Některé věci se plánují, jiné se stanou zcela neplánovaně. Pořízení zvířete by mělo patřit k těm z první kategorie akcím. Speciálně jsou-li v rodině alergici. Nicméně někdy se dějí věci jinak, než obvykle. A tak jsme si prvního října zcela nečekaně a neplánovaně přivezli domů nového zvířecího člena rodiny.
Den první – seznámení
Jeli jsme na slavnostní Vítání občánka, našeho malého kamaráda do jedné malé vesničky pod Řípem. Po uvítání jsme byli pozváni na zahradu na občerstvení. Děti obdivovali husy, slípky, koťátka a pejsky. Když jsme mi velcí přidali k obdivům nad dětmi i zvířaty vyprávění o nedávné nečekané návštěvě myšky u nás v domě, přišla nečekaná nabídka. „Tak si jedno koťátko vezměte, jsou akorát k odběru!“ Nejdřív jsme se tomu jen romanticky zasmáli, ale pak jsme nad tím začali uvažovat i reálně. Byla by to kočka venkovní, takže skoro nic potřeba není. Jídlo koupit není problém, takže je vlastně vůbec nějaký problém? Když synek při loučení a balení věcí prohlásil: „Máme všechno až na jednu věc: kočku.“, bylo rozhodnuto. Zvířat tu byla spousta, možná můžeme být rádi, že si děti nechtěly odvést jiný živočišný druh. A už jsme si nesli vybranou zrzavou kočičku ve vypůjčeném košíku do auta, kde zvládla bez úhony hodinovou cestu ona i já. Doma jsme jí ubytovali na půdičce, nabídli ji jídlo a pití a chodili koukat, jestli není nešťastná. Byl klid a ticho.
Den druhý – zabydlování
Měli jsme strach, jestli kočička ještě na půdičce je (je to místo nad bývalými chlívky, asi 2 metry ve vzduchu, kočka by zvládla bez problémů „vzít roha“). Kočička, které jsme po různých návrzích dali jméno Pletýnka s dodatkem Houstičková, se držela celý den u sebe doma. Byli jsme rádi, že je zrovna krásná neděle a můžeme ji pořád trochu „jistit“. Jíst chodila, ale k nám se nepřiblížila. Mňoukala na nás jen z dálky. K večeru jsme jí dali ke dvířkům prkno, aby mohla jít bez většího strachu a podle nás ve větším pohodlí i na zahradu. Když jsme pak odcouvali do slušné vzdálenosti, Pletýnka prkno očuchala, slezla po něm dolu, dvakrát se rozhlédla a vyběhla zase nahoru. Uff. Takže ví, kde je její zázemí. Hurá!
Den třetí – mazlení
Třetí den nás kočička ohromně potěšila. Hned ráno na zavolání přiběhla a mazlila se jako divá! Vrněla, že to bylo slyšet snad až ve vedlejší vesnici. Bylo vidět, že jí den bez kontaktu přeci jen chyběl. Nadšeně jsem ji hladila a hladila. Děti ji zatím obdivují z dálky, přeci jen není ještě odčervená a o-očkovaná. Ona je stejně od nás dospělých rozeznala, a když se přiblížili, tak utíkala do bezpečí. Stejně jako při nějakém hluku nebo rychlejším pohybu. Pocit patrnosti byla při tomto dni těsně za potřebou mazlení.
Den třetí – dovádění
Koťátko bylo včera nevymazlené, dnes si již kromě mazlení začalo i hrát. Dělá na nás takové ty boční poskoky se zvednutým ocáskem. Moc se tomu s dětmi smějeme! Tyhle úskoky na nás dělá zatím jen z dálky. Jakmile se dostane do blízkosti, chce se mazlit. Lehne si na zádíčka, otírá se o nohy, prostě mazel každým coulem. Děti na ní pořád výskají, takže od nich si přeci jen drží trochu odstup. Ale když si v klidu sednou na bobek nebo se zastaví, už by se k nim taky šla mazlit. Naštěstí se naši potomci zase tak často nezastaví, takže šance k mazlení nemají.
