Mám moc ráda koně. Jsou to nádherná zvířata a přes svou velikost na mě působí tak elegantně a něžně. Ovšem můj přirozený respekt ze zvířat mi nedovolí se k nim moc přiblížit, takže mi zbývá jen to pozorování. A protože se dcera do těchto zvířat zcela zamilovala, napadlo mě, oslovit někoho, kdo má ke koním podstatně blíž než já a pochopím snad tuto dceřinu posedlost. Požádala jsem o rozhovor paní Romanu Linkovou, která vlastní koňský ranč a jsem moc ráda, že mi ochotně vyšla vstříc. Z jejích odpovědí jsem pochopila, že láska ke koním je bezvýhradná a navěky.
Vzpomenete si na své první setkání s koňmi? Byla to láska na první pohled nebo to přišlo až časem?
Narodila jsem se na vesnici, takže jsem se koňmi setkávala od malička. Už jako úplně malá jsem milovala všechna zvířata, takže v kočárku pro panenky jsem vozila zásadně kočku, dětský pokoj měla plný různých nádob a klícek s vším možným včetně žab a šneků. Koně mě chytli za srdíčko v první třídě, když dvě spolužačky řešily problémy ze stáje kam docházeli do oddílu. Přišlo mi to tak fascinující, že jsem koním propadla na celý život, a to do slova a do písmene.
Kdy jste se rozhodla, že založíte koňský ranč?
Celé dětství jsem toužila po koních a doslova vymetala kdekterou stáj. Bylo mi jedno jestli šlo o koně tažné nebo jezdecké, hlavně být s nimi. Rodiče mi, ale nefandili, takže první kobylku jsem si koupila s pomocí bratra až v osmnácti letech, byla to hrozná „herka“, ale byla moje a byla v tu chvíli dokonalá. Během několika týdnů přibyla plnokrevná chovná klisna Lucky Lady a sen byl na světě. Šla jsem za ním jako pes po stopě. Ve třiadvaceti jsem měla ve stáji 6 koní, když mi bylo dvacet sedm, pustila jsem se do stavby současných stájí, které jsem postavila na zelené louce. Psal se rok 2000 a sen se začal pomalu plnit.
Kolik koní již vaším rančem prošlo?
Vzhledem k tomu, že se nezabývám ani tak odchovem hříbat, jako spíš ustájením soukromých koní a pomocí koním a potažmo i majitelům a jezdcům, a výcvikem mladých nebo člověkem zrazených koní, tak jich bylo poměrně dost. Zatím jsme se s dcerou, která je na tom stejně jako já, dopočítali k číslu 130 a samotnou mě překvapuje, že si je všechny pamatuji jmény, horší je to s lidmi ty mi z hlavy vypadávají.
Co je na chovu koní nejtěžší?
Nejtěžší je setkávání se s koňmi, kteří museli snášet různá trápení od lidí. Koně jsou bohužel velmi snadný cíl lidské krutosti a bezohlednosti. Jsou velcí, ušlechtilí, nádherní, jsou ale bohužel velice zranitelní. Jizvy na těle i na duši bývají hluboké a těžko se hojí.
Obecně musím říci, že na chovu koní je nejtěžší dokázat ochránit koně před člověkem. Smutné, že?!
Co všechno váš ranč nabízí a jaké aktivity pořádá jezdecký oddíl?
My jsme taková patra koňobláznů, takže se snažíme být co nejvíce pospolu, vymýšlíme co se jen dá ať už to jsou hubertovy jízdy, velikonoční jízdy, letní stanování s koňmi nebo jen obyčejné grilování u stájí, ale stále jsou na prvním místě koně koně koně. Po dva roky jezdím se svou klisnou Lara Aichou svatomartinsou jízdu v Českém Dubu v doprovodu dětí s lampiony.
Učíme děti lásce a respektu ke koním a přírodě, nabízíme výcvik jízdy na koni a ustájení soukromých koní v našich stájích. Máme pro ně i pro majitele veškerý potřebný komfort. Nemyslím tím vyhřívanou jezdeckou halu ani bar s přehlídkovým molem, ale nádherné členité pastviny na úbočí Ještědského hřebene, kde se i bolavá koňská duše cítí přirozeně. Stáje, ze kterých každý koník v době kdy je nutné aby byl zavřený, může sledovat okolí a netrpí tudíž nudou.
Co vám dávají koně na rozdíl od lidí?
Obrovskou energii a chuť bojovat. Pocit, že dokážu všechno co chci. Když sedíte na hřbetě koně a jedete lesem, zavřete oči a vnímáte jen dech a pohyb svalů, cítíte vůni potu a do toho cvrlikají ptáčci. Umíte si snad představit něco krásnějšího?
Jaké máte přání do budoucna?
No dnešní doba bohužel moc nepřeje lidem, kteří milují koně a při tom mají hluboko do kapsy, vítězí peníze a lidi, kteří si mohou koupit skoro vše.
Přála bych si, abych měla ve stájích spokojené a zdravé koně a šťastné a milující lidi kolem nich. Aby koně byli spokojeni se svými majiteli a majitelé spokojení, že mají splněný svůj krásný, ušlechtilý sen – svého koně.
Děkuji vám za rozhovor a přeji, ať se vám vaše přání splní.
Více informací o koňském ranči najdete na http://romanalinkova.sweb.cz/ nebo http://jksimonovice.blog.cz/
Foto: archiv Romany Linkové