Přemýšlím, jak to udělat, aby si dítě rádo četlo. Čtu svým dětem od malička. Mám radost, když dají přednost čtenému příběhu před televizí. Pokud si má ale syn číst sám, moc ho to nebaví. Číst už umí docela dobře, ale čte jen to, co musí.
Těšila jsem se, až se syn naučí číst a přečte si svou první knížku. Představovala jsem si, jak si vybereme společně v knihkupectví nějakou knížku pro první čtení. Nějak to ale nevyšlo. První knížkou, kterou syn přečetl, je Honzíkova cesta. Je to i první knížka, kterou jsem přečetla já, ale vůbec už si nepamatuji, jestli se mi tenkrát knížka líbila nebo ne. Synovi jsem Honzíkovu cestu četla, když mu byli asi tři nebo čtyři. I když jsem nějak měla Honzíkovu cestu spojenou s povinnou četbou, zjistila jsem, že je to příjemné čtení na dobrou noc. O letních prázdninách jsme se ke knížce vrátili znovu. Přesněji před koncem roku, když už měl náš prvňáček dočtený slabikář, přišel s tím, ať mu najdu nějakou knížku na čtení, že jim paní učitelka dala za úkol, přečíst přes letní prázdniny knížku. Cestu do knihkupectví jsme neuskutečnili, protože syn chtěl knížku okamžitě, aby si mohl začít číst co nejdříve. Tak jsme hledali v domácí knihovně. No a syn si vybral Honzíkovu cestu.
Hned první večer přečetl celou kapitolu. Další večer také. Četl si pro sebe a já se ho jen ptala, jestli ví, o čem čte. Když jsem byla zkontrolovat svého malého čtenáře, vyprávěl mi, která stránka byla smutná, protože Honzík jel sám vlakem a bál se. Syn evidentně Honzíkovo dobrodružství dost prožíval a musela jsem ho uklidňovat, že určitě vše dobře dopadne. Pokud mu přečtené stránky rychle ubývaly, čtení ho bavilo. Pak zjistil, že už jsem mu to asi někdy četla a bavit ho to přestalo. Vlastně nejzajímavější se mu zdála Honzíkova cesta vlakem, zvířátka, která u babičky a dědečka viděl, už mu tak zajímavá nepřišla. Z Honzíkovi cesty se opět stala povinná četba, protože jsem trvala na tom, že tu knížku do konce letních prázdnin přečte.
Ze začátku si četl části kapitol pro sebe, ale zjistili jsme, že v knize je přece jen hodně věcí, které potřebuje vysvětlit a také, že občas čte nesmysly. Přešli jsme tedy pouze ke čtení nahlas. Přispělo k tomu také to, že si syn vzal večer knihu do postele, byla jsem se na něj podívat a opravdu si četl a ráno mi tvrdil, že přečetl 38 stran, což jsem mu nevěřila. Trval na tom, že to opravdu přečetl, ale vůbec si nepamatoval, co se na těch stránkách stalo.
Překvapilo mě kolik slov, které syn nezná, jsme v knížce našli. Někdy šlo o slova zastaralá, jako například děd. Hledali jsme na internetu, jak vypadá akát, koroptev, čekanka nebo jsem mu vysvětlovala, co to je bramborová nať. Ten akát jsme našli i venku. Také jsme zjišťovali, proč se píše ředitel a ne řiditel, když řídí školu.
Pokud cílem bylo, aby se zlepšil ve čtení a trochu rozšířit slovní zásobu, tak to určitě pomohlo. Ale další knížku zatím číst nechce. Stačí mu číst si v čítance to, co má za úkol. Pokud chci, aby četl i něco jiného, vybírá si básničky. Asi hlavně proto, že se mu veršovaný text lépe čte a také proto, že básničky nebývají moc dlouhé. Jaká byla první přečtená kniha Vašich dětí? Kdy začalo Vaše děti bavit číst si?