Dnešní den připadá na neradostnou, ale o to nepřeskakovatelnou připomínku: Mezinárodní den proti násilí na seniorech. Pro nasbírání více informací nejen pro tento článek jsem se zúčastnila konference, pořádané ve sdružení Život 90. Zúčastnila se jí řada odborníků, která se touto ožehavou otázkou zabývá. Počty, které byly zmiňovány, byly děsivé stejně jako nevýjimečné příklady z praxe. A přesto je to jen vrcholek ledovce. Je potřeba podat pomocnou ruku. Nebo by Vám nevadilo, kdybyste Vy nebo Vaši rodiče zažívali to samé?
Je potřeba nezavírat oči. Není tím myšlen apel „pouze“ na okolí, ale hlavně na seniory samotné. Protože jak se odborníci na konferenci shodli, přiznání týrání (speciálně domácího) je stále pro seniory to nejtěžší. Mají pocit, že některé věci jsou tabu a mají zůstat za dveřmi a ostatním do toho nic není. Důvodů je mnoho: stud, pocit viny, závislost… Vzhledem k tomu, že u domácího týrání je násilníkem většinou člen rodiny, partner, často i vlastní krev – potomek, vnouče, je to z jejich pohledu celkem pochopitelné. Uznejte sami, jak moc těžké musí být přiznat sám sobě, že mi vlastní dítě cíleně ubližuje, nemluvě o tom, přiznat to navenek. Důležité je si uvědomit, že nejsou viníky situace a že problém je potřeba začít řešit. Co začíná drobnostmi, může přerůst v opravdu velké potíže až zdraví a život ohrožující.
Týrání není „pouze“ to, co si představíme zřejmě na prvním místě: fyzické násilí. Týrání má (bohužel) širokou škálu možností „provedení“, stejně jako se může vyskytovat na různých místech a také postava agresora může být z různých stran. Bohužel nejčastěji bývá u seniorů právě ze strany bližního… Za násilí je kromě toho nejviditelnějšího fyzického týrání považováno (často subjektivně mnohem horší) týrání psychické – slovní urážení, ponižování, vyhrožování, omezování styku s dalšími členy společnosti či rodiny, snižování důstojnosti a mnohé další. Stejně tak se jedná o zanedbávání péče a zneužívání peněz a majetku. U domácího týrání dochází k ataku nejčastěji (v 60 procentech) přímo v bydlišti seniora, nevyhne se mu však ani mimo tyto prostory. Dále může k týrání docházet i v nemocnici, domovech pro seniory či léčebnách dlouhodobě nemocných.
Kam se obrátit, pokud kolem sebe nebo přímo na sobě vidíte či cítíte tento problém? Bezplatně je možné zavolat na SENIOR LINKU 800 157 157, jedná se o non stop telefonní linku důvěry Života 90 pro seniory, jejich blízké či svědky týrání. Více info na www.seniortelefon.cz. Dalšími pomocníky jsou právní poradny (např. Bílý kruh bezpečí), intervenční centra (např. VIOLA) či Policie ČR. Obrácení se na policii vidí senioři často jako možnost až na posledním místě, což by mohl zlepšit nový aktuální projekt Ministerstva vnitra ČR, který se mimo jiné věnuje vzdělávání státních zástupců ve vztahu ke spolupráci se seniory.
Čísla, která jsou ve spojení s týráním k dispozici, jsou děsivá. Například za pouhých posledních pět měsíců bylo zaznamenáno přes 1000 případů trestných činů, spáchaných na seniorech. Ty začínají nejpočetnějšími kapesními krádežemi a eskalují až ke 4 loupežným vraždám. A to je potřeba si uvědomit, že valná většina rodinného týrání není seniory z výše uvedených důvodů hlášena. Například oznámené „dobrovolné dary blízkým“, které byly zpětně uznány za vynucené a nedobrovolné, se vyšplhaly přes neuvěřitelných 35 milionů korun za rok! Je potřeba se zamyslet. Šmejdi jsou všude kolem nás. A smutně nutno podotknout i v nejbližší blízkosti těch, co se mohou hůře bránit jako jsou právě třeba senioři. Nemlčte a naučte je nemlčet.
