Ztratila jsem nárok na největší řízek. Měla jsem na něj oficiální nárok téměř dva roky. A nejen řízek, ale i nejlepší část kuřete, nejkrásnější palačinku, největší ředkvičku a nejmenší sterilovanou okurku. Co jsem komu udělala? Co jsem provedla?!
Mimochodem děti mají přednost vždycky, vždyť jsou ve vývinu. Samozřejmě i hosté mají speciální, lepší, největší jídelní náklad. A pak už jen ti, kdo před sebou mají pracovní pohovor, za sebou náročný den, starají se o dítě s rostoucími zoubky, chystají se posekat trávník, jsou po nemoci, cítí se mizerně, cítí se báječně…
Ať počítám, jak počítám, tak vlastně každý má na našich rodinných obědech tu nejlepší porci, ten nejlepší řízek! Teda, nechápu, jak to ta moje mamka dělá. To ona je ten řízek, co se nejvíc rozdá. Když nepřijde synovec puberťák k obědu, nedá si jeho babička ani sladké knedlíky ani maso s rýží. Od každého má jen jednu porci a neví, na co chlapec po návratu bude mít chuť. Který největší řízek si vybere (mimochodem on má opravdu nejradši ten opravdový řízek). Já si ten svůj právě snědla. I když už nejsem v protekčním kojícím týmu.
Je to tak. Největší řízek je TEN, kdo dokáže každému udělat největší řízek. Snad se to jednou taky naučím.
Foto: pixabay.com