Taneční za námi

Autor

Na prosinec jsem si (a vám, milí čtenáři) slíbila ohlédnutí za tanečními hodinami svého staršího syna. Tři měsíce utekly jako voda a je to tady, před pár dny jsme prožili závěr v podobě věnečku. Jak taneční vlastně probíhaly a jak je hodnotíme zpětně…

Začátky byly rozpačité. Puberťáci vítali možnost pravidelně se vídat, téměř všichni spolužáci ze základky. Dívky se nastrojily do překrásných šatů, nazuly do střevíců s vysokým podpatkem, načesaly a nalíčily, že byste je sotva poznali. Chlapci se oblékli do decentních nebo lehce kontroverzních košil a tmavých obleků, uvázali kravaty, které z mladíků dotvořili už trochu charismatické osobnosti.

Pak přišly první taneční kroky, občasné šlapání po nohou, hledání rytmu a souhry rukou, nohou a hudby. První jednoduché tance. Z vyprávění vím, že i spousta legrace. Samozřejmě také dřina, ale pro nikoho nebyly ty hodiny naplněné jen tuhým úsilím. Všichni se snažili tak nějak lehce, s humorem a nadsázkou a mám pocit, že i když trénovali, až z toho někdy bolelo celé tělo, šlo to přirozeně a skvěle skutečně každému.

Na nás trochu moc sladké bylo dárečkování na prodloužených. Doma vyrobené kotiliony (dřina pro maminky zúčastněných), plyšáčci… Tyhle roztomilé drobnosti vyznívaly kapánek směšně. Ale nic proti gustu, možná někoho potěšily.

Co rozhodně nemohu tanečním popřít, jsou opravdu účelně a hodnotně strávené sobotní podvečery a večery. Všichni se doopravdy naučili tančit širokou škálu tanců. Ze všech kluků se alespoň pro ty chvíle stali gentlemani – i když některý tu a tam se žvýkačkou nebo rozvázanými tkaničkami a z dívek byly bezesporu dámy.

Jelikož si za celou dobu tanečních neoblíbil náš syn pouze jedinou dívku, s kterou by kurz absolvoval, střídal skutečně veliké množství tanečnic. Vytáčel v kole snad všechny své bývalé spolužačky a mnoho maminek. Za jeden večer zvládl prostřídat až sedm tanečnic. Tohle mě bavilo, vyhlížet, kde se objeví s jakou dívkou a jak jim půjdou kroky dohromady. Často se zase všichni smáli, prozpěvovali, vtipkovali a dobře si to užívali. Když se přiřítili dva kluci k jedné dívce, mnohdy si sportovně o tanečnici „střihli“. Ta spontánnost mládí spolu s chutí něco se naučit a taneční si užít mně při prodloužených a při věnečku dobíjela mé unavené maminkovské baterky.

Závěrečný věneček se stal doopravdu událostí. Už proto, že se ho zúčastnila také naše babička. Přehlídka všeho, co se puberťáci v tanečních naučili. Prima prožitý večer. Scénky, neobvyklé úkoly. Vystoupení profesionálního tanečního páru. Nuda neexistovala. A pak také rozhodně moje dojetí z toho, že jedna hodně důležitá kapitola v životě našeho syna právě skončila. Zasloužený potlesk vyučujícím a všem kurzistům, výborné kapele.

Pokud váháte a nejste si jistí, zda dítě do tanečních přihlásit, přimlouvám se za ano, rozhodně to stojí za to. A vzpomínky zůstanou navždy.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na