Mateřská škola je institucí, která zajišťuje předškolní vzdělávání. Předškolní vzdělávání je legitimní součástí systému vzdělávání v ČR a představuje počáteční stupeň veřejného vzdělávání organizovaného a řízeného požadavky a pokyny MŠMT.
Ovšem to, že předškolní stupeň znamená základ, od něhož se odvíjí úspěch všech vyšších ročníků, hlásal už Jan Ámos Komenský ve svém Informatoriu školy mateřské. Tehdy nabádal ke správné výchově a vzdělávání dětí do 6 let jejich rodiče. Ti však v dnešní době velkou část tohoto procesu přenáší právě na instituci mateřské školy. A tak možná právě proto rodiče velmi pečlivě zvažují, jakou mateřskou školu pro své dítě vybrat. Hledisek a kritérií je spousta. Od zcela praktických, jako je vzdálenost od místa bydliště, přes zřizovatele, kdy jsou na výběr školy státní, soukromé a církevní až po konkrétní obsah a způsob vzdělávání, tedy zda jde o mateřské školy tzv. běžné – klasické nebo alternativní, jež pracují na základě koncepce pedagogiky waldorfské, montessoriovské, pedagogiky jenského plánu, daltonského plánu apod. či speciální, určené většinou pro děti se zdravotním postižením.
Dnes bych chtěla přiblížit chod běžné mateřské školy, ale na úvod musím zdůraznit, že opravdu tradiční normativní škola, jakou pamatuje většina z nás, kdy všechno bylo předem dáno, schváleno a paní učitelky jen plnily výchovný program, který vymyslel někdo jiný, už neexistuje. V současné době se ve většině mateřských škol prosazují vlastní originální výchovné programy, které vycházejí z různých pedagogických přístupů a koncepcí a hlavně respektují místní podmínky, osobní možnosti dětí, pedagogů i rodičů. Berte proto informace dále uváděné spíše jako informace rámcové, neboť obsáhnout obrovskou různorodost i tzv. běžných školek není možné.
Velikost mateřské školy, tedy co do počtu dětí a tříd, je většinou dána velikostí města. Od jednotřídky s malým počtem dětí po několikatřídní školy s počtem až 28 dětí na třídu. Na první pohled zajišťuje malá jednotřídka až rodinné, tedy pro dítě ideální prostředí. Problémem by však mohla být stále stejná učitelka a hrozba stereotypu (zvláště pokud dítě učitelku obtížně přijímá). Ve velkých školkách se učitelky častěji střídají a přináší změnu, nové přístupy a nápady.
Jednotlivá oddělení mohou být rozdělena dle věku dětí, nebo jsou oddělení věkově smíšená a to klidně od 2 a půl až po 7 let v případě dětí s odkladem školní docházky. Opět je možné vysledovat výhody a nevýhody. V případě věkově homogenní třídy se aktivity snáze přizpůsobují cílové skupině – např. malé děti se déle a intenzivněji učí běžné sebeobsluze a hygieně, děti 5 až 6leté přípravě na školu. Práce ve třídě smíšené pak klade velké nároky především na učitelku. Musí pro děti zajistit po celý den činnosti tak, aby se starší děti nenudily a ty malé zase pouze neaktivně nepřihlížely. Musí řešit často ještě „batolecí“ problémy nejmenších a naopak nezvedené chování předškoláků. Musí ve třídě zajistit takové klima, aby se ti malí cítili bezpečně a starší zase nepostradatelně. Výhodou věkově heterogenní třídy je bezesporu velká pestrost aktivit, učení se trpělivosti a pochopení potřeb druhých, starší děti jsou vzorem i hnacím motorem těm mladším.
Nesmím a nechci opomenout, že i běžnou mateřskou školu navštěvují děti se zdravotním postižením. Pokud jim i učitelce pomáhá asistentka, je to výhra pro všechny.
Přestože režim v každé mateřské škole je daný a poměrně pevný (ranní hry, svačina, řízené činnosti i spontánní aktivity, pobyt venku, oběd, odpočinek či alternativní klidové činnosti, svačina, odpolední hry) učitelka má vždy možnost přizpůsobit ho aktuální situaci, rozpoložení dětí, přání rodičů.
