 a 30
- Zuzana: 28 a 31
Jaký byl porod a jak probíhal?
Barbora:
1. dítě: přirozený porod týden po termínu, voda odtekla ve 23 h a prcek se narodil v 12:33, zajímavost – s plodovou vodou mi začalo téct i mlíko!
2. dítě: přijímali nás na rizikovku a zjistili, že začínám rodit – 2 nebo 3 týdny před termínem, porod v pohodě, prcek přiškrcený pupeční šňůrou. Přijímali nás v 7 h, asi ve 12 h propíchli vodu, prcek se narodil někdy mezi 15 a 16 h.
Bára:
Porod byl přirozený, týden po termínu. Začal předčasným odtokem plodové vody a trval 11 hodin. Po porodu se mi neodloučila placenta, proto mi musela být odstraněna v celkové narkóze.
Iva:
Porod přirozený a bez komplikací, manžel byl u porodu. Anka se narodila přesně v den stanoveného termínu. Začala se klubat večer, asi ve 20 h jsem cítila první stahy, několik hodin jsme byli doma – asi okolo druhé v noci jsme jeli do porodnice, pak zase zpět domů a asi ve čtyři jsme jeli znovu a to už pak rovnou na porodní sál (asi v pět hodin), porodila jsem v osm ráno.
Ivana:
1. dítě: 8 dní po termínu, křížové bolesti začaly ve 12 h v noci, ve 2 h na sál, nad ránem lékařem prasklá voda, v 6.50 andílek na světě
2. dítě: den po termínu – zrovna jsem si jela do Neratovic na kontrolu vlakem, s přestupem v Kralupech. Došla jsem si do porodnice, šla na kontrolní měření stahů, nějak se mi nezdály, ale sestře připadaly v pohodě a poslala mě k lékaři o 2 patra dolu. Než jsem sešla schody, byla jsem otevřená na 9 cm a okamžitě mě zase hnali zpět dvě patra výtahem. Lehla jsem, sestra mne okoukla a volala primáře, ať přiběhne, aby mimčo stačil aspoň chytit, nebo vyletí jako řízená střela. Porod překotný, porodní cesty řádně neroztažené, dítě muselo být resuscitováno. Poté naštěstí reagoval normálně.
Jiřina:
1. dítě: porod v roce 1998 proběhl po termínu, přirozeně, akorát mi museli prasknout vodu a na víc si nevzpomínám, trval 4 hodiny.
2. dítě: druhý porod v roce 2006 byl vyvolaný, přirozený a trval asi 3-4 hodiny, byl bez komplikací. Jen vím, že ani u jednoho porodu jsem neměla stahy tak, jak měly být. U druhého jsem měla poslední hodinu stahy po 2 minutách, ale dala jsem to.
Kateřina:
Porod jsem měla přirozený, 3 dny po termínu, začal stahy a trval 24 hodin.
Martina:
Oba porody přirozené, první porod začal tvrdnutím břicha a syn se narodil přesně na termín. Druhý porod začal porodními stahy 10 dní před termínem.
Radka:
Oba porody přirozené, obě děti se narodily v termínu.
1. dítě: Porod staršího syna začal prudce stahy po dvou minutách, než přijela sanitka, měla jsem stahy po minutě. Do nemocnice jsem přijela okolo 1 hodiny ráno, syn se narodil v 1,37 hod, tedy můj první porod trval (když počítám i ty intenzivní stahy doma) okolo hodinky.
2. dítě: Na porod mladšího syna mě upozornila prasklá voda spojená s intenzivními stahy. Je úsměvné, že jsem se do nemocnice dopravila okolo 1 hodiny ráno a mladší dítě spatřilo světlo světa v 1,25 hod, tedy krom té vody a pár minutek téměř identické.
Tereza:
Oba porody přirozené, u obou ale připravený sál na potenciální císařský řez, na který to kvůli pomalému otevírání a velkému dítěti (já jako matka předporodní váha 50 kg) z padesáti procent vypadalo. Oba porody zhruba šestihodinové. Narodili se o 3 roky a dva dny od sebe. V porodnici jsem byla už na synovy třetí narozeniny, ale malá se ještě dva dny držela.
1. dítě: porod vyvolán po dvoutýdenním přenášení (váha 3,86 kg)
2. dítě: pro předpokládanou velikost (3,73 kg) vyvoláváno den před termínem
Zuzana:
1. dítě: první porod 3 týdny před termínem porodu, částečně vyvolávaný trval 23 hodin
2. dítě: druhý porod v termínu, trval 4 hodiny a začal krvácením
maminka Tereza maminka Martina
Kolik je dětem teď a jak na těhotenství a porod vzpomínáte?
Barbora: Klukům je skoro 8 let a 5,5 roku. Vzpomínám ráda.
