Náš venkov

Autor

Třetím rokem bydlím na vesnici v blízkosti města Hlučín. Město Hlučín leží mezi Ostravou a Opavou. Naše víska žije kulturou. Stavění Máje, den na hřišti k příležitosti dni dětí, dožínky a jednou za pár let i předváděcí vojenská technika, která je na Hlučínsku tradiční. Parta správných lidí přihodí GulášFest, o prázdninách i třídenní akci na „Vojenském“, kde se opéká, griluje, vaří v kotlíku a samozřejmě i čepuje pivko .

Na vesnici nesmí chybět zvířátka. Od psů, koček, slepic i kohoutů až po býky. Dokonce tu jsou i voliéry papoušků. Typické zvuky (a pachy) venkova. My chováme doma morče Lucinku, ta má už přes 7 let , a pak psí slečnu Betynku. Ta 4.9. oslaví 2 roky. Zahrada je tu malá. Pár stromků, dva malé záhonky, skleník. Bohužel nic není nafukovací. Zdaleka mně to k pěstování nestačí. A tak bylinková zahrádka je džungle, pěstuji na ní vše, co se (ne)dá.

Meduňku, mátu (víc druhů), estragon, rozmarýn, oregáno, petržel kadeřavou i hladkou, thymián.. ale i jahody, měsíček, diviznu. Na druhém záhonku mám zeleninu. Rajčata a papriky (co se nevešlo do skleníku), petržel, mrkev, mátu, libeček a letos prvně tam budou i okurky nakládačky. Hrášek musel do truhlíku. Podél plotu je ostružiník, maliník, réva růžová i bílá, křen, brusinka i borůvka. Podél skleníku jsou zapíchané nejedlé cibulky. Tulipány, narcisy, hyacinty. Soused je vyhazoval a přeci jen to NEMOHU dopustit. Ve skleníku jsou rajčata, papriky, feferony, okurky (extra dlouhé hadovky), ale i salát, kedluben a všude je kopr.

Pro slepičky tu místo není. Co by to byl za venkov,  kdybych nemohla chovat slepičky? Sousedka mi nabídla k dispozici její kurník s výběhem. A holky, já neřekla NE. Kdepak! Ověřila jsem, kdy jsou v drůbežárně slepice k mání a fičely jsme s paní sousedkou pro slepičky. Koupily jsme je vloni v červnu. Dostaly jméno Blažena, Božena a Bobina. Všechny tři jsou hnědé, ale každá má nějaké poznávací znamení. Holky jsou údernice.

Málokdy si dají pauzu. I přes vánoční čas snášely tři vejce denně! Ale co to pro nás je? Syn Vítek si dá k snídani hemenex ze třech… a takovou snídani by mohl mít denně. A tak jsme sjely přikoupit další tři slepičky. A to jsme si daly! Slepice jsme vybraly kropenaté. Zastřihla jsem jim křidélka a zavřela do kurníku. Pojmenovala jsem je, protože byl svátek sv.Josefa, Jožina, Josefína a Pepína. Těm prvním od „B“ říkám láskyplně „Blbky“, těm kropenatým zase „Joudky“. Blbky uzurpují Joudky a Joudky se nechají zastrašit. Kdepak by dobrovolně vylezly.

A tak Blbky krmím venku, Joudkám musím to samé dávat do kurníku. Kdybych je nekrmila, aby vylezly na dvůr, raději by umřely hlady. Válka mezi nimi je očividná. Rada, že je mám pošplíchat stejným parfémem, nepomáhá. A pokud je vynesu (Joudky) na dvoreček, Blbky je klovou. Už jsou u nás šest týdnů, a tak doufám, že v kurníku trénují box, aby ty Blbky jednou přemohly.

Děkujeme za příspěvek a přejeme hodně štěstí v pěstování i chování! 🙂 

3 comments

  1. Taky jsme utekli na venkov. Chápu,že vajíčka nestačila, protože jsme taky vejcožrouti. My slepice sice nechováme, ale pěstujeme vše, co se dá zkonzumovat. Tento rok jsem si dala za cíl udělat ze zahrady maximálně jedlou. Okrasná část přijde na řadu až později.

  2. Tak to mi „utekli“ obráceně. Z vesnice do města. A paradoxně máme větší zahradu a víc klidu. Záhonky se postupně budují, ovocné stromky sázejí….
    Sasanko díky za pěkné počteníčko

  3. Holky, díky za komenty. Hlásím, že Joudky už se nenechají a jdou ven. A také hlásím, že máme 6 vajec každý den! Jsou to holky šikovné.
    Si představte, že vysypu skořápky do výběhu, blbka na to nevěřícně čumí, vyleze na ty skořápky a kdáká, že ta vajca snesla. Borka, že?

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *