Opět jsem s Vítkem putovala na prodloužený pobyt na jižní Moravu. Opět jsme jeli vláčkem, abych se mu cestou mohla věnovat a nebyla za volantem tak svázaná. Vítek jízdu v autě špatně snáší, bohužel.
Na jižní Moravěnce nás čekalo setkání s přáteli. Jezdím k nim už leta letoucí a vždy je to o pohodě. O pohodovém pobytu. Ráda se zapojuji do prací kolem domečku, ráda vypomůžu i v kuchyni. Nedá mi to sedět a koukat, jak ostatní si jdou po své každodenní práci. Vzala jsem si na starost péči o tamní vinohrádečiček. Je to jen pár hlav, co tam mají, ale i tak se do toho ráda montuji. Okoukla jsem stromky, které jsem pomohla sadit, okoukla rybíz, angrešt. Musela jsem jít pozdravit maliní a samozřejmě další a další rostlinstvo. Nedávno jsme to sadili a nyní už se zdá, že krásně všechno zapustilo kořeny a co nevidět obrazí. Jaká radost!! Jen jeden stromek nás trochu trápí. Okousala jej srnka v zimě. I to je příroda.
Starost o stromky nyní na jaře, kór když jsou mladé a zdravé, není velká a tak jsem byla nasměrovaná do kuchyně. Jen vařit? Péct se mi zachtělo! A tak se také stalo. Bylo těsně před zabíjačkou a paní domu měla práce nad hlavu. Já byla zaúkolovaná upéct koláče na tu velkou akci. Koláče zavoněly, upekla jsem ještě i linecké řezy, naloupala hordu česneku a až v den zabíjačky i cibuli. Nic víc, nic míň.
V den „D“ se sešlo skoro celé příbuzenstvo. Pán a paní domu, Anička, sestra majitele domu, její dcera, pak bratr s manželkou a synem a dokonce i dcerou Janičkou. Vytvořili jsme hloučky a mezi prací jsme klevetili. Všici. Chlapi drbou taky, nemyslete si. Než se maso uvařilo ve velkém kotli, už jsme si vyměňovali recepty. Vlastně „vyměňovaly“ bo to už bylo jen a jen na nás, na ženách. Koláče byly snězené celkem brzy. Prý jsou senzační. Sdělila jsem, že do těsta dávám majolku a že jsou vláčnější a syrové těsto jak plastelína.
Ještě pár rad jsme si řekly, když jsem začala na téma pečení chleba v pekárně. Ano! Janička pekárnu používá. Když jsem se ptala, jestli náhodou nepekly i z chlebového kvásku, bylo rozhodnuto! Miládka chlebový kvásek pěstuje, denně krmí, pečuje o něj a samozřejmě že i z něj peče! Dokonce si i mele mouku!!! O kvásku jsem hodně četla. Moc mne to zaujalo. Milada slíbila, že mi trochu kvásku na založení věnuje. A tak se i stalo. Pár rad mi dala k němu. Prý dokrmovat žitnou moukou a odstátou vodou, nenechat zoctovatět a pečlivě se o něj starat.
Kvásek krmím 3x denně, protože potřebuji, aby hodně nabyl a mohla jsem z něj péct chleba. Není to o tom, že vy chcete zrovna péct dneska chleba!! I totok!! Kvásek vám „poví“ kdy je čas jej péct. Všechno se točí kolem kvásku. Jak nevzejde, je třeba jej víc piplat, jak vzejde, je třeba zadělávat. Dnes vzešel a tak jsem pekla. Jen v tu chvíli jsem neměla po ruce dobrý recept a tak jsem zadělávala podle oka. Přiměřeně žitné mouky, pšeničné hladké, vody, soli, trochu kmínu a pár semínek. Nezapomněla jsem odebrat těsto na založení dalšího kvásku, bo prakticky jej máte pořád doma. Nikdy z vaší domácnosti nezmizí. Pořád se omlazuje a opečovává na další kynutí. Je to běh na dlouhou trať. Žiji chlebovým kváskem.
Na závěr chci dodat, že chleba jsme snědli na jednu večeři. Byl výtečný!! Není cítit kvasnicemi, tudíž nesmrdí droždím. Má takovou zvláštní lahodnou vůni. Chlebovou. Kdo nezkusil takový chlebík, ať se poohlédne v okolí. Na internetu je i kvásková mapa, kde jsou meilovky lidí, co mají kvalitní kvásek a je možné si od nich trochu odebrat.