Bára: Nyní je dceři čtvrt roku. Na těhotenství vzpomínám velmi ráda jako na nejpohodovější období svého života. Co se porodu týče, bylo to pro mě sice 8,5 hodiny intenzivní bolesti avšak s nepopsatelně krásným závěrem.
Iva: Malé je 8 měsíců. I když jsem měla podle mě hodně klidné a s minimem potíží těhotenství, zatím se na další těhotenství moc necítím, měla bych teď pocit, že by to byla spíš dřina a neužila bych si to, takže další těhotenství odkládám na dobu, až se na to budu cítit a snad i těšit. Porod je těžké „zhodnotit“ jen takhle v pár větách. Byl bez komplikací, vzpomínám na něj ambivalentně, na jednu stranu zázračná věc, jak fungovalo tělo a jak se všechno intenzivně dělo nějak „na jiné úrovni“, pro mě bylo hodně důležité, že těhotenství skončilo přirozeným porodem, že přirozeně vyústilo a že jsem to mohla zrovna takhle prožít. Taky jsem ráda, že jsem to takhle zvládla. A samozřejmě pocit euforie po porodu byl obrovský. Na druhou stranu to pro mě byl až příliš intenzivní zážitek, který jsem asi doteď nestihla zpracovat, dost špatně jsem snášela bolest a chybělo mi po porodu aspoň pár slov od porodní asistentky. Takže ve vzpomínkách asi ambivalence.
Ivana: Staršímu je 9,5 roku a na těhu vzpomínám v dobrém, spíš si říkám, jak jsem to tak neinformovaná mohla já i dítě přežít, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, žádná těhu kamarádka a ten začátek s miminkem byl velmi obtížný. Ale zpětně to celkově hodnotím jako zajímavou zkušenost, ona někdy i neinformovanost je fajn. Mladšímu synovi je 7,5 roku. Na těhotenství vzpomínám opět v dobrém. Už jsem byla klidnější, vědela jsem, do čeho jdu. Starší syn byl šikovný, bez plen, samoobslužný a těšil se na brášku.
Jiřina: Klukům je 5 a 13 let, z porodů vzpomínám jen na ty chvíle, kdy jsem syny poprvé uviděla, jiné vzpomínky si nepřipouštím.
Kateřina: Kačce je 3,5 roku. Na těhotenství vzpomínám s láskou, ale na porod vzhledem k délce a vyčerpání bych raději zapomněla.
Martina: Dětem je 6 let a 1 rok. Vzpomínám jen a jen v dobrém, bylo to něco úžasného!
Radka: Synům je 14,5 roku a 12,5 roku. První těhotenství proběhlo tak, že jsem si ho vůbec neužila, při druhém už to bylo trochu lepší, nebyla jsem vystresovaná, ale myslím, že jsem byla na užívání si těhotenství příliš nevyzrálá. Na porody vzpomínám s úsměvem, ty byly naprosto super.
Tereza: Zanedlouho jim bude 5 let a 2 roky. První těhotenství bylo v pohodě, při druhém jsem už měla obavy, protože mi došlo, co všechno se může stát, jsem šťastná, že to mám za sebou. Porody byly náročné, ale celkem rychlé a hlavně: stálo to za to!
Zuzana: První 3 roky a druhému 7 měsíců. Těhu i porod super, vzpomínám moc ráda, byť to bylo náročné.
maminka Kateřina
Chtěli byste ještě další miminko?
- Barbora: Chtěla, ale nezvládla.
- Bára: Určitě ano!
- Iva: Ano.
- Ivana: Třetí dítě chceme. Já bych ho brala hned, partner to odsouvá.
- Jiřina: Miminko bych určitě jiné nechtěla, to jsem si radši pořídila psa – holku.
- Kateřina: Podle situace.
- Martina: Ano.
- Radka: Já ano, velmi, manžel ne.
- Tereza: Ne, děkuji, jsem šťastná za současný počet.
- Zuzana: Další miminko bych klidně brala, ale s větším časovým odstupem a to už by asi nebyl dobrý nápad vzhledem k věku 37-38 let.
Dovětek od maminky Jiřiny, který ale – myslím – mluví za většinu z nás.
Své děti miluju, dala bych za ně život, ale nevím, proč Vás někdo nepřipraví na to, jaký je to fofr a záhul a neskutečná zodpovědnost do konce Vašeho života!? 🙂
Moc děkuji maminkám za úžasnou spolupráci i za poskytnuté fotografie a mějte se krásně! Předpokládám, že tolikačlenný multirozhovor už nikdy dělat nebudu. Byl to zážitek!
A společné povzbuzení na závěr: „Zvládly jsme to my, zvládnete to také!“ 🙂