Volný čas našich dětí

Autor

Zkuste si sami odpovědět na otázku, co to ten volný čas vlastně je? Svoji odpověď si pak můžete zkonfrontovat s definicemi, jež nabízí mnozí odborníci v literatuře o volném čase.

Tak např. Aristoteles viděl volný čas v rozjímání, času k modlitbám, hrám a tancům, které mělo člověka vést k moudrosti a samostatnosti. Karel Marx chápe volný čas jako sféru lidské svobody, svobodného rozhodování a svobodné činnosti. Práci charakterizuje jako říši nutnosti, volný čas jako říši svobody.

Já si pod pojmem volný čas představuji dobu, kterou trávíme mimo školu a pracoviště, kdy se věnujeme jen sami sobě, svým zájmům a koníčkům a to zcela dobrovolně. Práce na zahradě může být pro někoho náročnou výdělečnou činností, pro jiného vítanou volnočasovou aktivitou. Pro některé děti je péče o domácího mazlíčka velkou radostí, pro druhé možná nepříjemnou povinností.

Způsob trávení volného času se podílí na rozvoji naší osobnosti nejen v dětství, ale i v dospělosti. Avšak návyky využívání volného času vytvořené v dětství si jedinec nese po celý život. Naplňování volného času pozitivními aktivitami hraje významnou roli při pozitivní socializaci. Naopak neuspokojování ( i v důsledku snížení kvality společenské péče o volný čas dětí a mladé generace) se může odrazit ve skryté frustraci, jež může vést až k různým formám agresivity a dalších nežádoucích společenských jevů. To všichni víme.

Kvalitní trávení volného času pomáhá nejen k odpočinku a k regeneraci sil, ale je i prostorem pro rozvoj zájmů, možnost seberealizace, navázání přátelství, uplatnění školních poznatků, získávání praktických zkušeností důležitých pro řešení situací v běžném životě, rozvoj komunikace, rozvoj společenského chování atd.

Státní zainteresovanost spočívá u nás především v zakládání a financování sítě zařízení pro volný čas. Jedná se o školní družiny, školní kluby, střediska volného času (DDM, stanice zájmových činností), různá občanská sdružení dětí a mládeže, sportovní oddíly, základní umělecké školy, kulturní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež a další. Nabídka zdá se široká, věřím, že pedagogové na odborné výši, ovšem její pestrost může být ovlivněná různými faktory, jako je např. lokalita, finanční možnosti či jen ochota zastupitelů daného města naslouchat potřebám dětí a mladých lidí.

Dnes se často o volném času hovoří jako o rizikovém faktoru. Jeho množství totiž relativně vzrůstá (děti jsou např. „osvobozeny“ od mnohých dříve obvyklých povinností týkajících se chodu domácnosti). Kvantita však neznamená automaticky jeho kvalitní využívání.

K jednomu z nejdiskutovanějších problémů patří čas strávený ve vrstevnických partách, resp. čas trávený bez cíle, s velkým rizikem zneužívání návykových látek, vedoucí k záškoláctví, šikaně, krádežím a jiným společensky negativním jevům.

Dalším fenoménem dnešní doby je televize a počítač. Místo vlastního aktivního konání určité volnočasové činnosti se děti spokojí se sledováním aktivit jiných. Dítě pro svůj zdravý vývoj potřebuje, aby bylo obklopeno podměty které působí na všechny jeho smysly. Když dítě sedí doma u televize a sleduje realitu jen na obrazovce, působí na něj pouze vizuální a akustické podměty, chybí mu potřebná interakce. Pro vytváření představy o reálném světě je to přece jen málo. Nedochází k osobní zkušenosti a probuzení hlubšího zájmu. Navíc i v tomto virtuálním světě není výjimkou násilí a dokonce kyberšikana.

To, jakým způsobem a v jakém rozsahu bude volný čas dětí využíván a jak bude organizován je samozřejmě na rodičích. Na nich spočívá veškerá odpovědnost. Jsou to právě oni, kdo by měli s dítětem volný čas trávit a pokud to není možné, alespoň s výběrem volnočasových aktivit pomoci. A to s citem, s přihlédnutím k jeho individuálním zvláštnostem, zdravotnímu stavu, potřebám a přáním.