Den čtvrtý – přejmenování
Čtvrtý den se stal podstatnějším, než se zdálo. Koťátko šlo poprvé ke svému lékaři. Je mu zhruba měsíc a půl, takže očkování dostane zhruba za dva týdny, ale proběhlo odčervení a celková prohlídka. Pletýnka byla shledána zdravou kočičkou, respektive zdravým kocourkem. Změnit jméno nebylo nijak složité, protože dcerka jí/mu od začátku říkala Pepé. Takže z Pletýnky jsme nedělali žádného Pletýnka, ale stal se z ní/něj Pepé. Zjištění pohlaví probíhalo fouknutím pod ocásek a buď jsou dvě dírky pod sebou, nebo vedle sebe a jako správný laik a lehký zmatkář již nevím, „co co znamená“.
Den pátý – stromolezec
Osmělování pokračuje. Poté, co si – nyní již Pepé pro všechny – zvykl na svou ubikaci a prošmejdil opatrně celou zahradu, přišla na řadu cesta do výšin. Na zahradě máme několik stromů, krásně vzrostlých, jako dělaných pro broušení drápků a lezení. Děti byly z kocourova lezení na stromy nadšené a ukazovaly mu, na který se má vyšplhat teď. Ještě úplně nechápou onen zásadní poslouchací rozdíl mezi psem a kočkou. A náš kocour jistě nebude výjimkou. Je svůj a poslouchat nebude. Ještěže mám trénink od dětí. Budu mít další příležitost k cvičení trpělivosti. Stejně jako k trénování zvykání si na alergen. Jediná z rodiny mám alergii na kočky. Zatím se ale držím dobře. Je možné, aby byl člověk alergický na všechny kočky jen na tu svou ne..?
Den šestý – divočení
Pepé odložil obavy a pochopil, že je členem naší rodiny. Nechá se mazlit ode všech a běhá za námi jako pejsek. No, to se tak říká, ne..? Nechá se lapit i dětmi, takže jsem musela udělat přednášku o správném zacházení s kočkami. Bylo to poté, co jsem viděla, jak kočičáka synáček drží pod krkem (a vážně neměl v plánu ho škrtit). Zahradu si kocourek vyloženě užívá, pere se s kytkama, se stromy, hraje si s kamínky a s hlínou. Obavu mám, až pochopí, že život je i za plotem. Už tam i nakoukl, když prý chtěl manžela vyprovázet až do půlky vesnice. Padli si totiž do oka i tito dva. Manžel dokonce začal docházet domů (míněno do domu) se zhruba půlhodinovým zpožděním. Pepé ho totiž většinou vítá na zahradě jako první a urve si jeho prvotní pozornost.
Den sedmý – rozmazlování
Do týdne prý ho budete mít doma. Nene, bylo mi jasno, že si pořizujeme venkovní zviřátko. Byla jsem ujištěna, že je narozená a zvyklá venku. Jenže, týden uběhl a Pepé už bydlel s náma. ALE! Byl mráz na nule a jen v noci a navíc samozřejmě jen nahoře na půdě. Zítra už půjde zase chrupat ven, fakt! Musím ještě dodat, že jakmile se občas Pepé mihnul v domě, ač to bylo jen na chodbě, už se mi párkrát dostavila potřeba alergo-kýchání. Ale jen decentně. Snad nebude příliš mrznout a kocour se nám nebude až moc ochomýtat doma. Když nejsme venku, oblíbil si dvě venkovní místečka, kde je nám nablízku: na okně v koupelně, kde i pospává a na okně jídelny, kde nás pozoruje a láká k němu ven.
Snad u nás bude spokojený!
Jaké zvířátko jste měli, či máte doma vy? Jak jste k němu přišli? A jak si u vás zvykalo?