Bubeník Pavel Valdman je důkazem toho, že stojí za to jít za svými sny. S podporou rodiny, s talentem a spoustou dřiny lze dosáhnout vysněných cílů. A to má tento – právě dnes sedmadvacetiletý – muž i přes mnoho dosavadních zkušeností před sebou jistě ještě další slibnou kariéru. Je to typ člověka, který Vás nadchne pro věc natolik, že máte chuť běžet do nejbližší prodejny hudebních nástrojů a co nejdříve začít trénovat.
V kolika letech jste držel poprvé paličky v ruce?
Poprvé bych řekl, že asi někdy v šesti letech. Můj starší bratr je také bubeník, tak jsem mu je brával a bouchal s nimi, do čeho se dalo. Ale poprvé jsem vzal paličky do ruky za účelem nedělat jen rámus ve třinácti letech a začal se na bicí učit. S bratrem, který mě k hudbě přivedl, jsme poslouchali spoustu kapel a umělců: od jazzu až po metal. Seznamoval mne s živým hraním díky kapele, ve které hrál a kde nechal občas hrávat i mě.
Měl jste v představách po základní škole i jiné varianty než konzervatoř?
Ne. Já už jsem někdy v osmé třídě věděl, že se chci hraním na bubny živit a tomu jsem vše přizpůsobil. Koupil jsem si a začal cvičit na klavír, začal cvičit 4 hodiny denně na bicí, chodil na hudební teorii atd.
Byla to dobrá volba?
Konzervatoř je rájem pro muzikanty, kteří se chtějí zdokonalovat a nástroji se opravdu věnovat. Díky rozvrhu s cca dvěma hodinami denně jsem cvičil denně okolo deseti hodin. To by se mi ve volném čase při studiu jiné školy nepovedlo.
Už v této době jste začal veřejně vystupovat se známými hudebníky…
Ve čtvrtém ročníku jsem udělal konkurz do kapely Petra Poláčka, který v té době vyšel ze SuperStar a tam jsem se potkal s kytaristou Markem Tranem. V létě po maturitě mi Marek zavolal s tím, že ho oslovili, aby dal dohromady kapelu, která by natočila klip malé neznámé zpěvačce Ewě Farne. Manažer, kterému se líbilo mé hraní, mi nabídl, abych s Ewou hrál. Já na to kývnul s tím, že se uvidí, co z toho bude. Čtrnáct dní na to se začala hrát písnička „Měls mě vůbec rád“ v rádiích a televizích a co z toho nakonec bylo, to už asi sami víte… Tak jsem se dostal k Ewě Farne. Od té jsem po roce odešel. Poté jsem hrál s Jankem Ledeckým. Ten mi pro změnu sám zavolal s tím, že mu na mě dal číslo Martin Kumžák, který je kapelníkem bandu, který vídáte na SuperStar nebo StarDance. S Tomášem Klusem jsem hrál pouze jako záskok za kamaráda Petra Škodu (zde autorka článku Pavla Valdmana viděla hrát naživo – pozn. redakce). Díky tomu, že žiji ve Státech, jsem neměl ani moc tušení, kdo Tomáš je a jak je populární. To mi došlo hned na prvním koncertě.
Studoval jste na Berklee College of Music v americkém Bostonu, což je asi sen pro mnohé hudebníky.
Berklee je, myslím, sen každého muzikanta. Jelikož je to nejprestižnější hudební škola na světě, co se popularní hudby a jazzu týče, ani já jsem nebyl výjimkou a snil o tom, že bych zde jednou studoval. Na jednom koncertě s Ewou jsem potkal člověka, který tam studoval. Slovo dalo slovo a já za půl roku posílal přihlášku do Bostonu, a poté jel dělat přijímačky do německého Freiburgu. Ta škola je na neuvěřitelné úrovni. Bylo nás tam dohromady 4000 studentů a z toho 400 bubeníků. Spousta národností a stylů. Velká konkurence, která vás nutí makat a nepolevit. Dalo mi to spoustu věcí, to nepochybně.
Jaké osobnosti jste tam potkal a čeho si nejvíce vážíte?
Osobností jsem tam potkal spousty, například kapelu Aerosmith, Quincy Jones (producent alba Thriller – Michael Jackson), Eagles, John Mayer, Simon & Garfunkel atd atd… Bylo toho opravdu spousta. Nejvíce si vážím toho, že jsem měl vůbec možnost takovouto školu absolvovat, a to pouze díky mým rodičům. Těm patří velký dík za to, jak mě od mých hudebních začátků podporují. Spoustu věcí bych bez nich nezvládl a nebyl tam, kde dnes jsem…
Kde nyní žijete a co naplňuje Váš čas?
V tuto chvíli v Praze a v únoru se vracím zpět do USA, tentokrát do Los Angeles. Můj volný čas vyplňuji hlavně cvičením na bicí. Také mám pár soukromých žáků, mezi které patří třeba i bubeník z Chinaski Ota Petřina. Na podzim jsem odehrál pár koncertů s Jankem Ledeckým a odjel turné s Danielem Landou.
Pořádáte „Drum Days“ kurzy, jak probíhají a jaký typ lidí se na ně hlásí?
Je to dvoudenní bubenický kurz. Obsahuje 10 hodin výuky. Kurzisté se většinou dělí na dvě skupiny – začátečníci a pokročilí. Řeší se držení paliček, technika rukou/nohou, doprovody, improvizace, různé hudební styly atd. Pořádal jsem jich zatím 7 a dohromady přišlo okolo 70 lidí. Na kurzech byly jak malé děti ve věku 9 let, tak ostřílení bubeníci, kterým bylo 40. Není to nijak věkově omezeno. Zájem o kurzy mají ti, kdo se chtějí zlepšovat. Ti ostatní sedí doma, a pak po nějaké době zjišťují, že jim ujíždí vlak…. Nejbližší „Pavel Valdman Drum Days“ budou v únoru v Praze. Více informací naleznete na facebook, stačí do vyhledavače napsat drum days.
Práce je zřejmě i Vaším koníčkem, ale přesto – máte i nějaké další zájmy?
Posiluji, abych měl lepší fyzičku, která je s hraním spojená. To je asi tak vše, co kromě hraní na bicí dělám. A zase je to spojeno i s prací…
Děkuji, přeji splnění nejen dnešních narozeninových, ale všech Vašich snů!
Zdroj fotografií:
http://www.myspace.com/pavelvaldman
https://www.facebook.com/pages/Pavel-Valdman-Drum-Days/211269078966250?fref=ts