V podstatě mohou nastat tři možnosti:

  • dítě má představu, jak volný čas vyplnit, ale rodiče mu takový způsob neumožní,
  • rodiče mají jasnou představu, jak by jejich dítě mělo volný čas trávit, ale dítě to odmítá,
  • rodiče umožní dítěti svobodný výběr a na volnočasových aktivitách se shodnou – ideální stav.

Je mi jasné, že velkým limitem mnohých rodin je jejich finanční situace.

„Osobně jsem měla velké štěstí. Mé dětství bylo plné her, sportovních aktivit, výletů, zážitků z divadelních představení, ale i obyčejného opékání buřtů či posezení v cukrárně. Byla jsem velmi aktivní, no spíš hyperaktivní dítě a toužila vyzkoušet snad všechny zájmové kroužky, co naše malé město nabízelo. Rodiče má přání respektovali a vždy mě podporovali, někdy takticky vyčkali až mě má horlivost přejde, jindy zase nenásilně k něčemu přivedli. Nenutili, nepřikazovali, nezakazovali. Maminka s oblibou říkávala, že člověk nikdy neví, co a k čemu se bude určitá dovednost, zkušenost (a to i negativní) či znalost hodit. A já jí mnohokrát dala za pravdu. U mnohých mých kamarádek se tak ale nedělo.“

Tolik moje dcera. Uf ! A díky.

Na závěr uvádím „Desatero pro rodiče“, které jsem si kdysi dávno odkudsi opsala, jež mě velmi oslovilo a zároveň vystihuje vše, co jsem k tomuto tématu chtěla sdělit.

Desatero pro rodiče

  1. S kroužky je vhodné začít ve školním věku. Pokud dítě navštěvuje zájmový kroužek již v předškolním věku (např. kvůli výraznému talentu), doporučuje se podpora
    a dohled rodičů.
  2. Neexistuje univerzální rada, návod, jak vybrat dítěti vhodný kroužek. Samozřejmě je nutné přihlédnout k možnostem dítěte, jeho zdravotnímu stavu, psychické vyspělosti. Dítě s astmatem asi nebude hrát vrcholově tenis, stejně jako dysgrafik se pravděpodobně nestane spisovatelem.
  3. Výběr kroužku by měl být otázkou vzájemné dohody mezi dítětem a rodičem. Rodič se může poradit s učitelem, na co je dítě šikovné, k čemu má vlohy. Pomoci mohou
    i pedagogicko-psychologické poradny.
  4. Velkou roli při výběru zájmových činností hrají kamarádi. Proto by rodiče měli znát kamarády svých dětí a vědět, co dělají ve volném čase.
  5. Není neobvyklé, když dítě v raném věku vyzkouší několik kroužků. Nelze mu proto vyčítat nestálost. Proměna zájmů dítěte je přirozená a souvisí s jeho vývojem.
  6. Dítě by se, navzdory prokazatelnému talentu, nemělo do kroužků vysloveně nutit. Pravdou je, že talentované dítě musí, pokud chce dosáhnout úspěchů, hodně obětovat. Rodič by měl dítě spíše citlivě motivovat, pěstovat v něm zájem o danou aktivitu. Je rozhodně lepší mít zdravé tzv. normální dítě, než stresovaného, labilního génia.
  7. Rodiče si často přejí, aby dítě dosáhlo toho, čeho oni sami nedosáhli a promítají do svých dětí své nenaplněné sny a ambice. Pokud přitom nerespektují individualitu dítěte, jeho nadání a zájem, málokdy to vede ke skutečnému úspěchu.
  8. Není dobré počtem kroužků dítě přetěžovat, ani když ono samo chce stíhat všechny. Je dobré s dítětem probrat všechna pro a proti, stanovit priority.
  9. Na druhé straně, nezájem ze strany rodiče o to, co dělá jeho potomek ve volném čase, může mít vážné důsledky.
  10. Zájmy chlapců a dívek bývají odlišné. Na druhou stranu, hraje-li např. dívka fotbal, je nesmysl ji od aktivity, kterou má ráda, odrazovat.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na