Říká vám něco vůně opékané klobásky? Opečený chléb? Nebo v popelu pečené brambory? Jste z města? Na vesnici asi opečený párek zná kde kdo. Ve městě se k opékání dostane jen pár nadšenců nebo ti, co mají rodinu a přátele na venkově. Možná i o dovolené, nebo když byli ještě dětmi a jezdili na tábor. My, ač bydlíme ve městě, jsme si místečko k opékání našli.
Už si říkám, že jsme staří výletníci. Pořád spolu kdesi trajdáme, tam kolem zámku, tam kolem hradu, tam po parku, po „kopcách“, ale i podél řek. U jedné řeky v Ostravě, jsem si všimla, že si lidé chodí opéct buřta, nebo posedět u táboráčku. Ohniště najdeme kolem řeky. A nejedno. Stačí si vybrat místečko. My hledali nějaké kryté, ten den totiž foukalo a tak jsme slezli úplně k řece. Dřeva bylo všude dostatek. Suchých haluzí a pár vyvrácených kmenů, dosti seschlých, nám stačilo, abychom si těch pár buřtů opekli. Na pořádný popel to sice nebylo, stejně jsme s pečenými brambory nepočítali. Staré noviny, které jsme prozíravě vzali s sebou, na ně suché větévky a později až oheň zaplál, přiložili jsme i silnější kmen. Cestou jsme uviděli křoviny, kde jsme si nalámali pruty na opékání. Nezapomněli jsme na zálesácký nůž, Andrea měla kuchyňský a dokonce místo sirek plynový zapalovač. Děti si jako první opekly své buřty. Vítek sice dal přednost rohlíku, on ty uzeniny moc nejí, ale v ohni se rád šťourá. Asi jako každé jiné dítě.
Po upečení první várky jsem byla trošku v šoku. Já vytáhla papírové talíře, které se poté spálí, a netahám nic nazpět, Andrejka vytáhla umělohmotné. Při prvním kousnutí do provoněného párku, vlastně to byla kmínová klobása, vytáhla má kamarádka z baťůžku kečup a dokonce i hořčici!!! To už jsem se smála nahlas. My jsme tedy táborníci! Já v maskáčových gaťách (podědila jsem po starším synovi), Vítek oblékl s chutí také maskáče, poslední dobou se cítí být vojákem, holky zvolily něžné dívčí oblečení.
Po naplnění žaludku a pokochání ohněm se děti rozprchly po louce. Vítek, ač nejmladší, holky nabádal k hraní na vojáky. Hra se ujala. Tráva byla podstatně vysoká, bylo kde se schovat. I já si našla svou hru. Lehla jsem do trávy a snažila se fotit s MAKRO nastavením. Musím říct, že to opravdu neumím. Po nějaké době Andrea zavelela k odchodu. Oheň dohořel a my všichni se vydali na průzkum kolem řeky. Došli jsme až ke splavu a poté pomalinku cestou zpět k domovu. Nechtělo se nám odcházet, bylo to krásné odpoledne. Ale večer už pomalinku přicházel.
Cestou jsme natrhali bylinky. Medvědí česnek a bez černý. Medvědí česnek bude dobrý do sekané i špenátu a bez černý jsem uvařila jako čaj. Tu trošku netřeba sušit. Víte že z bezu černého květu se dá připravit i jídlo? Že se ty květy obalí v těstíčku a vysmaží?? Do těstíčka přidám stroužek česneku a třeba i majoránku nebo saturejku. Po vymáchání v těstíčku vysmažím a buď jím jen tak se zeleninou, nebo s bramborem.
Myslela jsem si, že nazpět nic nepotáhnu. Klobásky se snědly, rohlíky také, papírové tácky se spálily, měla jsem to dobře vymyšlené. Ale bylinky přeci nenechám seschnout, že?
Také táboříte v přírodě? Sbíráte bylinky? Máte nějaké oblíbené?