Každý pátý starší člověk zažívá týrání. Že ho nevidíme, neznamená, že neexistuje. (Život 90)
týrání seniorů
ani nevím zkama začít,a ani si nésu jistá jestli to víc neublíží než pomůže/tím myslím ty těm starouškům co tam zůstávajó/rozumím tomu,že to 1x muselo“prasknót“ a jedno v kerém městě,já su z brna,a moje zkušenost mi leží v mysli,i když už je tatínek 2roky po smrti,né neodložila sme jej do žádného ústavu,12let/po smrti mamněnka/ sem se o něj starala,ale-byly chvíle/výměna oken,musela sem za ceró 2-3dny-bydlí v cizině,taky sem byla 4 dny v nemocnici a pod,/keré mě donutily tatínka“odložit“,našla sem /díky sponzorskýmu daru!!!velmi.velmi tučnému,jak mi poradili a nechali 3Xpodepsat/ na těch pár dní místo kam sem ho dala,říká se tomu domovinka,a ztama pramení moje poznání,hrůza-děs a běs,jenže-co chcete dělat,není-li východisko? no?v duchu se tatínkovi stále omlouvám,a je mi jasný,že to dál pokračuje,no -snad to aj tam „praskne“ a až se to dočtu,budu první kdo se přidá,smutný-smutný a smutný janina čechová brno
Paní Čechová, je mi moc líto Vaší zkušenosti. Nebylo by dobré zkontaktovat nějaký příslušný sociální úřad, aby zmiňované zařízení prověřil?
určitě kontaktovat zřizovatele zařízení!
Kam se obrátit? tuto otazku kladu já jako osoba ktera pečuje o OZP denně moje maminka prožyva sterss a utrpeni a nikdo nic s tim neděla jsem zoufala a nechapu kčemu je ta linka SENIOR LINKU 800 157 157, já tam volala a ne jednou, a policie k nam už nejezdi nejsme zajmave pro ně. Tohle je naš s maminkou žyvot, Jsem cizinka a jsem rukojmi ve vlastnim bytě s matkou, jsem zoufala protože spravedlnost a demokrace jsou fraška,. Stejně jako tenhle članek.
Dobrý den já už nevím co mám dělat 🙁 moje babička bydlí sama v rodinném domě je jí už 80 let.Stara se o ní její dcera.Jenze babička je už dost nemocná a ona ji bere všechny peníze a psychicky ji tyra.Moje mamka k babičce jezdí vždy v neděli na návštěvu.A když tam mamky setra je tak ji všude hlídá a babičce říká o mamce hrozné věci.Nemuzu tam jít ani já aniž by mě nehlidala a neřvala po mě že sem si dovolila jít k babičce na návštěvu.Kdyz jsem oslovila odbor sociálních věcí v Bystřici pod Hostýnem kde taky bydlím tak mi nikdo nedokázal pomoci.Nevim kam se obrátit protože co babička měla ty peníze tak žádné nemá.Dokonce ji schovává i peněženku a když ji ju pak dá tak v ní nemá ani korunu.Pokazde když ji přijde důchod tak její dcera u tohoto je a sebere ji všechno.Bere příspěvek na péči na svoji mamku moji babičku a nic jí v baráku neudela.Psychicky Tyra i moji mamku která je onkologicky nemocna.Prosim o pomoc a radu kam se případně obrátit.Dekuji Zichackova
měla by to určitě řešit sociální péče, nenechte se odradit a oslovte sociální pracovnici, která se v oblasti věnuje terénní práci. radit se samozřejmě obecně můžete např. i na Senior Lince Života 90 – tel. 800 157 157, dohledají Vám, kde v okolí Vám ještě mohou poradit.
Děkuji moc zkusím to.