V mateřské škole není možné oddělovat výchovně vzdělávací činnosti od sebe a v čase a také, jak již bylo řečeno výše, neexistuje žádná pevná norma. Respektive, základním dokumentem pro mateřskou školu, potažmo učitelku je Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP). Ten vymezuje hlavní požadavky, podmínky a pravidla pro vzdělávání dětí předškolního věku, stanovuje elementární vzdělanostní základ a určuje společný rámec, který je třeba zachovávat a to tak, aby se děti cítily v pohodě (po stránce fyzické, psychické i sociální), rozvíjely se dle svých individuálních schopností a možností, měly dostatek podnětů k učení a radost z něho, bylo posilováno jejich sebevědomí, Seznamovaly se se vším, co je pro jejich život a každodenní činnosti důležité, obdržely speciální podporu a pomoc, pokud ji potřebují. V souladu s RVP si pak každá mateřská škola vypracovává svůj vlastní Školní vzdělávací program (ŠVP), kurikulum zohledňující místní podmínky, cíl a směrování mateřské školy. Některé školy jsou zaměřeny více hudebně, jiné ekologicky, další zase na zdravý životní styl, sport, pobyt venku. ŠVP musí být rodičům dostupný k nahlédnutí.
Rodiče samozřejmě nejvíc zajímá, jaké konkrétní aktivity a činnosti mateřská škola nabízí. Vždy jsou to aktivity pohybové, hudební, pracovní, výtvarné, jazykové a literární, dramatické, poznávací. Tyto činnosti jsou vzájemně provázané a vyvážené, spontánní i řízené. Důraz je kladen na prožitek. Tvůrčí a kreativní učitelka nelpí na tom, co si právě pro tento den připravila, ale využije při práci s dětmi každého nečekaného momentu a situace, dokáže improvizovat (samozřejmě ne po celý den), staví na náladě dětí, neodmítá jejich přání a připomínky.
Občas mě mrzí, že rodiče hodnotí práci učitelky jen podle množství výkresů, výrobků, naučených básniček. Aktivita pohybová není jen běh, skok, kotoul, ale také manipulace s hračkami, třeba jen jejich úklid. Aktivita hudební není jen přezpívaná písnička, ale též schopnost rozpoznat různé zvuky, rozložit slovo na slabiky, ovládat dech. Činnost pracovní je i zapnutí knoflíku, správné stolování, shrabání listí. Činnost výtvarná zahrnuje i prohlížení knih známých ilustrátorů, návštěva výstavy, pozorování prolínání barevných inkoustů ve vodě. Stejně tak důležitý jako odříkaná básnička je i spontánní řečový projev, neverbální vyjadřování, schopnost doposlechnout pohádku do konce a umět ji převyprávět. No a tak bych mohla pokračovat. V neposlední řadě jde i o utváření vztahů – k ostatním dětem, k dospělým, k prostředí, společnosti, ke světu. Postoje, charakterové vlastnosti, sociální vztahy, komunikace, řešení sporů, empatie, budování názorů – i to (a vlastně především) je celodenní náplní výchovně vzdělávací práce.
Mateřské školy dnes stále více nabízí i různé nadstandardní činnosti. K těm nejčastějším patří angličtina, zpívání, pohybové hry, plavání, návštěva solné jeskyně, lyžařský výcvik, různé aktivity určené budoucím školákům, školy v přírodě a další.
Většina mateřských škol pořádá i různé tématické a projektové dny, hravá či tvořivá odpoledne s rodiči, karnevaly, besídky při různých slavnostních příležitostech, výlety, dny otevřených dveří. Bývá už běžné, že mateřská škola má svoje webové stránky s rozsáhlou fotogalerií.
Na čem závisí vybavení mateřských škol, nedokážu hodnotit. Na možnostech zřizovatele, hospodaření ředitelky, schopnosti učitelek sehnat sponzory? Zřejmě vše souvisí se vším. Jsou školky s perfektně zařízenými hernami kde nechybí počítače a televize, s pracovnami, tělocvičnami, oddělenými ložnicemi a zahradami plných herních prvků, ale i školky „vše v jednom“. I já mohu porovnávat. V jedné jsem z nedostatku vyráběla doma didaktické pomůcky a používala vlastní výtvarný materiál, v té nynější stačí napsat Ježíškovi. To však nevypovídá nic o kvalitě pedagogické práce. Proto doporučuji rodičům nahlédnout i do inspekčních zpráv na internetových stránkách České školní inspekce.
Snad se vám celé povídání zdálo hodně obecné. Vydržte a já je zanedlouho doplním ukázkou jednoho dne v naší městské mateřské škole, resp. v jedné třídě.
Jaká je ta „vaše“ školka, co bylo hlavním kritériem pro její výběr a je v ní vaše dítě spokojené? Chtěli byste něco změnit?