Dušičky versus Halloween

Jak je teď dušičkové období, máme u nás ve vsi krásný nový hřbitov, hroby upravené a nazdobené. Ale oproti tomu máme i strašidelnou  halloweenskou louku. Jsou názory, že dušičky jsou náš svátek a Halloween sem nepatří. Vznikl u Keltů, pak přešel do Ameriky a není u nás vítaný. Já v tom nevidím nic špatného ani nic, co hraničí se satanismem. Kdo chce, zajde se podívat, a kdo ne, ať zůstane doma.

Celou scenérii připravila paní s rodinou žijící v posledním domku ve vsi. Já jsem se o tom dozvěděla, když mi vyskočila zpráva na Seznamu. A tady právě vznikla ta debata, jestli je to vhodné nebo ne. Lidi se rozdělili na dva tábory, napsali o tom spoustu komentářů. Že už si nevážíme dušiček, ale to není pravda. Každý přijde na hřbitov k hrobu svých drahých zesnulých a uctí je tichou vzpomínkou, pomodlí se, zapálí svíčky.

Článek na Seznamu je i s videem a paní majitelka tam líčí, že to jejich rodinu napadlo během covidu, kdy se nesmělo nikam chodit, jen na procházky. Tehdy vytvořili první figurínu, kterou měli na dvorku. Pak každý rok něco přidali a letos to nachystali už počtvrté. A to byste koukali, jaký je zájem.

Vstup je zdarma. My jsme se byli podívat za světla i za tmy. Ve dne jsme si všechno pořádně zblízka prohlédli. Ale za tmy – to je teprve něco. Tiše hraje ponurá hudba, scenérie jsou strašidelně osvětlené a prostě stojí to za to, se tam projít. Přicházejí a přijíždějí lidé i z okolních vesnic.

Paní tvrdí, že to chystali hlavně pro děti. Chodí tam lidé s různě velkými dětmi, ale i ty mají to vnímání různé. Třeba náš pětiletý vnuk se tam moc procházet nechtěl, prý aby neměl špatné sny. Myslím, že celé je to zvláštní. Doma bych něco takového nechtěla, ale tam to hezky zapadlo. Okolo vede jen boční cesta na Borovou, za figurínama je hned lesík.

Nejlépe to vystihl místní tak trochu básník Zdeněk Kolarčík.

Až se budeš v noci  vracet,

z flámu nebo po práci.

Nepo*er se. Za dědinou

vykukují bubáci.